Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Hrdina, který podal ruku Hitlerovi

Barvitý život generála Syrového

Adolf Hitler, Jan Syrový, politik, generál
Tento stisk ruky se stal pro generála Syrového osudným. • Autor: ČTK

Dobrovolník v rakousko-uherské armádě, stavební technik v Rusku, pak voják tamtéž a nakonec velitel legionářských protibolševických jednotek. Velitel Československé armády, který vystudoval francouzskou generálskou školu, pak premiér země, který se podřídil mnichovskému diktátu, muž, jenž si podal ruku s Hitlerem, strávil patnáct let v komunistických kriminálech a jehož posledním zaměstnáním bylo noční hlídání Maroldova panorámatu Bitvy u Lipan v pražském Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, dnešním Výstavišti. To jsou kusé údaje z životopisu, který musí vzbuzovat zájem. Přesto o generálu Syrovém neexistuje jediná kniha či vědecká studie a podrobnější informace o jeho rozporuplném životě se dnes špatně hledají.

Chtěl zachránit národ

Boj proti zlu je přírodním zákonem a jenom zbabělec se ho může zříct. Zbabělci a bezcharakterní lidé nemohou však tvořit národ, který si chce uhájit čestné postavení mezi ostatními národy: mohou tvořit jen tlupu lidí, kterou si k podřadným výkonům podmaní cizí národ. To napsal generál Jan Syrový v publikaci Naše armáda, vydané v roce 1935. Bylo mu tehdy čtyřicet sedm let, byl na vrcholu sil a měl za sebou kariéru a činy, které ho k napsání patetického a národoveckého článku opravňovaly.

Narodil se v roce 1888 v Třebíči, v devatenácti narukoval do rakousko-uherské armády, pak odešel studovat do Ruska. Po vypuknutí první světové války vstoupil do ruské armády, a pro rodné Rakousko-Uhersko se tak stal zrádcem. Byl jedním z prvních členů jednotky Česká družina, která se stala základem později proslavených československých legií. V roce 1918 se stal ve svých třiceti letech generálem a velitelem legionářských vojsk na Sibiři, jednotek, které bojovaly proti leninským bolševikům.

Reklama
Reklama

Přežil a do Prahy se vrátil v roce 1920. Absolvoval školu pro generály ve francouzském Versailles, v roce 1924 se stal náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci a ve funkci velitele armády strávil devět let. Pak byl jmenován generálním inspektorem armády. Syrový však převedení do reprezentativní funkce nesl – podle historických poznámek – docela úkorně. Byl nezpochybnitelnou autoritou, uznávaným hrdinou, chtěl do věcí armády stále mluvit a prosazoval převedení některých pravomocí velitele armády na sebe – v této sebestředné snaze ho musel zastavit prezident Edvard Beneš.

Nicméně faktem zůstalo, že generál Syrový byl jednou z nejpopulárnějších osobností té doby. V legionářských bojích přišel o oko, nosil černou pásku a tahle podobnost s husitským vojenským vůdcem Janem Žižkou udělala z už tak ostříleného vojáka národní symbol odvahy a schopnosti bránit tuto zemi. Tato občanská víra v něj stála za tím, že jej prezident Beneš jmenoval 22. září 1938, týden před mnichovskou dohodou, šéfem nové úřednické vlády a zároveň ministrem obrany. „Když jsem tehdy přijal křeslo předsedy vlády, předpokládal jsem, že bude válka s Hitlerem. Byl jsem voják a ne politik, byl jsem připraven bojovat,“ vzpomínal v říjnu roku 1968 v rozhovoru pro týdeník Reportér generál Syrový. Třicátého září – jak sám říká – musel pronést slova, která byla opakem jeho slavného článku z roku 1935. „Půjdeme cestou míru (…) s neztenčenými národními silami a vědomím, že tvoříme národně hutnější, proto silnější stát. Shledali jsme, že ve volbě mezi zmenšením hranic a smrtí národa je naší svatou povinností zachovat životy lidu, abychom z těchto hrozných dob nevyšli oslabeni,“ prohlásil v řeči, v níž uznal mnichovský diktát a odstoupení Sudet Hitlerovu Německu. „Všichni nás opustili, nemohl jsem vést lidi na jatka,“ vysvětloval generál Syrový v roce 1968, proč souhlasil s mnichovskou smlouvou bez boje, když národ od něj očekával obranu. Generál Syrový byl tehdy v těžké situaci. Vláda čelila povstání sudetských Němců, které bylo řízeno z Německa. Francie i Velká Británie tlačily už několik měsíců československou vládu k odstoupení Sudet Německu výměnou za zachování míru. Vzepřít se jim nebylo pro vojáka úplně jednoduché: československá vojenská obrana proti Hitlerově říši stála hlavně na opevnění a bunkrech na hranicích s Německem, tedy v nepřátelsky naladěných Sudetech, a navíc po nacistickém obsazení Rakouska v březnu 1938 Československo bylo najednou snadno napadnutelné i z nečekané a špatně chráněné jižní strany. Vláda Syrového padla dva měsíce po přijetí mnichovské dohody. Generál Jan Syrový pak požádal o penzionování a odstěhoval se na venkov.

Foto s Henleinem

Adolf Hitler si evidentně uvědomoval, co Jan Syrový pro Čechy a Moravany znamená, a zřejmě tušil, že jeho setkání s českou vojenskou legendou by bylo v protektorátu skvělým propagačním tahákem. V roce 1939 se Hitler s generálem Syrovým setkal na Pražském hradě a novinářské fotoaparáty zaznamenaly stisk ruky. „Byla to audience, k níž mě přinutili pobočníci Hitlera. Přivezli mě násilím z venkova a předvedli před něj. Po dokončení projevu, v němž Hitler Čechům sliboval bezpečnost, mi podal ruku. V ten okamžik cvakly spouště fotoaparátů,“ komentoval celkem suše své setkání s Hitlerem Syrový v rozhovoru pro týdeník Reportér.

Jan SYROVÝ, voják Československo
Byl považován za novodobého Jana Žižku. • Autor: ČTK

Tohle podání ruky, ale také novináři fotografovaná hradní recepce, na níž seděl Jan Syrový u stolu s vůdcem sudetských Němců Konradem Henleinem, a podpis smlouvy – v září 1938 –, na jejímž základě byl hitlerovskému Německu prodán vojenský materiál vyřazovaný Československou armádou, se staly body obžaloby, na jejímž základě byl generál v roce 1947 (už byl skoro dva roky ve vazbě) odsouzen na dvacet let do vězení za kolaboraci. I tady šlo o symbol, generál Syrový byl pro komunisty nepřijatelnou postavou, na rozsudku se evidentně podepsala Syrového legionářská minulost a fakt, že byl jedním z velitelů, kteří bojovali proti bolševickým jednotkám přímo v Rusku.

On sám nikdy rozsudek nekomentoval – po propuštění z vězení na speciální amnestii v roce 1960 žil opět v ústraní, byl mu vyměřen důchod 195 korun, suma, s níž se tehdy nedalo vyžít. Z toho důvodu si třiasedmdesátiletý armádní generál našel práci nočního hlídače. Panoráma Bitvy u Lipan, v níž v roce 1434 prohráli radikální husité, k nimž měla Syrového legenda tak blízko, si na hlídání prý nevybral záměrně, jinou práci nenašel. Mimochodem z vězení byl propuštěn ve skupině lidí, mezi něž patřil pozdější prezident země Gustáv Husák. Generál Syrový se nakonec dožil i počátku husákovské normalizace, zemřel v roce 1970.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jaroslav Spurný

redaktor

spurny.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 2691
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte