S Michalem Bobkem o Komunistickém právu v Československu

Michal Bobek

(*1977) vystudoval právo a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově; další dlouhodobé studijní pobyty zahrnují University of Oxford, Université libre de Bruxelles, Univesity of Cambridge a University of Queensland, Austrálie. Je doktorandem na Evropském univerzitním institutu ve Florencii.

Michal Bobek je autorem či spoluautorem desítek publikací z oblasti evropského a srovnávacího práva, právní teorie a veřejného práva v ČR a v zahraničí (naposledy kupř. v American Journal of Comparative Law a Common Market Law Review). Je předsedou České společnosti pro evropské a srovnávací právo a spoluzakladatelem blogu

Jiné právo

(zdroj:

komunistickepravo.cz

).

(On-linerozhovorjehodinový,je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na dotazované osobnosti. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách. Vámi vložené dotazy se zobrazí s malým časovým zpožděním.)  

:44Karel TůmaPane Bobek, Vy se plánujete někdy v České republice ucházet o práci na vysoké škole, třeba na právnické fakultě v Praze? Jak, když publikujete organizované „pomluvy“ svazáckých kádrů, které stále tyto ústavy ovládají?14:30Michal BobekTeď jste mě vcelku dostal – marně se snažím z paměti vyhrabat definici „pomluvy“. Tedy jestli pomluva je pouze nepravdivé (skutkové) tvrzení, které šíří osoba A o osobě B, anebo jestli pomluvou může být také tvrzení pravdivé, které však není pro pověst osoby B právě lichotivé a proto nechce, aby se i o ní daná informace věděla. Ale patrně obé. V každém případě doufám, že naše kniha obsahuje maximálně tvrzení posledně zmiňované, nikoliv nepravdivá tvrzení skutková. Ale určitě mohou být některé věci pro některé osoby nemilé – tak to bývá, když je polistopadová akademie budována na personální kontinuitě s normalizací. Jestli pro mě bylo při práci na této knize něco strašně zajímavé, tak to navštívit historicky kompletní knihovnu a projít si jména na hřbetech knih či v časopisech a procházet je v proměnách času. Rakousko, 1. Republika, 2. světová válka, 45 – 48, a pak komunistický režim (samozřejmě vnitřně časově diferenciovaný), poté období po Listopadu 1989. No a když takto brousíte v jednotlivých časových obdobích, vidíte ty hodně odlišné tituly a přitom stále stejná jména autorů … Ve zbytku nejsem moc schopen odpovědět – učit by mě určitě bavilo, nemusí to být ale v České republice. A že se o mě právnické fakulty neperou nepřičítám ani tak knize „Komunistické právo v Československu“, jako spíše svým dřívějším publikační výlevům, jako třeba tomuto: http://www.eui.eu/Personal/Researchers/mbobek/docs/pravstud.pdf.:54Eva ZiskovaVetsina autoru Vami predstavovane publikace jsou mladi lide ve veku kolem triceti let. Jak mohou fundovane psat o dobe, kterou nezazili?14:40Michal BobekS psaním o nedávné historii je dost problém, se kterým jsme se přirozeně setkali při koncipování knihy a hledání a oslovování potenciálních autorů. Na jednu stranu můžete „sáhnout“ po autorech, kteří byli v daném období profesně činní. Zde ale nastává problém absence odstupu: jak může někdo, psát de facto sám o sobě? Pokud píše kupříkladu profesor trestního práva, který začal publikovat někdy v šedesátých letech, o vědě českého trestního práva v letech 1948 – 1989, tak může někdy definičně psát objektivně? Nejenom, že by měl hodnotit své vlastní práce z dané epochy, ale také práce svých kolegů, přátel či naopak nepřátel. V předmluvě ke knize, kde se nad podobnými otázkami zamýšlíme (a která je dostupná zde: http://www.komunistickepravo.cz/kapitoly/0d_033–036_komunistickepravo-cz_Slovo-uvodem.pdf) o tom píšeme, že „Není zřejmě v oblasti společenských věd citelnější oblast než právo, kde existuje tak silná personální diskontinuita s obdobím před nástupem obou totalitních režimů, a naopak silná personální kontinuita s obdobím normalizačním. Skutečně kvalitní právníci, vychovaní ještě v demokratických poměrech a „nabití“ nefiltrovanými znalostmi, již bohužel – s pár výjimkami – nejsou mezi námi, anebo přinejmenším nemají dostatek sil, aby do této diskuse mohli aktivně vstoupit. Velmi litujeme, že se spoluautory tohoto sborníku nemohli stát např. Vladimír Čermák anebo Antonín Procházka. Současnou dominantní generaci šedesátníků a padesátníků (a bohužel i některých čtyřicátníků) totiž považujeme naopak bez jejich viny za nešťastnou, tak trochu „ztracenou“ generaci: vystudovali v době, kdy fakulty nenabízely kvalitní vzdělání nesoucí takové atributy akademického prostředí, jako je otevřenost či diskuse, nemluvě ani o tom, že samotné přijetí na právnické fakulty začasto (a v některých obdobích vůbec) nebylo dáno inteligencí a znalostmi přihlášených, nýbrž faktory zcela jinými (politická orientace, třídní původ, klientelismus apod.), a obdobné lze říci i o možnosti vyučovat na těchto fakultách.
Při výběru autorů jednotlivých kapitol jsme proto zcela vědomě neoslovovali ty potenciální autory, kteří na právnických fakultách působili již v předlistopadovém období, protože by se dostali do velmi nepříjemné situace potřeby obhajovat, či naopak kriticky hodnotit i svoje vlastní publikované práce. Nebylo by tak zcela zjevné, zda jsou spíše subjekty, či objekty popisu, zda své příspěvky píší spíše coby „ichtyologové“, či „ryby“. Pracovně jsme proto při výběru autorů používali termín „obklíčení padesátníků“, tj. oslovovali jsme zásadně autory z generace mladší až nejmladší a také z generace nejstarší.“No a je pravda, že autorský tým složený jako v našem případě z lidí mladých (většina pozdní dvacátníci či třicátníci), je zase nejčastější výhradou to, že tito lidé, kteří profesně dané období nezažili, o něm nemohou psát tak, aby pochopili kontext a jejich texty šly alespoň trochu pod povrch. I když asi nejlepší v tomto ohledu je primárně se neptat, jak byl starý ten, kdo ten či onen text psal, ale jestli to, co píše, je argumentačně obhajitelné či nikoliv. Takže nemá smysl srážet per se text toho či onoho proto, že ho psal v 25 nebo 65, ale jenom proto, že píše nebo nepíše blbosti.:58Marcela JirkovskáKterá z oblastí práva podle vás zůstala komunismem nejméně dotčena, nejméně se jí zásahy tehdejšího režimu dotkly?14:59Michal BobekObávám se, že není oblastí, které by byly zasaženy méně a které více – zasažen byl skutečně celý právní řád. Kdysi jsme se kojili představou, že zprofanované oblasti jsou pouze ty právní odvětví, která sloužily přímé represi ze strany systému: trestní právo, správní právo, ústava. To se částečně projevilo po Sametové revoluci v přesvědčení, že pro očistu justice postačí, pokud se obmění trestní soudci a zbytek může zůstat (píše o tom hezky Otakar Motejl ve svém LEXikonu).To je bohužel blud. Jednak komunistická dogmatika neznala žádné veřejné/soukromé – vše bylo de facto veřejné, vše bylo veřejným právem. Na rozdíl tedy od autoritářských režimů, které ovládnou pouze veřejné právo jako nástroj represe, socialistické vize společnosti pronikly do naprosto všech právních odvětví – od intimních věcí typu rodiny, manželství přes hospodářský život až po ústavu. No a ve všech těchto oborech se při jejich aplikaci správními orgány a soudy mělo uplatňovat třídní hledisko; dost odlišně mohlo dopadnout řízení o rozvod manželství pokud byl navrhovatel i odpůrce členy KSČ či pouze jeden byl členem a druhý třeba kulak (O třídnosti v justiční aplikaci krásně píše Ota Ulč ve svých „Malých doznáních okresního soudce“). No a právě tato třídnost pronikala do naprosto všech oblastí práva (cum grano salis - to dědictví si s sebou vlastně doposud neseme v podobě různěrychlostní a různěvýsledkové justice – stále často záleží na tom, kdo se soudí s kým). Pro mě osobně je kniha nejcennější tam, kde ukazuje v konkrétních otázkách a konkrétních problémech socialistické právní „dědictví“ v dnešním právu. Vezmu-li namátkou třeba kapitolu o správním právu, tak její autor krásně ukazuje, jak kupříkladu naše současné a stále nekončící spory o to, co je to činnost obce v přenesené a co v samostatné působnosti má své kořeny v abortivních pokusech o obecní demokracii konce 60tých let. Stejně tak kupříkladu kapitola o sociálním zabezpečení výborně popisuje, jak se rodil systém socialistických penzí a jejich „diferenciace“ pro zasloužilé členy strany a jak všude jinde bylo uplatňováno strohé egalitářství, což je zase fenomén, se kterým se tato oblast posledních dvacet let v té či oné podobě potýká. Jedině tehdy, pokud poznáme, kde je původ a kořen problému, s tím bude třeba možné něco dělat.:27Miroslav DanešSkutečně nebylo možné po roce 89 převzít právní řád (alespoň z větší části) jiné demokratické země?12:37Michal BobekCelý právní řád se přebírá těžko, tedy mimo rámec nově ustanovených diktatur. Rozhodně se ale dalo uvažovat o využití zahraničních inspirací pro převzetí výraznější kodifikací (občanský zákoník, trestní zákon apod.). Ve své kapitole zabývající se srovnáním v právu (je volně ke stažení zde: http://www.komunistickepravo.cz/kapitoly/14_401–424_komunistickepravo-cz_Bobek_Srovnavaci-pravo.pdf) se snažím v textu pod bodem 5 naznačit, jaké mohou být důvody, proč jsme se touto cestou nevydali.:19Eva SatrapováMěly na vznik knihy i nějaký vliv popudy ze zahraničí? A jaká je odezva na knihu v právních kruzích v cizině nyní?12:36Michal BobekPokud myslíte popudem pomoc materiální, tak nikoliv; celý náklad zaplatil Mezinárodní politologický institut ze svého rozpočtu. Pokud myslíte popudem spíše intelektuální podnět, tak to jistě ano, tady alespoň v mém případě. Studoval jsem debaty, které se na téma „šťourání do minulosti“ vedly v Německu od šedesátých let dále, ale i jinde. Velice mě zaujaly věci do Bernda Rutherse (Die Unbegrentzte Auslegung) Michael Stolleis (The Law under the Swastika) či třeba sborník Kielské univerzity o různých oblastech nacistického práva, který vydala v devadesátých letech tuším. Fascinující jsou také osobní příběhy právníků v diktaturách – kromě mých oblíbených a doporučovaných „Vykořeněných právníků“ (blíže viz zde http://jinepravo.blogspot.com/2006/10/was-heimat-hie-nun-heit-es-hlle.html) určitě k přečtení doporučuji větší povídku od J. H. H. Weilera „Der Fall Steinmann“ (blíže viz zde: http://www.jeanmonnetprogram.org/steinmann/cover.html). Není to žádné historické dílo, ale výborně se to čte. Jinak velice zajímavá je také publikace „Darker legacies of law in Europe : the shadow of National Socialism and Fascism over Europe and its legal traditions“ (editoři Christian Joerges a Navraj Singh Ghaleigh), což je zase zajímavé čtení na téma, jak se některé nacistické myšlenky (a někdy i bohužel osobnosti) reprodukují v rámci stavby „pan-evropského“ právního řádu v šedesátých a sedmdesátých letech. K Vaší druhé otázce: nevím. Žádné ohlasy ze zahraničí jsem zatím nezaznamenal. Zatím jsou ohlasy pouze z Čech a ty jsou, řekněme, poněkud smíšené. Ale to není nic, co bychom nečekali.:00Tomáš HolomekBude mít kniha na základě ohlasů pokračování, nebo nikoliv?12:28Michal BobekUvidíme. Spíše bychom asi postupem času uvažovali o druhém vydání, do kterého bychom doplnili další kapitoly, hlavně o oborech a tématech, které se nám nyní pokrýt nepodařilo. Rádi bychom také nasbírali další osobní vzpomínky do části čtvrté.:16J. MáraKteré pozůstatky komunistického práva činí podle vás v tom dnešním největší potíže? Bylo skutečně zachování kontinuity zodpovědným (s vědomím si všech možných důsledků) rozhodnutím i ve světle zjištění, že komunistické právo bylo postaveno na zcela špatných (chybných) základech?15:28Michal BobekNa první otázku asi nejsem schopen odpovědět. Těch pozůstatků je x a vybrat jeden či několik je příliš obtížné. Osobně mi vadí především dva: jeden hodnotově-právní a jeden institucionální. Ten hodnotově-právní je prázdné egalitářství, které je zakořeněno ve společnosti a odráží se v různých oblastech právní úpravy. Prázdné proto, že jak víme, rovnost byla hodnotou hlavně proklamovanou, ale již méně naplňovanou. No a neschopnost akceptovat odlišnost a jinakost skloubená se závistí právě pro tu jinakost se s námi stále vleče jako mor. Dnes nám přerůstá v socialistický populismus. Ten institucionální problém je justice; konformní masa bojácných úředníků, kterou jako stav (neříkám každého jednotlivce) komunismus zlomil a zneužíval. Jak z tohoto vytvořit v reálném čase fungující justici? Vtipně (a velice trefně) to glosoval Z. Tůma v nedávném příspěvku do Pocty Elišce Wagnerové („In dubio pro libertate“ – editoři I. Pospíšil a M. Kokeš, vydala Masarykova univerzita 2009.), který se jmenuje „Soudce nelze novelizovat“. Tam zmiňuje radu, které se mu dostalo počátkem devadesátých let od jednoho Angličana na otázku, co by měla Česká republika jako transformující se země udělat jako první. Odpověď zněla: „Hang all the judges“, tedy „Pověste všechny soudce“. Ke kontinuitě: mám obavu, že jiné možnosti, než jít cestou kontinuity, ani nebylo. Těžko lze vytvořit přes noc právní vakuum a zneplatnit celý právní řád a individuální právní vztahy na něm postavené. Ono i revoluce, které na oko deklarovaly diskontinuitu s předchozím režimem, byly ve své podstatě kontinuitou – pouze velice rychle a velice razantně přistoupily k přepisu toho starého a přijímání toho nového. Ale vzhledem k tomu, že my jsme měli samet a nikoliv gilotiny, tak jsme se také odpoutávali velice pomalu a nikoliv v návalu jednoho Thermidoru.:40Josef TomešS povděkem jsem si přečetl několik kapitol z knihy na vašich stránkách a děkuji Vám i dalším dvěma editorům za takový počin. Poděkovat se patří i všem autorům. Držím všem pěsti, aby se přeci jen nenaplnily některé temné kletby, které je možné postřehnout v diskusích ke knize.
Chystáte ke knize ještě autogramiádu?12:27Michal BobekMoc děkuji (děkujeme). Které temné kletby máte na mysli? Až začnu mít píchání v zádech, vím, že se mám začít ohlížet po odpovídající voodoo panence … Autogramiádu? Tak dalece (a vysoce) jsme nepomýšleli. Minulý týden proběhl v Brně křest knihy, který se v částečnou autogramiádu také zvrhl, další zatím plánován není.:11J. HrabskyDobry den. Pane Bobku, jste skutecne presvedcen o spravnosti nazoru, ze zrizeni nejvyssi soudcovske rady by zajistilo nezavislost (bez uvozovek) justice?12:25Michal BobekNejsem. Jak jsem nedávno argumentoval v jednom postu na Jiném právu (k dispozici zde: http://jinepravo.blogspot.com/2009/08/revoluce-ktera-se-nekonala-justice.html) soudcovská samospráva v transformujících se společnostech má řadu nástrah. Nezávislost justice žádná soudcovská rada nezajistí; nezávislost justice není primárně o instituci, ale o osobnosti soudce.:17Š. PikálekNikde jsem na vašich stránkách nenalezl informaci o tom, že byste uvažovali i o překladu - minimálně do angličtiny?
Může být poučení z chyb komunistického práva plnohodnotným ponaučením i pro odbornou veřejnost Západní Evropy?12:22Michal BobekNevím. Transformace a debaty (a poučení) z ní jsou vždy velice specifické. Váží se ke kontextu dané země a právní kultury. Pokud by snad někdo z podobné knihy měl něco vytěžit, tak možná by měla být přeložena spíše do ruštiny než do angličtiny, aby mohla poskytnout nějakou myšlenkovou stravu v post-sovětském prostoru. Ale určitě by to mohlo být zajímavé i pro odbornou veřejnost v Západní Evropě. I když asi ne tak proto, aby pochopili sami sebe, ale spíše, aby pochopili nás. Konkrétně v odpovědi na Vaši otázku: ne, překlad do angličtiny nechystáme. Upřímně řečeno nevím, zda by byl někdo ochoten a schopen knihu podobného rozsahu přeložit (a překlad zaplatit).:29PetraCo říkáte na neustálé opakované hrubé překračování vlastní role ze Ústavního soudu ČR? Nenastal již čas, aby na jeho mocenské choutky politici též tvrdě mocensky odpověděli?12:40Michal BobekZatím neříkám nic, rozhodnutí Ústavního soudu jsem nečetl. Pokud Vás ale zajímá toto téma, na blogu Jiné právo (http://jinepravo.blogspot.com) na toto téma probíhá živá diskuse.:08O. CíslerJaké je vaše přesvědčení o tom, že tato kniha pomůže i tak potřebné sebereflexi všech zainteresovaných?12:49Michal BobekTo bohužel nevím. Sebereflexi naříditi nelze. Dosavadni reakce „zainteresovaných“ (pracovně si je označme za současné pozdní čtyřicátníky, padesátníky a šedesátníky) jsou různé - od pozitivních přes blahosklonné až po negativní ("jak můžete plácat něco o době, o které nemáte ani tušení … " apod.):58Petra NovotnáJak by se podle Vás mělo přistupovat k těm, kteří se na udržování tehdejšího režimu podíleli? Jsou třeba lustrační zákony? Jsou pro Vás morálně přijatelní dnešní ÚS i vláda, když jsou tyto instituce plné bývalých straníků a slouhů komunistického režimu?17:43Michal BobekMožná Vás to překvapí, ale já v tom morální problém nespatřuji. Na „udržování“ tehdejšího režimu se totiž s výjimkou disidentů podíleli všichni – jak funkcionáři a kádry, tak ona velká šedá zóna pasivních, která se utekla do hájenství svých chat, chalup a nových škodovek. Takže kdybychom chtěli být skutečně konzistentní a odstavit všechny „udržovače“, tak nám v Republice zbude v generacích nad 40 let jenom několik tisíc disidentů. Mě zajímá, jak se daná osoba chová dnes. To samozřejmě neznamená, že by její minulost a pozadí nebylo důležité, ale nejsou určující. Pro zjištění, jak se daná osoba chová po roce 1989, to nemá valné vypovídající hodnoty. Vezmeme-li příklad justice, tak znám bývalé členy KSČ či kandidáty členství, kteří jsou dnes perfektními soudci či předsedy soudů. Znám naopak bývalé bezpartijní soudce, kteří po roce 1989 právě coby „čistí“ soudci zažili strmou kariéru a dnes se k nim slušný člověk po právu nechce znát. Lustrační zákony měly smysl maximálně bezprostředně po revoluci jako nástroj „revolučního zákonodárství“. Jejich smysl 20 let po revoluci mi uniká. Ostatně právě proto (tedy pro zavádění lustrací se značným odstupem od převratu) dospěl ESLP nedávno k závěru, že podobný postup je v rozporu s Evropskou úmluvou – zde opět odkazuji na výtečnou kapitolu Davida Kosaře o lustracích, které obsahu řadu odkazů na další literaturu a judikaturu tímto problémem se zabývající.:08I. FrágnerZnamená to, že vám již přislíbili další odborníci podílet se na pokračování?15:46Michal BobekNormálně se snažím být rychlý a operativní, ale dva měsíce po vydání knihy jsem zatím ještě nezvládl mít pokupě odborníky na vydání druhé ;-)Teď vážně: zatím ještě v této fázi nejsme, takže jsme zatím nikoho neoslovovali. Jakékoliv podněty ohledně témat, které čtenáři postrádají či osob, od kterých by si rádi něco přečetli, ale moc uvítáme (kdykoliv).:11Petra NovotnáJaký má kniha náklad?15:47Michal BobekTuším, že 600 kusů, které se blíží rozebrání, takže bude patrně připravován dotisk.:45O. CíslerByla některá kritika knihy naprosto negativní (ať již konstruktivní či nikoliv)? Plánujete nějakou širší diskusi ke knize k níž byste přizvali právě i ty čtyřicátníky, padesátníky?
Za sebe vám děkuji - i po přečtení pár kapitol se mi propojili události té doby se širšími souvislostmi (a to nejsem z vašeho oboru - tím chci také říci, že kniha je čitelná i pro neodbornou veřejnost).16:14Michal BobekZa poznámku o čitelnosti i pro neprávníky moc děkuji - mě osobně moc potěšila. Negativní kritika nebyla vyslovena veřejně. To je myslím také znakem generace, o které se zde bavíme, myslím ještě umocněná v rámci podivně pokroucené normalizační „akademie“ - oficiální recenze se píší pouze pochvalné, ale o to více a čile se pomlouvá v zákulisí. Což je škoda. Diskusi bychom rádi vyvolali. Že bychom ji nějak plánovali či organizovali nemyslím. Ono je tak trochu problém s tím, že právě generaci takových padesátníků se o těchto tématech vlastně otevřeně (myšleno veřejně) mluvit nechce.:23Jana ŠemíkováKdo stál u zrodu nápadu zrealizovat vydání knihy?
Jak náročná pro vás byla práce editora? Nedostalo se do knihy nakonec něco co by vám tam nyní chybělo a nebo jste toho názoru, že kniha je tematicky vyvážená?16:22Michal BobekU kolébky jsme stáli všichni tři editoři, tedy Vojtěch Šimíček, Pavel Molek a já. V meditacích někdy před třemi lety (ano, psaní knihy trvalo dva a půl roku) jsme došli k závěru, že by bylo vhodné otevřít debatu na toto téma. Práce editora není až tak náročná, je zajímavá, občas jen úmorná (tedy hlavně v okamžiku, kdy někteří autoři vezmou jim předem zaslané vzory pro formátování příspěvků a především formát citací pouze jako zajímavou informaci a pak musíte formátovat a procházet stovky poznámek pod čarou ;-0). Jistě, vždy jsou témata, o kterých si člověk říká, že bylo je vhodné je pokrýt. To doufám zvládneme v případě případných budoucích dalších vydání. Tématická vyváženost? Snad ano. Omlouvám se, ale moc si nejsem jistý, co si pod tím představit. Názorová vyváženost (tedy že by všichni autoři měli stejný pohled jak na éru, tak na „právo“, které vytvořila) asi ne, ale to také nebylo naším cílem; každý z autorů promítl své vlastní hodnotové soudy.:08K.K.Kniha více než potřebná, ale nebojíte se, že jste tím otevřeli Pandořinu skříňku? Vždyť i díky této knize si spousta lidí uvědomí, že všechny důležité zákony, které upravují právní prostředí ČR mají vazbu na komunistickou ústavu z roku 1960 (zastíracími manévry jsou tyto komunistické zákony běžně ověšeny 40 až 100 doplňky, takže lidé ani nepoznají že se stále řídíme tehdy ještě vítězným komunismem první poloviny šedesátých let). Kontinuita právního řádu s komunistickým Československem je naprosto zřejmá a z hlediska logiky historických reálií má stejné oprávnění, jako právní kontinuita Protektorátu Čechy a Morava s osvobozeným Československem.16:22Michal BobekKéž bychom ji otevřeli (tu Pandoru).:32Irena V.Kdybyste měl porovnat právní a mravní vědomí společnosti v šedesátých letech, devadesátých letech a současnosti, k čemu byste ve stručnosti došel?
Není nedostatečné vypořádání se s minulostí a zločiny komunismu jedním hlavních důvodů přetvrvávající nedůvěry lidí v justici?17:24Michal BobekObávám se, že na takovéto úrovni abstrakce nejsem schopen říci mnoho smysluplného. Jenom bych asi nesouhlasil s přehnaným idealizováním šedesátých let. Dovedl bych si totiž představit, že prvoplánovitá odpověď by mohla být něco ve stylu „devadesátá léta hrůza (každý krade atd.), v současnosti se to snad trochu lepší (jsem optimista), ale ta šedesátá léta, tam byl étos, tam byla snaha o něco jiného, lepšího a proto muselo být právní a mravní vědomí společnosti na výši“. Nevím. Po dvou systematických genocidách elit (po roce 1939 a po roce 1948) mi není jasné, kdo by byl v šedesátých letech tím nositelem toho právního a mravního vědomí. Ti, kteří předtím udávali Gestapu? Ti, kteří předtím vyakčnovali z vysokých škol, ústavů, podniků a pak organizovali politické procesy? Těch pár jednotlivců, kteří obé přežili a byli odsunuti někam do marginality? Vypořádání se s minulostí – v tomto ohledu si dovolím doporučit v knize obsažené příspěvky Zdeňka Kühna a Davida Kosaře, zabývající se justičním (ne)vypořádáním se se zločiny komunismu a lustracemi. Jistě, absence jasného slova a viditelné katarze v rámci justice důvěru v ni rozhodně nezlepší. Na druhou stranu, jak očistu provést? Způsobem, zmíněným výše z příspěvku Z. Tůmy, tedy pověšením všech soudců? Části? Jenom těch, co dávali nepodmíněné tresty odnětí svobody disidentům? A jsme v nekonečných transformačních debatách … Rozhodně doporučuji příspěvek D. Kosaře týkající se lustrací. Jeden z jeho nosných argumentů je, že lustrace k žádné očistě společnosti a obnovení důvěry společnosti nepřispěly …:00K. KunešV reakci na váš odkaz na studii o dopadu emigrantů na rozvoj anglického práva se zeptám jestli si váš tým nepohrává s myšlenkou vypracování studie na téma osudů českých právníků – emigrantů ve 20. století?17:05Michal BobekTaková práce by byla skvělá. Já osobně bych s ní pohrával, bylo by to ale hodně práce se značnými náklady (dohledávání informací v různých lokalitách, rozhovory apod.). Ostatně pokud si vzpomínám, tak ta práce „Vykořenení právníci“ vznikla jako výstup z jakéhosi velkého grantu, který zaplatila Thyssen Stiftung či Krupp Stiftung či někdo podobný a trvala mnoho let. K biografiím vědců emigrantů - něco podobného v obecné rovině existuje, je to krásná kniha medailonků - viz poslední odstavec tohoto příspěvku: http://jinepravo.blogspot.com/2009/08/univerzita-karlova-trochu-jinak-jindy.html:44student práv:-) A právě na reformovatelnost studia práv jsem se vás chtěl zeptat. Tím pádem vám děkuji za odpověď.
Za knihu děkuji spolu se svými spolužáky.17:25Michal BobekMě se neptejte. Zeptejte se u Vás na fakultě.:06Renata N.Pokusili se o podobnou knihu s rozborem práva postkomunistických zemí i zahraniční kolegové?
Myslíte, že se vaše kniha jednou dostane i do lavic a k přednášejícím?16:33Michal BobekO žádném podobném projektu v Polsku či Maďarsku či dalším postkomunistických státech střední a východní Evropy nevím. Ale to může být stejně dobře způsobeno mojí neznalost jako i tím, že nikdo nic takového nenapsal. Jak jsem psal v jedné z předchozích odpovědí, podobné zkoumání existovalo a existuje v Německu, stejně jako třeba v JAR a jinde. Myslím ale, že je to částečně také otázka času - v systémech, které na sebe kontinuálně navazují a kde je silná personální kontinuita to logicky bývají až zástupci té další generace, které začnou do některých věcí štourat. A to vždy trvá. V takové SRN začala reálná debata o nacistickém právu (a nejenom o něm) až koncem šedesátých let, tedy více jak dvacet let po konci války. Do lavic a k přednášejícím? Nevím, to záleží na zájmu. Naším cílem je učinit knihu a její kapitoly maximálně přístupné, výhledově i třeba kompletním zpřístupněním všech textů online (www.komunistickepravo.cz). Že ji nebudou v rámci svých přednášek doporučovat ti pedagogové, o kterých se tam nepřímo píše, chápu. Zda si k ní najdou cestu studenti sami je věc jejich zájmu a zvídavosti.:21A. VlachV anotaci tohoto rozhovoru není uvedeno, že jste asistentem předsedy Nejvyššího správního soudu? Nebo již nejste (dočetl jsem se na stránkách Komunistické právo)?
Patříte k těm, kteří jdou „za lepším“ do ciziny?
Kdy podle vás nastane doba, kdy nám mladí lidé nebudou utíkat?
Jsou mladí právníci, kteří vystudovali v Česku tímto studiem handicapovaní a nebo jim to může být i ku prospěchu (vědí čemu se vyvarovat…)?17:00Michal BobekAsistentem předsedy NSS již nejsem, pracovní poměr na Nejvyšším správním soudě jsem skončil na jaře tohoto roku. Vnímání pobytu v zahraničí jako „odchod za lepším“ a „útěk mladých lidí do ciziny“ je vize, kterou nesdílím. Implicitně odsuzující označení „těch, co jdou za lepším“ a tím pádem „netrpí tady s námi“ mi s odpuštěním připadá trochu normalizační pohled na emigranty, kteří utíkají, aby si mohli kupovat ty rifle a videa a bratřit se na Západě s různými pochybnými existencemi. Domnívám se, že mobilita, a to i přeshraniční, je běžnou součástí dnešního života. Problém je jenom v tom, že v Čechách si to příliš lidí neuvědomilo a stále žijí v poměrech normalizačního Hobitína, který snahu o nahlédnutí za české kopečky vnímá jako „útěk“ a návratům pochybných zahraničních „primadon“ se brání. Dle mého názoru není problém v tom, „kdy nám mladí lidé nebudou utíkat“, neboť to nevnímám jako útěk. Je to přirozená výměna a obohacování, které by mělo být v oborech jako je právní akademie nutností a i v takové justici vhodností. Problém je v tom, mohu-li si dovolit Vás parafrázovat, „kdy se nám mladí lidé začnou vracet“. A to bude v okamžiku, kdy vnitrostátní právní scéna začne oceňovat mezinárodní zkušenosti jako plus a nikoliv jako mínus. V některých oborech (větší advokátní praxe se zahraniční klientelou) se to myslím již děje. K poslední otázce – nemyslím, že by bylo kdokoliv handicapován či naopak. Asi z lenosti opět odkáži na roztroušené myšlenky na toto téma, které jsou přístupné zde: http://www.eui.eu/Personal/Researchers/mbobek/docs/pravstud.pdf:05Luděk KortusDobrý den. Pane Bobku, zmínil jste se o historicky kompletní knihovně. Prozradíte je-li dostupná i širší veřejnosti a kde ji lze najít?16:07Michal BobekTrefil jste jádro problému (anebo jste se zkoušel již do nějaké takové knihovny dostat?). To, co si dovoluji nazvat „historicky kompletní“ knihovnou, je v právu vzácnost. Přijdete-li do knihoven (třeba i fakultních), tak starší právnické knihy nebývají na regálech. Někde jsou i vyřazeny z katalogů, prostě přestaly existovat. Vždycky mě fascinovalo, kam se taková klíčová pojednání ze 70tých nebo 50tých let vlastně poděla (hlavně tedy v okamžiku, kdy je jejich autor stále činný na dané fakultě). Teprve zpětně pak člověk docení užitečnost povodní a záplav, při kterých se ztratí ledasco, a to nejenom diplomová práce S. Grosse. Mám ale obavu, že Vás s doporučením veřejnosti přístupné knihovny podobného typu nepotěším: nevím o ni. Velice dobrý fond má knihovna Nejvyššího soudu. Ta má podstatnou část svazků knihovny bývalého Nejvyššího soudu ČSR z Pankráce a publikace jdoucí zpět do období Rakousko – Uherska. Bohužel ale myslím, že to není veřejná knihovna. Zajímavé věci jsem také objevil v Bodleian Law Library v Oxfordu, tedy tamní univerzitní knihovně. Nějakým řízením osudu, o kterém nemám ponětí, se tam dostala osobní knihovna Otakara Sommera (tedy alespoň je tam dost prvorepublikových a rakouských knih s jeho Ex libris). Tím Vám ale asi také nepomohu. Takže co zbývá je Národní knihovna ČR, která byla a je copyright knihovnou, takže by měla mít výtisky od všeho. Nevýhodné ale je, že člověk musí pochopitelně vědět, co chce a danou publikaci předem objednat na dovezení z depozitáře. Na druhou stranu může vše vyhledat z pohodlí domova – viz http://sigma.nkp.cz/F.