Vyhrál jsem v genetické loterii, ale k romství se nehlásil. Pak mi pomohlo prorazit

Dezider je dospívající kluk žijící na sídlišti v malém městě. Jeho nejlepší kamarád se jmenuje Tran. Oba kluky spojuje, že jsou smíšeného původu: Dezider poloviční Rom, Tran zase Vietnamec. Oba také sdílejí pocit, že nikam nepatří. Tráví spolu léto mezi paneláky, po večerech koukají na filmy, dalekohledem z okna pozorují hvězdy a baví se o holkách. Takové je východisko knižního debutu Já, Tran a všechno ostatní spisovatele Martina Kanaloše (28). 

Čtivě napsaná kniha se vyznačuje ironickým humorem, skeptickým pohledem na svět a také popisem osamělosti člověka na prahu dospělosti. Rovněž její autor pochází ze sídliště na maloměstě – narodil se a dospíval v západočeském Sokolově – a je částečně romského původu. Jeho prvotina však není sondou do romské komunity ani sociální kritikou, ale spíše románem o křehkém období dospívání. „Chtěl jsem popsat pocity, kdy je člověk sám,“ říká Kanaloš. 

Váš debutový román mi připomněl kultovní knihu Kdo chytá v žitě od J. D. Salingera, kterou také vypráví osamělý ironický outsider na prahu dospělosti. I vaše předchozí povídky pojednávají o dětství či dospívání. Co vás na tomhle období přitahuje? 

Moje zkušenost. Jsem mladý a nechci psát o něčem, co neznám. Chci čerpat ze svých zkušeností a pocitů, mám tedy na vybranou buď dětství, nebo dospívání. Sedí mi čerpat ze života a primárně ze svých pocitů. Přestože je hrdina poloviční Rom, není to nějaká sonda do romské komunity. Chtěl jsem popsat spíše pocity, kdy je člověk sám, nepatří nikam a vlastně to ani není na škodu.