Čtyřčlenná rodina Mikulových bydlí ve třípokojovém bytě v pražských Holešovicích. Otec dvou dospívajících dětí pracuje jako chemik za hrubou měsíční mzdu 29 tisíc, matka si jako pečovatelka přijde na 22 tisíc. Rodině tedy každý měsíc na účtu přistane čistý výdělek 38 tisíc. Z těch manželé vždy obratem odevzdají bance 15 tisíc na splátku hypotéky, dalších pět tisíc spolknou dětské kroužky, školné a internet, takže na jídlo a celý měsíční provoz zbude 18 tisíc. K hranici chudoby, alespoň tak, jak ji definují statistici, mají Mikulovi hodně daleko, přesto mají často pocit, že jim něco zásadního chybí. „Chudí? To asi úplně nejsme,“ říká po krátkém zaváhání Anna Mikulová.
Když ale přijde řeč na věci, které si rodina nemůže dovolit, seznam je to překvapivě dlouhý. „Auto nemáme. Chytré mobily také ne. S manželem si oba nosíme do práce obědy z domova. Na konci měsíce z výplaty neuspoříme vůbec nic. Dovolenou řešíme zdarma u babičky na chatě,“ vyjmenovává Mikulová rodinnou finanční strategii. V jídelníčku Mikulových chybí ryby, hovězí maso je na stole jen občas, podezřele častým pokrmem jsou polévky a čočka. Oblečení se nakupuje výhradně z druhé ruky, včetně bot.
Tento článek je v plném znění dostupný členům klubu Respektu.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného s členstvím v Klubu Respektu. Pokud jste již člen/ka, přihlaste se. Jestliže máte aktivní předplatné bez členství v klubu, napište nám žádost o rozšíření předplatného (+50 Kč měsíčně) na [email protected].
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
