Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Česko-slovenský Hollywood

Jak se žilo v Žatci roce 1989. (Sport, listopad 1989)

coverr

V únoru 1989 si Pavel Škarýd, sedmadvacetiletý mechanik bytového podniku a člen undergroundové kapely Orchestr Bissext, pronajal část žateckého Junior klubu. Důvodem, protože vždycky musí být nějaký důvod, byla oslava vlastního sňatku. Vzhledem k nutnému papírování se věc domlouvala s měsíčním předstihem.

14. března, den před plánovanou slávou, přijeli na žatecký byťák Havelka. s Knotkem, dva příslušníci StB z Loun, a bez jakéhokoli vysvětlování odvezli Pavla Š. „na pohovor“. V úřadovně místního oddělení mu pak zaprvé sdělili, že „akce“ v Junioru je zakázaná, a zadruhé, že „ještě nikdy nikoho nezmlátili“, ale jemu asi pár přes hubu dají. Pro lepší pochopení svůj úřední výkon doprovodili otcovským taháním za vlasy a vousy. Pak následoval transport do klubu, zrušení pronájmu a na rozloučenou ještě kuriózní výhrůžka: bude-li v sobotu odpoledne na žateckém náměstí „nějak moc cizích lidí“, dostane Škarýd pořádkovou pokutu.

Reklama
Reklama

V časové tísni se nepodařilo odvolat všechny pozvané hosty, takže někteří přece jen přijeli. Večírek probíhal v rodinném domku novomanželů. Od 16.00 tábořili pod okny Havelka s Knotkem a kontrolovali situaci. Úderem desáté začali obcházet sousedy a přemlouvali je ke stížnostem na rušení nočního klidu. Nikdo neměl zájem, jeden soused je dokonce přímo vyhodil. Z nezbytí tedy nakonec udání napsali sami: prý na ně při výkonu služebních povinností svatebčané křičeli z okna „sprosté nadávky“. Tím jejich aktivita pro ten den skončila a oba hrdinové ve služební volze vyklidili scénu.

Suma sumárum z toho Pavel Š. nevyšel špatně: nepočítáme-li pocuchané nervy a pár vytržených vlasů, spravily to pouhé dvě stovky pokuty na národním výboru za „ty nadávky“. Těžko se proto divit správě SNB, která – po Škarýdově písemné stížnosti – přezkoumala postup příslušníků a shledala jej bez závad: při zásahu nebyl nikdo zraněn ani zbit, nikde nehořelo a nezatýkalo se, přesto běželo o akci zásadní důležitosti: Havelka s Knotkem totiž za pět minut dvanáct likvidovali „nelegální vystoupení hudebních skupin“, které se pod pláštíkem svatby mělo v Žatci odehrát.

„Tohle je malé město,“ řekl mi jeden z žateckých občanů, kterých jsem se vyptával na pozadí případu Škarýd. Byla to výstižná informace. Na dvacet tisíc obyvatel jedno kino a stejný počet divadel, závodní klub místní šroubárny, posádkový dům Československé lidové armády, Kulturní dům Moskva, okresní bulletin Hlas, zhruba dvě desítky hospod a zmíněný Junior klub – zařízení SSM. V podobných kulisách žije dnes většina občanů ČSSR. Ke smrti nudou to sice nestačí, ale moc velká zábava to taky není.

Ta ostatně nebyla v plánu. Když tvůrci normalizační koncepce vyhlásili na počátku sedmdesátých let heslo „ať rozkvete tisíc Žatců“, nešlo jim o nějakou legraci. Právě tato místa, kde si všichni vidí až do talíře, a kde už zároveň nefunguje vesnická pospolitost, se měla stát základem nového pořádku. Povedlo se to dokonale. Československé „Žatce“ jsou si dnes podobné téměř k nerozeznání. Všude tytéž zaprášené třídy Vítězného února a náměstí Svobody, všude tytéž plakáty o věčném přátelství a nerozborné jednotě, všude stejná chaotická ošklivost a stejné stupidní hovory v přeplněných restauracích. Malátné továrny na sny, jejichž kasovním trhákem se stala pohádka o „malém člověku“, který nic nezmůže, nic nezmění, nic neovlivní.

Celek připomíná zvláštní variantu Šípkové Růženky: lidé sice nestrnuli, co se fyzických pohybů týče, ale kdesi hluboko vevnitř. Na tak delikátní operaci samozřejmě nestačí jediný trn vražený do dlaně jediné princezny. Je nutné pořádně škrábnout pokud možno všechny. Funkci anestetika proto od nehybného keře plané růže přebrala armáda Havelků, kteří mají tu výhodu, že vám se svou injekcí vlezou klidně až do kuchyně. A dělají to čím dál častěji a tím malicherněji, čím víc spáčů spokojeně oddychuje kolem.

Havelka a Knotek

Koncert v Junior klubu nebyl jediným Škarýdovým pokusem o ideologickou diverzi. Například rok před svatbou zorganizoval zásnuby v Želči. Nadšenci uklidili léta nepoužívaný sál venkovské hospody, v sobotu se mělo hrát. V pátek se v práci zjevila dvojice civilistů: „Co to chystáte v Želči?“ Bylo po všem – želečský sál je prý pro koncert „ve špatném technickém stavu“.

S obdivuhodným organizačním vypětím sehnal Pavel Š. během večera a noci náhradní řešení: hostinec ve Stankovicích. Na žateckém nádraží v sobotu fungovala služba, která přijíždějící publikum směrovala na nové místo, vypůjčené auto převezlo aparaturu a koncert skutečně začal. Po půl hodině dorazila na místo rojnice strážců pořádku v uniformě i v civilu. Donutili hostinského akci ukončit a šest z nich ho za tím účelem doprovodilo až k mikrofonu. Někteří účastníci (Pavel Škarýd mezi nimi) strávili hezkých pár hodin na žateckém oddělení VB. Stejně dopadl pokus o hudební produkci ve Břvanech, malé vesničce u Loun. Dva dny před startem přijela StB pro hostinského a pro předsedu MNV, stařečka, který to celé schválil. Za takovou ztrátu bdělosti jej policisté chtěli na místě zbavit funkce, ale nakonec se spokojili s účinnou lítostí a zrušením povolení.

Popis tohoto křižáckého tažení by se mohl protahovat do nekonečna. Na severu Čech se prakticky žádné větší shromáždění neorganizované mládeže (dokonce ani „nezávislý“ turnaj fotbalových družstev) neobejde bez početné přítomnosti bezpečnostních sborů, videokamer, zákazů a pečlivého „vyšetřování“. Člověk se nestačí divit, kolik dospělých mužů v plné síle tráví svůj dobře placený čas řešením podobných banalit. Zdá se však, že daňovým poplatníkům tato kulturotvorná činnost naší policie nevadí. Zřejmě i jim připadá důležitější nikoli potírání obecné kriminality, ale likvidace devatenáctiletých dívek s „protestním transparentem“ či mladíků s „nepovolenou“ kytarou.

Šťastně ženatý Pavel Škarýd pomalu zapomínal na nepříjemnosti kolem oslavy sňatku, když se mu Havelka s Knotkem přijeli po třech týdnech opět připomenout. Čekali na něj na ulici v zaparkovaném automobilu. Přátelsky ho upozornili, že plán na „rozbití huby“ stále trvá. Jako v dobrém filmu o mafii.

V další fázi se výhrůžky přiostřily. Havelka a Knotek se Pavlovi Š. svěřili se svým strachem, že by ho v blízké budoucnosti „mohlo něco přejet“. Několikrát ho důrazně vybídli k emigraci. Nebyly zrovna uklidňující, ty dubnové mise. Bezpečnost se v zaměstnání přeptávala i na Pavlovu manželku.

V pátek 18. srpna dostal Pavel Š. předvolání na žateckou služebnu VB. Vypadalo to, že jde o pouhou rutinu každoročních srpnových varování. V kanceláři nečekal nikdo jiný než naše známá dvojka. Obvinili Škarýda, že 3. srpna v restauraci Václavka „běhal s protilidovým oběžníkem“. Číšník Marcel Slach uvedl ve svědecké výpovědi, že mu P. Š. pravděpodobně ten den nabídl k podpisu petici Několik vět. Příslušníci sepsali protokol a zavezli obviněného do Mostu na celu předběžného zadržení. V autě místo Kotka seděl jakýsi Botha. Kromě známých vtipů o „náhodném zabití“ opakoval pořád dokola: „Když si mě nebudete moct zapamatovat, vzpomeňte si, že mám příbuzný v JAR!“

Přijeli si pro něj v neděli ráno. V Žatci už čekal okresní prokurátor a pár vyšších šarží StB včetně okresního náčelníka. Domovní prohlídce bylo přítomno devět lidí, nezúčastněnou osobu nahrazoval příslušník VB. Policie zabavila několik čísel Informací o Chartě 77, jeden výtisk časopisu Listy, pár knih vydaných kdysi Jazzovou sekcí, několik magnetofonových kazet. Hubený výsledek svérázně zpříjemnila podrobná prohlídka všech věcí, které si právě ten den přivezla paní Škarýdová z Německa. Vrátila se zrovna včas, aby si mohla poslechnout Havelkovy otázky typu: „Nejste náhodou zase těhotná? Už jste přece jednou potratila, to víte, nám se tu nic neutají…“ Žádný z přítomných policistů se ani slůvkem nepokusil výtržníka zarazit. Dokonalá služební kolegialita, nebo podobný náhled na slušnost?

„(…) Podotýkám rovněž, že při prohlídce bylo přítomno osm příslušníků, avšak na usnesení je pouze pět jmen. Přivedli také manžela. Na první pohled byl patrný jeho špatný zdravotní stav a podle jeho vzezření jsem nabyla dojmu, že byl fyzicky napaden. Zeptala jsem se ho: Bili tě? Nesměl odpovědět, protože mu to příslušník Havelka striktně zakázal, včetně jakékoli další komunikace.“ (Z dopisu Jarmily Škarýdové ministru vnitra ČSR.)

Po skončení prohlídky byl Pavel Škarýd odvezen do vyšetřovací vazby v Litoměřicích. Seděl tam pět dní, a když ho propouštěli, dostal na cestu deset erárních korun československých.

Na konci září proběhl soud. Okresní prokurátor Mentlík obvinil Škarýda z přečinu proti veřejnému pořádku. Předsedkyní senátu byla JUDr. Dana Matátková, obviněného hájil JUDr. Hulík z Prahy. Byli vyslechnuti čtyři svědci, z nich pro obžalobu nejdůležitějším byl číšník Slach. Když však tento korunní svědek prohlásil, že jeho výpověď byla v přípravném řízení překroucena vyšetřovatelem StB, že on vlastně neví, co četl, a už vůbec nemůže tvrdit, že mu listinu podal právě Pavel Š., začal se „případ“ JUDr. Mentlíkovi hroutit. A když pak vyšlo najevo, že obžaloba nemá k dispozici ani ten inkriminovaný papír z Václavky, bylo líčení odročeno na 31. října.

Důkazní materiál za tu dobu nijak nezbohatl, ale kdo zná praktiky „nezávislého“ čs. soudnictví, byl přesto opatrný v prognózách. Proto bylo rozhodnutí Dany Matátkové, která Pavla Škarýda osvobodila v plném rozsahu, spíš příjemným překvapením než očekávanou samozřejmostí. Obžalobě se nepodařilo dokázat, ani že šlo skutečně o Několik vět, ani že by je „rozšiřoval“ právě Škarýd. Prokurátor slabost svých důkazů nepopíral, nicméně ve svých intencích třídní spravedlnosti interpretoval věc v „celém kontextu osobnosti obžalovaného“. A jelikož „žádný normální občan nemůže mít doma takové tiskoviny, jaké byly při domovní prohlídce nalezeny u Škarýda“ (odkazuji čtenáře na seznam uvedený o pár odstavců výše), je jasné, že P. Š. žalovaný zločin určitě spáchal. Opřen o takto nevratně vyargumentovanou jistotu, podal si JUDr. Mentlík stížnost pro porušení zákona. Takže – ačkoli se to zdá čím dál víc neuvěřitelnější – biograf trvá dál…

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Ivan Lamper

editor

Ivan Lamper
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte