S Terezou Brdečkovou hlavně o knihách a filmech

Tereza Brdečková

Články Terezy Brdečkové naleznete ZDE.

(On-line rozhovor je hodinový, je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na odpovídajícím. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách.)

:03marie lamperováAhoj Terezo, napadlo mě, že by se místo otázky " jak se máš" nebo „jak se máte“ dalo zeptat „jak se má tvá duše“. Co bys na takovou otázku odpověděla? Jinak ti přeji dny plné síly a krásy.marie lamperová10:59Tereza BrdečkováJak by se člověk mohl míti dobře, když je jeho duši úzko? Já myslím, že vědomě či podvědomě se všichni snažíme ototéž. Dříve se tomu říkalo „aby měla dušička pokoj“. Jenom ty cesty k pokoji duše jsou hodně klikaté a někdy mizí v roští. Já jsem o to raději, když se pak z toho roští proderu na světlo a ta cesta se zase objeví. Teď zrovna jsem na rozhraní houští a cesty, už je to skoro dobré. Hezký den.:54JanekPaní Brdečková, když byste měla porovnat německou filmovou (současnou) tvorbu a tu českou? V čem je hlavní rozdíl ačím je Vám která bližší?11:04Tereza BrdečkováNěmecko prožívá úžasný rozkvět odvážných nízkoropočtových filmů. Od prestižních filmů jako byly Životy těch druhých, kde se snad poprvé naléhavě objevilo téma Stasi, přes silné filmy o lásce a intimitě jako byla přede dvěma lety Touha, až ke skutečně neobvyklým a silným příběhům Angeliny Maccarone, která se zabývá různými formami sexuality v kontextu každodenního života. A Samozřejmě jsou německoturečtí vypravěči, kteří do německého řádu přinášejí temperament a vřelost. Fatih Akin není zdaleka jediný. U nás takové filmy nejenom netočíme, ale ani nevidíme.
Čím to je? Já nevím, ale peníze s tím nemají vůbec nic společného. Také si nemyslím, že jsou u nás méně nadaní filmaři. Trochu to souvisí s klimatem „pražské snobárny“, kde se už nikdo neodvažuje točit a psát scénáře o tzv. věcech života (život, láska smrt), aby se mu někde na recepeci ve Varech nesmáli. Mimochodem: typicky pražské „pitvoření“ mi trochu vadí i na výborných Karamazovech. Ale na druhou stranu - klima dnešního Německa není ani optimistické, ani naladěné na originální a nezvyklé myšlenky. Lavina dobrých filmů je vždycky trochu záhada.Zdá se mi ale, že my Češi ztrácíme, co je na nás (na naší tvorbě nejlepší): schopnost silně cítit, měnit nálady, být tzv na příjmu a najít originální formu.
Osobně bych nelkala nad tím, že už nikdo není tak vtïpný jako v šedesátých letech Forman. Mně mrzí, že nikdo není tak hluboký a moderní jako Schorm (Každý den odvahu) anebo metafyzický jako Pavel Juráček.
Třeba tvorba Jana Němce ukazuje, že to jde, ale hodně to stojí. Tedy ne peněz, ale duševní energie a umělecké upřímnosti. Už sám ten výraz: umělecká upřímnost - bych si nedovolila mezi pražskými filmaři říci nahlas a jsem ráda, že ho můžu jenom napsat.:56Vráťa MaňákPaní Brdečková, nemáte někdy pocit, že vše, co se dalo říct, již bylo řečeno, všechna tabu padla, a že na nás nezbývá než opakovat a překopávat stará témata? Že postmoderna je (ve filmu i v literatuře) konečná stanice?11:17Tereza BrdečkováJe to složité téma a já nejsem Derrida ani Lyotard, abych o tom mohla přednášet. Ale když dovolíte, odpovím, co mi napovídá cit a zkušenost. Od počátku devadesátých let se mi zdá, že postmoderna není konečná stanice, nýbrž zajímavá slepá ulice. Dalo nám to hodně. Ale když něco takzvaně dekonstruujete a rekonstruujete, je to metoda pouze dočasná, protože ten výsledný konstrukt je nakonec velmi chladný a neosobní. I když je třeba také velice chytrý. Někomu to vyhovuje, ale někdo se od postmoderny ke klasice nebo k jisté přirozenosti vrací stejně rád, jako když se po dni stráveném v klimatizovaném nákupním centru projdete v lese nebo po trávě.Vidím to na současném románu: Pamuk nebo Rushdie jsou převším velcí vypravěči starého typu. Myslím, že vypravěčství má svá pravidla, která aristoteles kdysi shrnul do Poetiky. Ne protože si je vymyslel, ale protože je odpozoroval z reakcí posluchačů, čtenářů a diváků. Když posloucháte indiánské či arabské vypravěče, když čtete čínskou, antickou či renesanční klasiku, cítíte se jaksi doma. K tomu doma se pravděpodobně budou lidé vracet. To, že už tu doma bylo, vůbec nevadí. ten pocit zázraku z uměleckého zážitku může vznikat pořád dokola, věčně.To že vidíme kolem občas jen blbé filmy, knihy a autory, kteří z potřeby slávy a peněz jen opakují, neznamená vůbec nic. Snad jen tolik, že doba momentálně nepřeje originalitě.:12Karel Ilja DvořákVaši knihu jsem, žel, nečetl, (trošku to sem na Slovensko trvá, nebo to trvá mně?), ale podle recenzí je téměř jisté, že „nanovo“ se u Vás otevírá otázka vztahu autor - kniha - interpretace (dokonce meze interpretace) -autobiografie. Slyšel jsem Váš rozhovor pro Český rozhlas, a ptám se: je hranice, za kterou už v této „veřejné intimitě“ - a co jiného autorský text je? - obecně jít nelze? Nebo: je taková hranice, za kterou Vy osobně už nejste ochotná, či schopná jít? Mějte se hezky, na knížku se těším a …11:32Tereza BrdečkováJakou knihu myslíte? Nepletete si mne s Terezou Boučkovou? Pokud ano, nevadí, my jsme na to zvyklé :-) tb:09Jan DráskýDobrý den,
co říkate postupu některých antikvariátů ke knihám? Popíšu dnešní zážitek z Vinohrad. Majitel či pracovník antikvariátu na Floře provádí svou selekci knih denně ve večerních hodinách v zavazadlovém prostoru osobního auta a hbitý nosič-důchodce od něj odnáši stovky knih, které ale pak rozprostírá a vystavuje na zídce před kontejnerem na tříděný odpad. Na můj provokativní argument, že papír přece patří do kontejneru, tak odpovídá že je to přece pro nás na výběr. Vedle přehrabující se muž, který si plní svůj pytel, si počínání antikváře chválí a že knihkupec alespoň rozšiřuje kulturní obzor občanů. Já nevím, ale papír přece patří do kntejneru.
Muž vedle prý objevil dokonce českého autora, kterého vůbec neznal. Chodím tam tudy z práce téměř každý den a skoro vždy je tam je alespoň hromádka. Těch knih jsou stovky, německé, české, téměř vše. V dobrém antikvariátním stavu. Jan Burian, obálky od L. Fáry, filmové ročenky, vícedílné slovníky. To je podle pana antikváře rozšiřování kulturního rozhledu národa.Nestěžuji si, ale přeju si, aby bylo více antikvariátů, kde právě takovéto knihy byly na jejich regálech a zbytek hezky uklidit.Hezký den!11:34Tereza BrdečkováJá považuju knihy za živé bytosti a jsem moc ráda, že je ten pán nevyhodil a dal kolemjdoucím šanci. Víte, já moc nevím, co kam patří a proč.:05Jirka TejnorKterý film z nedávné (2–3 roky zpět) ráda doporučujete svým přátelům v Německo (myslím český film)?11:36Tereza BrdečkováVětšinou Nudu v Brně. Je typické, že v Německu proběhla pod názvem Sex in brno, stejně jako kdysi se Chytilové Hra o jablko v Německu jmenovala Ein Bischen schwangere.Dnes bych asi doporučila Kuličky, anebo dokumenty Miroslava Janka, které považuju za tresť české poezie a lehkosti. Ale nic z toho se myslím v Německu nehraje.:48T. ŽeleznýMají se podle Vás vynikající knihy zfilmovávat?11:48Tereza BrdečkováUrčitě. problém ale vzniká, když se nic jiného netočí. Z filmového mainstreamu postupně mizí originální náměty a scénáře. Společnosti nechtějí riskovat peníze s námětem, který se ještě na trhu nepotvrdil.
Billy Wilder nebyl žádný artkinový režisér, ale nechtěl adaptace točit. A když se dostavil úspěch jeho filmu Někdo to rád horké, úplně ho to zaskočilo. „Neudělal jsem proto víc než pro svoje dřívější filmy,“ řekl.
Je škoda, že už se dnes nedá riskovat.:28Vanda - velrybaCo ženy přináší oběma oborům - tomu filmovému i tomu knižnímu - a co mu berou? Jak se díváte na rovnost (genderová problematika) v těchto oborech? Kdy to máte jako žena snažší a kdy naopak težší?11:39Tereza BrdečkováVíte, když ženy přestanou být mladé a tedy už jaksi nejsou v první řadě kořistí, přestanou to mít tak těžké. Jsou méně závislé na mužském světě, méně o „tom“ (tedy o té diskriminaci) mluví a nějak si to zařídí. To platí i ve filmu, proto vidíte, že potvrzené filmařky jako Třeštíková, Sommerová či Chytilová nemají větší problémy než muži filmaři. Co psaní a filmu přinášejí? Promiňte, ale to je totéž jako ptát se, co psaní a filmu přinášejí lidé s velkým nosem, kulhaví nebo nebo plešatí. To obecně.
Já osobně ale spisovatelům - mužům závidím jednu věc: Obrovskou energii, se kterou napíší třeba opravdu velký román nebo natočí filmový epos. To nemá co dělat s rozdělním rolí a s tím, kdo hlídá děti. To je to podstatné. Ženská tvůrčí energie je jako voda. může se všude dostat, spíše teče než letí. Je to jen metafora. Ale pro mne je třeba podstatné tvorba Virginie Wolfové, což je dodnes velmi moderní záležitost. Tam je ta síla ženské energie velmi dobře cítit.:55Tomáš FilaTrochu mě vyděsila reklama na posilovací stroj na podstránce s Vaším on-line rozhovorem :-) Bylo tohle propojení záměr nebo pouhá náhoda? Jaký jeVáš recept na zdravý životní styl?
Ale k mé původně plánované otázce: jak byste definovala dnešního „renesančního člověka“ (co by měl vědět, co znát, čím se zabývat)?11:52Tereza BrdečkováTedy, já mám tolik práce s tím, co bych měla vědět a dělat já, že jsem o nějakém hypotetickém renesančním člověku nepřemýšlela.Řekla bych ale, že člověk by dneska měl být zvědavý. Spíš klást otázky než sypat moudra. Formulovat otázky je zřejmě důlžitější než znát na všechno odpověď. Měl být asi taky chápat, že před ničím se nemůže ubednit ve své chaloupce, zemičce či na svém kontinentíčku. Protože i když třeba bydlí na vesnici, každý globální problém ho dnes během velmi krátké doby dožene.
A než začně volat, že je něco blbost, nebo že by se to mělo zakázat, měl by přemýšlet, zda třeba jen náhodou něčemu nerozumí. Pro nedostatek informací.S takovou výbavou si pak může dovolit cítit se renesančně, jako střed vesmíru.:55Pavel krátkýZ jedné vaší starší glosy jsem vyčetl, že cestujete vlakem s notebookem na klíně a pracujete. Jste ten typ, kterému nebude dělat potíže psát zanedlouho knihu nebo scénář i do mobilu? A jak se díváte na možnost uspořádání festivalu filmů natočených mobilním telefonem? Propůjčila byste své jméno takovému festivalu?11:58Tereza BrdečkováOdzadu: Obávám se, že mobilotelefonní festival by potřeboval nějaké jiné jméno než moje. Třeba jméno Tarantinovo. Pokud vím, náznaky takové přehlídky tu jsou - proběhly třeba letos v Rotterdamu. Harry Pottera bych telefonem netočila, ale může vzniknout hodně zajímavého, hlavně v chudých zemích, kde to jinak nejde.Já vůbec nejsem technický typ. Píšu pomalu. Ale píšu ráda ve vlaku, protože vlak je hezké místo k soustředění. Lidi přicházejí, odcházejí, krajina se mění…:38Petra ValáškováJste příznivkyní anticen?12:03Tereza BrdečkováNejsem. Někdy se prostě jenom něco nepovede, proč lidi stresovat?