V životě Petra Svobody byly chvíle, kdy si myslel, že svůj sen nenaplní. „Odmala jsem chtěl být podnikatelem a představoval jsem si, že budu mít nějakou firmu, v ní nějaké zaměstnance a já tam budu mít to křeslo nahoře,“ vypráví pětadvacetiletý ostravský podnikatel v zasedačce své firmy. Skutečně ji sám vybudoval, zaměstnává v ní pětatřicet lidí a má v ní samozřejmě i svou kancelář s křeslem. Ve firmě je nepsaným zvykem, že kromě výjimečných situací v ní šéfa nesmí celé dopoledne nikdo rušit.
Na majiteli jedné z předních českých firem na trhu s aplikacemi pro internetové obchody je něco znepokojivého. Před ostravským hlavním nádražím čeká na minutu přesně v nablýskaném autě, jejichž majitelé obvykle dávají na cestách okázale najevo svoji nadřazenost, on se však chaotickým ostravským provozem pomalu proplétá úzkostlivě podle předpisů. Nagelovaný náznak klukovského účesu odkazuje někam k divokým večírkům, mladý muž však mluví klidným hlasem v promyšlených větách, které se dají rovnou tisknout.
„Jasně že jsem si předem dobře promyslel, o čem začnu mluvit, a představoval jsem si, na co se asi budete ptát,“ směje se o několik desítek minut později Petr uvolněně v zasedačce. Trochu rozpačitá atmosféra z počátku setkání se rozplynula, návštěvník i jeho hostitel si už navzájem s jistým pobavením vysvětlili, jak pro ně pro oba bylo důležité, že si schůzku nejdříve domluvili pečlivě po e-mailu, jak jsou spokojení, že všechno na minutu klaplo, a jak jsou sami překvapení, jak v…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
