Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Téma

Vzpomínka na jedno zatčení

Miroslava Kusého odsoudili v posledním vykonstruovaném procesu před listopadem 1989

Ján ČARNOGURSKÝ - Miroslav KUSÝ - Slovensko, Bratislavská pětka - věznice - vězení
„Otce jsme pochválili, že mu dietní režim prospívá.“ (Miroslav Kusý a Ján Čarnogurský v roce 1999) • Autor: ČTK

13. srpna 1989 bylo rušné pondělní ráno. Jenom den předtím jsme se vrátili z Prahy, ani vybalit jsme si nestačili. Už před pátou ráno zazvonil zvonek a před dveřmi stálo nastoupené komando k domovní prohlídce. Poslední.

Sestra Saška byla na prázdninách a já jsem se právě chystala k autobusu na pionýrský tábor. Prohlídkové komando vůbec rádo chodilo v době, kdy jsme my děti nebyly doma – možná tak měli méně výčitek svědomí nebo se jim snáze pracovalo, kdoví.

Reklama
Reklama

V každém případě přikvačili 13. srpna ráno. Mámu nejvíc rozčílilo, že přišli, když jsme měli roztahané špinavé prádlo. K autobusu mě měl odvést otec, ale bylo jasné, že ho seberou. Vždycky ho z prohlídky brali minimálně na celodenní výslech, většinou ale do 48– nebo 72hodinové vazby na celu předběžného zadržení.

Měla jsem tehdy třináct a domovní prohlídky byly do té doby v podstatě sranda a dobrodružství. Ale během tohoto léta jsem už chápala kontext a měla jsem strach. Po několika hodinách slídění po pokojích, pořád ale ještě ráno, odváděli estébáci otce po schodech. Já jsem stála nahoře na chodbě a bylo mi jasné, že tentokrát to bude asi opravdu zlé. Otci se třásl hlas a v očích měl slzy.

Se slzami v očích jsem ho viděla jenom třikrát v životě, a tehdy to bylo poprvé. Potom už jenom na pohřbu jeho mámy a sestry. Kladl mi na srdce, abych pomáhala mamce, byla jsem statečná a nebála se. Pár dní předtím on, Ján Čarnogurský, Hana Ponická, Anton Selecký a Vladimír Maňák poslali otevřený dopis ÚV KSČ a Československé tiskové agentuře, ve kterém odsoudili události z roku 1968 jako neoprávněnou invazi a informovali o tom, že se chystají položit kytice na místa, kde padly oběti vpádu vojsk Varšavské smlouvy.

Dopis odvysílalo i Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Tenhle dopis a záměr klást kytice komunisté vyhodnotili jako narušování veřejného pořádku a nepřátelství vůči socialistickému zřízení. Čarnogurskému a Kusému k tomu přidali ještě další „prohřešky“ a zapracovali to do už připravovaného soudního procesu proti nim. To jsme ale ještě to ráno nevěděli.

Autobus na tábor jsem stihla – tajní znali náš rozvrh velmi dobře, a proto mě tam máma mohla vzít akorát načas. Na táboře jsem na celou domovní prohlídku skoro zapomněla, vždyť jich bylo předtím hodně a otec se vždy po dvou, maximálně po čtyřech dnech vrátil domů. Když mě ale po dvou týdnech u autobusu čekala opět máma, podlomila se mi kolena a strach se vrátil.

Nějakou dobu jsme se nedokázaly dopracovat ani k pořádným informacím – kde je nebo co se přesně děje. Výhodou odposlouchávacích zařízení doma je, že se člověk nemusí obtěžovat k bránám mocných – může s nimi vcelku efektivně komunikovat z vlastní kuchyně. Když máma ještě po několika dnech nevěděla ani to, jestli otce zadržují v Bratislavě, nebo je snad někde v pražské Ruzyni, nahlas se doma rozčilovala: „Mám toho plné zuby, beru psa a děti a jdeme s transparenty před Februárku.“

Vzhledem k rozkladu komunismu v Polsku a Maďarsku zněla obvinění „bratislavské pětky“ obzvlášť absurdně.

Tweetni to

Do pěti minut zazvonil telefon a uhlazený hlas příslušníka StB mámě oznámil: „Nikam nechoďte, paní Kusá, váš manžel je tady v Justičním paláci.“ A tak začala shánět právníka (mnozí ji odmítli) a chystal se proces. Nakonec se otce ujal advokát David Kubovčák. Vzhledem k rozkladu komunismu v sousedním Polsku a Maďarsku zněla obvinění protagonistů „bratislavské pětky“ obzvlášť absurdně. Vypadalo to ale vážně, obvinění v trestním spisu obsahovalo otcovy příspěvky do Rádia Svobodná Evropa, „zakázané písemnosti“, kromě jiného byl obviněn z poškozování zájmů republiky v zahraničí a z rozvracení republiky (pokud by mu to u soudu prokázali, minimální sazba by byla tři roky natvrdo).

I když to byla vyšetřovací vazba, fyzicky to vypadalo úplně jako vězení. Dvakrát jsme ho tam byly navštívit – návštěvy byly povolené jednou za měsíc. Dohodly jsme se, že ty návštěvy pojmeme odlehčeně, s co největší dávkou humoru. Otce jsme pochválily, že dietní režim mu prospívá (shodil aspoň 10 kilo), a to i přes nelichotivou teplákovou soupravu. Nabídly jsme se, že mu přineseme sidol na vězeňskou kouli na noze, ať si ji může krásně vyleštit. Tak nám to vyhovovalo, protože v místnosti byl vždycky z každé strany dozor a nějaké rozcitlivělé intimnosti se ani sdílet nedaly.

Trestní stíhání proti všem pěti bylo oficiálně ukončeno až po pádu režimu, 11. prosince 1989. Ještě deset dní po 17. listopadu SNB stihl vyplatit bohaté odměny lidem, kteří se různě podíleli na vyšetřování a zkoumání materiálů v trestním spise. Proces s bratislavskou pětkou sice nakonec neproběhl podle původního plánu – jako velký odstrašující proces s přísnými tresty (to už mezinárodní ani domácí situace dost dobře neumožňovala) –, poprvé ale spojil roztříštěný disent, představoval platformu, kolem níž se bylo možné sjednotit.

Během toho dvouapůlměsíční vazby se proti chystanému procesu angažovali mnozí ze Slovenska i ze zahraničí. U nás doma se dvakrát zastavili už svobodní polští poslanci, přišel i Alexander Dubček (donesl krásné růže a vlastní mošt) nebo kníže Schwarzenberg, který řídil Mezinárodní helsinskou federaci ve Vídni.

Tento soudní proces zároveň ukázal, že když se postihy dotýkají slovenských záležitostí, lidé se nebojí ozvat, podepsat, veřejně projevit nesouhlas. Během soudního procesu demonstrovalo před budovou Justičního paláce několik stovek rozličných lidí, další stovky psaly otci i Čarnogurskému podpůrné dopisy a pohlednice, anonymní, ale i s celými jmény a adresami.

Dění bylo sledováno i zvenčí – říjnového soudního procesu s otcem se zúčastnilo šest mezinárodních televizních štábů. Dubček poskytl velký rozhovor rakouské televizi, kde odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy a postavil se proti soudnímu procesu s bratislavskou pětkou.

Pokud totiž byla invaze v rozporu s mezinárodním právem, jak byl Dubček přesvědčen, nemohlo jejich konání nijak porušovat československé zákony. I katolická obec byla politicky mnohem viditelnější. Otec Anton Srholec sloužil za Čarnogurského a Kusého mši v Blumentálu, kde se sešlo 5000 věřících, a nabádal lidi, aby přišli k procesu. Proti procesu se veřejně ozvalo i mnoho zejména mladých katolíků.

Otce nakonec v říjnu propustili a v listopadu odsoudili k celkem mírnému trestu na dva a půl měsíce, které už si předtím odseděl ve vyšetřovačce. Čarnogurského proces, který byl odročený, se konal až 22. listopadu, venku se sešly davy lidí. Propuštěn byl o několik dní později. Kníže Schwarzenberg mi při své návštěvě u nás koncem října na lísteček napsal: „Milá Daďo, doufám, že se už brzy budeme navštěvovat mezi Vídní a Bratislavou, jak se na dobré sousedy sluší a patří!“ Po necelých dvou měsících už tisíce lidí stříhaly ostnatý drát a kráčely pod heslem „Ahoj, Evropo!“ do Rakouska, směrem k Schwarzenbergovým.

Než se tak stalo, režim se ještě s posledním vypětím sil pokusil udržet si moc prostřednictvím vykonstruovaného procesu, tentokrát domácího, slovenského. Ale už marně.

D. Kusá, dcera Miroslava Kusého, vystudovala politologii na Komenského univerzitě v Bratislavě a na Bostonské univerzitě. Je viceprezidentkou Helsinského výboru pro lidská práva na Slovensku. Žije v Bratislavě. 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte