Ombudsmanka právnické fakulty Eva Hrubá
Ombudsmanka právnické fakulty Eva Hrubá • Autor: Tereza Staňková

Na řadě českých vysokých škol vycházejí v posledních letech najevo problémy týkající se nevhodného genderově motivovaného chování, sexismu i sexuálního obtěžování. V návaznosti na to vznikly iniciativy jako Nemusíš to vydržet nebo Nahlas - a následně se na mnoha fakultách začala zavádět funkce ombudsmana, která má zajistit, že se tyto otázky budou řešit. Nyní se k nim připojila i právnická fakulta, kde se ombudsmanskou stala advokátka Eva Hrubá. Právě tato škola před více  než rokem témata obtěžování a násilí zviditelnila, když média zveřejnila kauzu týkající se jejího absolventa a poslance Dominika Feriho, který byl posléze obviněn ze znásilnění několika dívek nebo z pokusu o něj.

Loni v červnu vyšla najevo svědectví řady žen týkající se zkušeností s Dominikem Ferim. Jak vnímáte aktuální stav na právnické fakultě nejen vzhledem k této kauze?

Z mého pohledu byla ta kauza velkým spouštěčem změn. Vedení fakulty se opakovaně vyjadřovalo k tomu, že nevědělo, že se něco takového děje – a já samozřejmě nejsem schopná posoudit, nakolik je to pravda, nebo ne. Ale když jsem nad tím přemýšlela, tak pokud by mně bylo kolem dvaceti a někdo mě na fakultě sexuálně obtěžoval, asi bych nezaklepala na dveře děkana nebo někoho z vedení fakulty a nesvěřila se jim. Může být sebeliberálnější, ale přece jen je to v rámci fakulty nějaká autorita. Navíc Dominik Feri na fakultě měl určité postavení, takže oběti mohly mít strach, že když půjdou věc nahlásit, stejně se nic nestane. Mohly mít obavy ze sekundární viktimizace. A je jedno, zda tyto obavy byly opodstatněné, nebo ne. Zkrátka existovaly, a proto jsou relevantní.

Reagovala fakulta na kauzu Feri?

Co mi je známo, tak ano, připravovala se opatření, která si vzala na starost Věra Honusková. Pak došlo ke  změnám včetně toho, že fakulta se stala součástí platformy Nenech to být, přes kterou je možné posílat podněty na nevhodné chování. Na fakultě funguje i psychologická pomoc dostupná pro všechny studenty, nejen pro ty, kteří mají specifické studijní potřeby – a od letošního akademického roku se poradna pro velký zájem navýšila z jednoho termínu týdně na tři. Také byla zřízena kariérní poradna, kde lze řešit nejen studijní věci, ale i jak plánovat studium, jak se vyrovnávat se stresem a podobně. Bezprostředně po kauze Feri byl také rozeslán dotazník ohledně toho, jestli se lidé na fakultě setkali s nevhodným chováním. Byl vyhodnocen a vzešlo z něho, že jsou tady určité problémy se sexistickými nebo genderově podmíněnými poznámkami, a že některé zkoušky a semináře neprobíhají v úplně přátelské atmosféře, studentstvo není vždycky bráno jako rovnocenný partner. Na to se vedení snažilo taky reagovat. A samozřejmě byla zřízena pozice ombudsmanky.

Proč byla situace na škole „veřejným tajemstvím“? Je skutečnost, že studentky a studenti neměli nikoho, na koho se mohli obrátit, důvodem, že se problémy neřešily, dokud vše nevyplavalo na povrch?

Studenti a studentky se obecně hodně obracejí na své zástupce v akademickém senátu, diskutují s nimi o hodně věcech. Ale ano – myslím, že tu neexistovala jedna konkrétní osoba, která by tohle řešila a byla mimo veškeré vazby na fakultě, což mohlo některým lidem bránit věc oznámit. Mohli mít obavy, že se nic nevyřeší nebo že se tam stejně všichni znají. Nebo prostě nebylo jasné, kdo by měl situace řešit. Je velmi důležité pojmenovat nejen daný problém, ale i mechanismus, který ho pomůže vyřešit.

Volby, stab Top 09, 21.10.2017
Dominik Feri po volbách v roce 2017 • Autor: Matěj Stránský

Od odhalení kauzy Feri už uplynulo více než rok. Neměla funkce fakultního ombudsmana vzniknout dříve?

To je otázka. Já jsem ráda, že vůbec vznikla, na mnoha fakultách stále neexistuje. Za mě lepší později než nikdy.

Vnímáte to, že funkce vznikla kvůli kauze Feri, spíš pozitivně či negativně? Máte pocit, že vám to spíš pomáhá, nebo škodí?

Důvodem vzniku podle mě není jen případ Feri, ale i kauzy na ostatních fakultách; je to provázaný systém. Ano, mohlo to ke zřízení funkce napomoct – a nemám pocit, že by to mohlo uškodit. Je samozřejmě otázka, co bude dál. Zřízení funkce je první krok, pak se ukáže, jak je potřebná a jestli povede ke změnám.

Může tedy reálně změnit prostředí fakulty?

Já doufám, že ano. Cílem je vytvořit bezpečné a respektující prostředí, kde se budou cítit dobře jak studenti, tak zaměstnanci. Ombudsman může být styčný důstojník, který věci posune dál, ale nelze očekávat velké změny hned. Je to postupný proces.

Jaké reakce máte na funkci od vyučujících?

Některé velmi vstřícné, u jiných bude trvat delší dobu, než prolomím hradbu nedůvěry. S tím počítám.

Jak si u nich důvěru zajistíte? Aby byla funkce efektivní, je třeba, aby ji podporovali i oni.

Myslím, že drtivá většina akademických pracovníků vnímá, že ombudsman není nikdo, kdo by jim měl uškodit. Bude záležet na mých dalších krocích: já musím prokázat, že tahle pozice je užitečná. Mým cílem není kohokoli ostrakizovat nebo stavět na pranýř.

Děkan fakulty Radim Boháč v rozhovoru pro Deník N řekl, že se na fakultě vyskytují i obavy z politizace a názory, že ombudsman je zbytečný a nic se nezmění. Vnímáte tyto názory?

Zatím jsem se s nimi nesetkala. Jednala jsem s akademickým senátem, teď mě čeká setkání s kolegiem děkana a vedoucími kateder. Na fakultě je strašně moc lidí, nevím, nakolik bude v mých silách promluvit úplně s každým. Ale je přirozená vlastnost se bát něčeho nového.

Takže vám nepřijdou jejich obavy opodstatněné?

Nezazlívala bych jim je a nehledala bych za tím a priori něco špatného.

Reklama
Reklama

Čtěte také: Výsledek kauzy Feri záleží na svědeckých výpovědích

Myslíte si, že je pražská právnická fakulta konzervativní?

Určitě. Jako většina fakult.

V čem?

Je to obrovská entita se spoustou lidí a spousta vyučujících je tady dvacet třicet let. Ve společnosti je obecně těžké dělat změny A tahle fakulta v tomhle není jiná; je konzervativní ze své podstaty.

Není přesto konzervativnější a míň otevřená progresivním změnám než jiné fakulty v republice?

Pokud to tak je, je to dáno velikostí a množstvím lidí. V menším kolektivu se změny dělají mnohem jednodušeji.

Může vám tahle konzervativnost v něčem překážet?

Asi zpomalí proces změn. Ale ani já nejsem příznivcem radikálních rozhodnutí, každá změna se má dít pozvolně, aby s ní souznělo co nejvíc lidí. Samozřejmě nemluvím o závažných věcech, to je jiné - ale změna v myšlení se má dít pozvolna. Takže ano, proces to zpomalí, bude to chtít více diskuze, ale věřím, že cíle se nakonec vždycky dosáhne.

Právnická fakulta
Právnická fakulta • Autor: HN / Václav Vašků

Jak máte nastavený vztah s vedením fakulty?

Já jsem na vedení fakulty nezávislá. Pan děkan je podle mě velmi progresivní a liberální, funkci podporuje a nevnímám z jeho strany překážky, které bych musela překonávat. Teď se potřebuju ve funkci zorientovat i v tom smyslu, jak se dostanu k důležitým informacím. Na koho se budu obracet, kde zjistím, kdo má co na starost.

Jaké byly vaše motivace se na pozici přihlásit?

Vlastně asi náhoda. Já jsem profesí advokátka se zaměřením na rodinné právo, které je hodně o řešení konfliktů a mezilidských vztazích. Vždycky se snažím o smírné řešení mezi rodiči i mezi manžely. Dohoda je vždycky lepší než autoritativní rozhodnutí soudu. Mimo to se věnuji i mediaci a mimosoudnímu řešení sporů, čemuž hodně věřím. Dlouhodobě také spolupracuji s Bílým kruhem bezpečí, který pomáhá obětem trestných činů. A přišlo mi, že pozice ombudsmanky je shrnutím toho všeho, čemu se v životě profesně věnuji – komunikace s lidmi, řešení konfliktů, usmiřování stran, hledání kompromisů. Že by to do sebe mohlo zapadnout. Taky mě hodně lákalo, že se tahle pozice teprve zřizuje a je to tabula rasa, není tu žádný vzor, každá fakulta to má v rámci republiky jinak. Proto je do značné míry na mě, jak vše bude vypadat.

Jakou máte tedy vizi?

Aby tahle pozice setrvala a našla pevné místo v rámci fakultní organizace - a všichni členové vnímali její užitečnost. A aby vše fungovalo bez ohledu na to, kdo bude ve vedení fakulty a do značné míry i bez ohledu na to, kdo bude ombudsmanem. A to je obrovská profesní výzva.

Přítomnost ombudsmanek a ombudsmanů na českých vysokých školách je stále častější. Je to správná cesta a nástroj, který má potenciál situaci změnit?

Zahraniční zkušenosti říkají, že ano, a já v to pevně věřím. Je po tom celospolečenská poptávka. Problém u nás ale vidím v oné roztříštěnosti, že na každé fakultě je to jinak. Na některých fakultách jsou ombudsmani třeba dva, muž a žena, to mi přijde skvělý vzorec. Na některých fakultách je to přímo někdo z dané fakulty, třeba zástupce studentů nebo akademik, jinde je to naopak někdo úplně z venku. Myslím si, že aspoň základní principy ombudsmana by měly být všude stejné. Hodně si tak slibuji od celouniverzitního ombudsmana v rámci Univerzity Karlovy, který by mohl nastavit základní pravidla fakultním ombudsmanům.

Když se vám líbí koncept dvou ombudsmanů, muže a ženy, bylo by to žádoucí i na právnické fakultě v Praze?

V současné době není šance něco takového zřídit. Ale když se ukáže, že tahle pozice má svůj význam a přispívá ke zlepšení atmosféry na fakultě, potom se můžeme bavit o rozšíření. Výhledově je to vynikající model, ale rozhodně nechci v tuhle chvíli něco podobného prosazovat; jsem ráda, že tady taková pozice vůbec začíná fungovat.

Už jste ve funkci podnikla nějaké kroky?

Od nástupu primárně řeším organizačně administrativní věci, které jsou poměrně náročné, ale strašně neviditelné. Chci pořádat s ostatními workshopy, školení a přednášky ohledně well-beingu, takže zjišťuji, jaké jsou možnosti spolupráce s celým rektorátem a kde na to sehnat finance. S tím souvisí největší úkol: zmapovat situaci na fakultě. Zjistit, jaké jsou konkrétní potřeby a očekávání, ať si jen neplním svoje ambice. V tuto chvíli je pro mě prioritní bavit se s lidmi, takže chodím na panelové diskuze a setkání. Chci se potkávat s akademiky, navázat spolupráci s fakultními spolky a zjišťovat informace.

Seriál Pozadí událostí: Zženštilý Západ nám to zase kazí

Takže situaci mapujete zatím obecněji. Chcete proniknout přímo do prostředí fakulty a pořádat setkání se studenty?

Rozhodně. Zatím se účastním setkání, která pořádá někdo jiný. Teď jsem například byla na fakultním seznamovacím kurzu, konferenci FHSafe, setkání ombudsmanů na MŠMT, diskuzi Žen v právu a chystají se další akce. Hledám cesty, jak se k lidem dostat, a taky cestu, jak o všem informovat.

Mluvila jste už na seznamovacím kurzu se studenty? Jakou jste měla odezvu?

Mám z toho dobrý pocit. Byly to první ročníky, které na fakultu ještě nenastoupily, takže ještě neměly možnost setkat se s negativními jevy. Chtěla jsem jim představit, jaké možnosti pomoci na univerzitě mají, pokud by se jim něco stalo.

Ohledně jakých problémů se na vás studentstvo může obracet? Má funkce limity, kdy už pomoci nemůžete?

Já primárně řeším stížnosti, které se týkají nevhodného chování ze strany ostatních studentů nebo vyučujících. Obracet se na mě můžou jak studenti a studentky, tak akademičtí pracovníci i zaměstnanci. Můžu řešit i nečinnost, pokud by si člověk už stěžoval, ale nic se nedělo. Nemůžu zasahovat do kompetencí jiného orgánu, takže nemůžu například změnit výsledek zkoušky, ale můžu se zabývat tím, zda ta zkouška třeba neprobíhala standardním způsobem a nedošlo k nevhodnému chování. Sama nemám rozhodovací pravomoc, ale můžu věc prozkoumat a dát doporučení, jak by se mělo být postupovat.

Co se děje, když dostanete od někoho podnět? Představte si, že jsem studentka druhého ročníku, setkám se se sexuálním obtěžováním ze strany učitele a anonymně vám napíšu. Jak mi pomůžete? Co se s mojí zprávou bude dít? A jaké důsledky z toho mohou vyplynout pro dotyčného učitele a pro mě?  

Na mě se můžete obrátit buď telefonicky nebo e-mailem, také přes platformu Nenech to být, případně se potkáme osobně na fakultě či jinde - a probereme spolu způsob, jak vám mohu pomoci a co se dá dělat. Můžete samozřejmě vystupovat i anonymně. Další postup bude vždy individuální podle toho, čeho se bude vaše oznámení týkat, a podle toho, zda budete chtít věc řešit s dotyčným vyučujícím, s vedením fakulty či zcela anonymně. Následovat by mohl pohovor s tím, kdo vás obtěžoval, zjištění jeho stanoviska – a každopádně vždy budu postupovat v souladu s tím, na čem se domluvíme. Je naprosto v pořádku, pokud se nakonec rozhodnete, že věc určitým způsobem řešit nechcete. V tom případě vymyslíme jinou cestu, nebudu dělat nic za vašimi zády.

Když jste říkala, že už chodíte na setkání a mluvíte s lidmi, jaké jsou problémy, se kterými se lidé na fakultě setkávají?

Ze strany vyučujících zatím nemám žádnou stížnost. Ale očekávám, že tam bude trvat delší dobu, než si získám jejich důvěru. Ombudsmani jsou hodně vnímáni jako podpora studentů. Ze strany studentstva se sdělení týkají primárně nevhodných poznámek vyučujících během zkoušení nebo seminářů. Ale zatím je to hodně obecné. Ráda bych situaci zmapovala pomocí dotazníku v návaznosti na minulé šetření, jestli se něco změnilo, jestli se objevilo něco nového. Nechci být nástrojem šikany, ale nespravedlnost přehlížet nebudu. Ombudsman by měl hledat pravdu.

Právnická fakulta UK
Právnická fakulta UK • Autor: Matěj Stránský

Už jste tedy nějakou stížnost dostala…

Dostala jsem zatím pět podnětů.

Mimochodem viděla jste nový seriál Pozadí událostí od Jana Hřebejka vysílaný Českou televizí?

Ano, viděla.

Jak vnímáte, že vysoké školy zavádějí ombudsmany, snaží se řešit vztahy a obtěžování na akademické půdě, a seriál vysílaný veřejnoprávní televizí zobrazuje vztahy mezi studenty a učiteli jako normální věc a úsilí chránit oběti podává spíš jako prudérnost?

Překvapily mě recenze publikované hned po prvním dílu. Vztahy mezi studenty a učiteli byly sice zobraceny docela idylicky, ale nikdo přece nevěděl, jestli se náhodou v průběhu děje to, co bylo zobrazováno za idylické, neukáže jako toxické. Nicméně to tak nevypadá… Každopádně načasování je nešťastné a zpracování do určité míry taky. Nemyslím si, že v tom byl nekalý úmysl tvůrců. Viděla jsem rozhovor s Janem  Hřebejkem, kde se opakovaně označoval za feministu a obhajoval se, že smyslem seriálu neměla být obhajoba vztahů mezi studenty a učiteli. Chtěla bych tomu věřit, ale nešťastně zpracované to téma rozhodně je.

V českém vysokoškolském prostředí se každopádně jedná o velmi aktuální a citlivé téma.

Ano. Na druhou stranu, v rámci vztahů na fakultě mi přijde zjednodušující vykreslovat studenta nebo studentku za každých okolností jako oběť. Celá společnost je snad zajedno, že pokud dochází k explicitnímu predátorství, tedy pokud někdo zneužívá svého mocenského postavení s cílem získat sexuální prospěch, je to naprosto špatně. Stejně špatné je, pokud vztah není nebo přestane být v jeho průběhu dobrovolný – tedy pokud se např. budu bát ze vztahu odejít, protože bych nemusela složit zkoušku. I na tom je snad celospolečenský konsenzus. Ale pak také existují vztahy, do kterých vstupují dvě zralé osobnosti zcela svobodně a dobrovolně a jejich vztah je po celou dobu svobodný a dobrovolný.

A to je pak v pořádku?

Ne, ani to není zcela bez problému, a to chtěl možná naznačit režisér Hřebejk. Protože v tomto vztahu může docházet – úmyslně i neúmyslně – k tomu, že student nebo studentka profituje z postavení svého partnera/učitele. Může mít např. informace, které ostatní studenti nemají. A problematická je i situace, kdy se oba partneři skutečně objektivně snaží, aby jejich vztahu nikdo nevyužíval, a daří se jim to - ale nikdy nezabráníte tomu, že jakýkoliv úspěch studenta nebo studentky bude shazován tím, že „je to díky tomu, že spí s učitelem“. A to je hrozně nebezpečné.

Takže vztahy mezi studenty a učiteli budou špatně vždycky?

Ať se na to podíváte z jakéhokoli úhlu, budou mocenské vztahy v rámci struktury na fakultě špatně. Tohle v seriálu vlastně bylo vykreslené v osobě děkanky, nicméně bylo zbytečné, že přitom byla zkarikovaná. Její výpovědní hodnotu to velmi snížilo. Ale potvrzovala to vlastně i dvojice studentky a vedoucího katedry, protože v seriálu několikrát zaznělo, že za úspěchy studentka vděčí právě vztahu s ním, i když to nebyla pravda.

Ještě k „vaší“ fakultě, pokud by případ Dominika Feriho nedopadl vyslovením viny, nepodkope to autoritu a důvod vzniku vaší funkce?

To si nemyslím. Já bych ty věci úplně oddělila. To, že nějaké jednání nedosáhne trestněprávní roviny, neznamená, že je to dobré jednání. Každý člověk vnímání situaci subjektivně. Něco nepříjemného, co já vezmu jako banalitu a mávnu nad tím rukou, někdo může brát jako fatálně důležitou věc. A to je v pořádku. Naopak si tedy myslím, že kauza Dominika Feriho a její důsledky prokázaly, že existuje vůle to řešit a něco s tím dělat. Že je možné říct ne a na někoho se obrátit. Přesně z tohoto důvodu byla zřízena pozice ombudsmana.

Takže věříte, že funkce bude mít smysl.

Ano. Nemyslím si, že jde o bublinu, která pomine. Podle mě je to něco, co tady vydrží.

Autorka studuje práva a je stážistkou Respektu

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte