V Americe peněženka porazila hodnoty. To se může stát i za rok v Česku

Jaká byla první reakce, kterou ve vás vyvolal výsledek amerických voleb?

Bylo to realistické uznání toho, že volby byly pro Kamalu Harris velmi těžké na výhru, protože nastoupila do klání příliš pozdě. Změna v čele demokratické kandidátky měla proběhnout úplně jiným způsobem. Joe Biden měl už nejméně před dvěma lety uznat, že na další kandidaturu nemá, a strana mohla vygenerovat silnějšího soupeře. Anebo by aspoň Harris měla více času na to, aby se mohla americké veřejnosti představit. Neříkám, že jsem s tímhle výsledkem úplně počítal, průzkumy byly vyrovnané, ale nebyl jsem překvapen.

Donald Trump byl zvolen americkým prezidentem navzdory tomu, že je trestně stíhaný, že podporoval násilný útok na Kapitol, že má blízko k autoritářům typu Putina, Erdoğana či Orbána. Demokraté voliče varovali, že je fašista, ale ani to evidentně nefungovalo. Ukázaly americké volby, že „strašení“ nefunguje – byť fašismem a třeba i oprávněně?

Ukázalo se, že když se většina americké společnosti musí rozhodnout, zda preferuje apel proti zavádění autoritářských, či dokonce fašistických praktik, nebo příslib nějaké lepší životní úrovně, tak bohužel dávají přednost tomu druhému. To je v demokratickém systému, který už existuje více než 200 let, samozřejmě poněkud znepokojivé zjištění. Že i v takovém systému jde strach o demokracii, a myslím si, že oprávněný, stranou, když se jedná o vlastní životní úroveň.