Dnešní děti mají strach z budoucnosti a mnohem víc se bojí o své blízké

O nejmladší generaci se běžně říká, že je křehká, slabá a nevydrží tolik. Zároveň v tomto případě nejde jen o tradiční povzdech starších. Máme data, že děti a dospívající nejsou v dobré psychické kondici. V čem je generace Alfa specifická?

Narativ o tom, co my jsme zvládali a současné děti nezvládají, jde s námi. O nás se říkalo to samé, když jsme byli malí. Čtu to tak, že pro sebe chceme ocenění za to, v čem jsme museli obstát, a že toho vlastně bylo hodně. Aniž bych měla ambici srovnávat své dětství s dětstvím dnešních dětí, můj přístup k informacím byl značně omezený a moje vzory osekané. Žila jsem off-line a měli to tak i moji rodiče, takže mě na takový život mohli připravit. Pro nás jako rodiče je náročné, že děti žijí v prostředí, které my nemáme načtené. Teprve se v něm učíme plavat, objevujeme rizika.

Co tedy o duševním stavu dětí víme?

UNICEF, Světová zdravotnická organizace, OECD, náš Národní ústav duševního zdraví, ti všichni reportují, že dětem není dobře a situace se zatím nelepší. Ať už se netěší do školy, subjektivně hodnotí míru svých úzkostí vysoko, nebo je zhoršená jejich duševní pohoda. Nemáme data – my v Nevypusť duši rozhodně ne – o počtech diagnóz u dětí. Ta má zdravotní systém. Ale my je asi ani nepotřebujeme. Pokud se cítím diskomfortně, není mi dobře, to nejhorší, co mohou udělat lidé okolo mě, je znevažovat to a tvářit se, že to není nebo že na to nemám právo. Kdyby někdo popíral to, co si myslím, žiju nebo cítím, nebylo by to dobré pro budoucí zotavování, ať by se dělo cokoli. A zároveň také víme, že děti a mladí o svém duševním zdraví mluví daleko více než dříve.