Ztraceni ve vakuu
Mají plné pokoje hraček, diáře nabité kroužky a v kapse přístroj s nekonečným přísunem zábavy. Přesto se podle dat dnešní děti nudí více než dřív
Jedenáctiletý Adam je sám na zahradě řadového domu, kde bydlí s rodiči, šestnáctiletou sestrou a babičkou. Plastovou lahev si zčásti napouští vodou a dělá s ní pokusy, fascinován fyzikálními zákony. Kutálí s ní po zahradním stole a sleduje, jak setrvačnost přelévající se tekutiny posune plastový obal dál, i když už by měla dávno stát. Pak s ní hází do vzduchu, pozoruje, jak díky vodě mění těžiště, a snaží se o to, aby se zapíchla víčkem do trávy. Psychologové a odborníci na vývoj dětí vědí, že právě takové momenty jsou velmi důležité. Chlapec promění moment, kdy nemá do čeho píchnout, v něco tvořivého, co jej rozvíjí. Jedná se o důležitou dovednost, kterou zužitkuje i v dospělosti. „Naučí se snášet nějakou míru frustrace, umět si poradit s nepříjemným pocitem. Dítě tím získá sebedůvěru, že krátkodobé nepohodlí dokáže samo vyřešit,“ vyjmenovává psycholog Jan Kulhánek, specializující se na práci s dětmi a rodinami.
Problém je, že většina času, kdy se Adam nudí, se nepřetvoří v zábavu, kterou si sám vymyslí. Převážně hraje počítačovou hru a zároveň si z telefonu pouští videa, v nichž jiný člověk hraje tutéž videohru a svůj postup komentuje. Vyhledává tedy dokonce dvojí stimulaci (a ruku na srdce, kdo z nás se někdy nekouká na film a do toho nescrolluje na telefonu). Adam je můj bratr, proto vím, že takto tráví velkou část svého volného času. „Když mám volno, jsem u počítače pět až šest hodin denně, pokud mám školu, tak dvě až tři,“ odhaduje. Přitom se nudí překvapivě hodně – hra už jej po čase tolik nebaví, ale žádnou jinou činnost si nevymyslí. A tak chvíli jen tak kouká do prázdna. „Na nic zajímavého většinou nepřijdu. Tak se jdu jen najíst a napít,“ shrnuje. Pak se vrátí ke hraní.
Odborníci nudu nedefinují jako prostý nedostatek činnosti nebo klidný odpočinek. Z psychologického hlediska jde o nepříjemný, averzivní stav vnitřního neklidu a frustrace, kdy se mysl touží na něco upnout, ale nenachází žádný uspokojivý cíl. Dnešní děti tak čelí paradoxní situaci: Přestože mají k dispozici nekonečný proud digitální zábavy, nudí se víc než dřív. „Nuda u dospívajících podle dat spíš roste, než klesá. U dívek dřív a strměji než u chlapců,“ říká Klára Benešová z diagnostické ordinace TEDDIA pro děti a dospívající.


Fantazie a tvořivost nezmizely. Prostředí ale děti nepodporuje v tom, aby si vymyslely vlastní zábavu.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Mnohdy jediná věc, jež jim dává smysl
Odpočinout si ve světě, který není hrozný


















