0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Respekt k právu25. 4. 20207 minut

Policie potřebuje koronavirový sazebník na A4

Pokutám chybí vodítko, bez něj se budou řešit banality a v trestech budou nespravedlivé rozdíly

Libor Dušek
Autor: Milan Bureš

Na počátku koronavirové epidemie měli lidé vysokou ochotu dodržovat přijaté zákazy a nařízení dobrovolně. Ale doufat jen v dobrovolnost je iluzorní; k přestupkům reálně dochází a k jejich vynucení je třeba i rozumná míra represe. Ta je momentálně v trochu schizofrenní situaci. Na jedné straně jsou mediálně zdokumentovány excesy typu zastavování aut přijíždějících do chatových oblastí či pokutování osamělých kuřáků na lavičce. Na druhé straně státní i obecní policisté dostanou od 9. května k dispozici pružnější „obušek“, tj. pravomoc anti-covidové přestupky vyřídit na místě blokovou pokutou do 10 tisíc Kč. Anti-covidová omezení s námi zřejmě ještě nějakou dobu budou - a s trvající únavou z omezení, či při možné druhé vlně epidemie bude ochota dodržovat omezení spíše klesat. Proto je na místě se ptát, jak mají policisté s touto pravomocí naložit. A obecně, jak daná omezení vymáhat a jejich přestoupení trestat.

Samotná pravomoc trestat přestupky blokovou pokutou na místě je z mého pohledu ekonoma v pořádku. Omezení dopadají na miliony lidí v každodenních situacích – zákaz shlukování více osob, povinné nošení roušek, uzavření řady malých provozoven. Přestupky jsou povětšinou skutkově vcelku jednoznačné a zároveň nejsou výrazně nebezpečné.  Administrativní jednoduchost je nyní vyšší prioritou než hledání „správné“ výše pokut v každém případě: raději nízké sumy vyřešené rychle na místě blokovou pokutou než vysoké pokuty rozhodované ve správním řízení, které je zbytečnou byrokratickou zátěží pro krajské hygienické stanice, policii a občany. Pravomoc ukládat blokové pokuty ale vůbec neřeší podstatnější problémy:

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

1. Jak vysoké mají pokuty konkrétně být (ať už blokové na místě, nebo ve správním řízení)? Předpisy dávají extrémně neurčité vodítko. Maximální výše pokut je nastavena vysoko: 10 tisíc Kč v blokovém řízení a tři miliony Kč ve správním řízení (Platí pro většiny deliktů – §92n, odst. 3. písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví). A obecné zásady pro určení výměry správního trestu v zákoně o odpovědnosti za přestupky jsou opravdu obecné: občan ani policista z nich nemají šanci jakkoli dovodit, zda sankce za nenošení roušky v supermarketu má být napomenutí, 500 korun, nebo 5000 korun – respektive mohou si dovodit kteroukoli z těchto variant. Občané tak jsou vystaveni velké nejistotě ohledně hrozících pokut a prakticky jen minimálně omezené diskreci policistů a hygienických stanic. Výsledkem nepochybně budou velké a nespravedlivé rozdíly v ukládaných trestech za prakticky totožné přestupky. Před možným zneužitím diskrece a nespravedlivými rozdíly v trestech je třeba i pachatele chránit. K této nejistotě se ještě přidávají časté změny přijímaných opatření a jejich někdy rozporná komunikace vládními činiteli. Běžný člověk prakticky nemá šanci vědět, jaké přesné zákazy momentálně platí, a spáchat přestupek tak může i nevědomky.

2. Na jaké přestupky se mají policisté nejvíce zaměřit? Počty policistů a jejich časové možnosti jsou omezené. Pro ochranu před epidemií je žádoucí, aby hlavní úsilí zaměřili na nejvíce riziková chování – například porušování domácí karantény či potajmu otevřené hospody. Soustředit více úsilí na kontrolu několika tisíc osob v domácí karanténě je ostatně mnohem efektivnější než se stejnou intenzitou kontrolovat plošné zákazy uvalené na zbývajících 10 milionů obyvatel. Policisté musí v této otázce nevyhnutelně tápat. Doporučující stanovisko policejního prezidenta, upravující práci Police ČR v době krizového stavu, v této věci podle mluvčího Policie ČR Ondřeje Moravčíka žádnou instrukci neobsahuje. Z finančního hlediska jsou policisté spíše motivováni zaměřit se na jednoduché bagatelní delikty (typicky roušky na ulici či v parcích) a pravomoc ukládat blokové pokuty tuto nežádoucí motivaci ještě posílí. U obecní policie je toto neefektivní zaměření na bagatelní přestupky dáno i tím, že skutečně závažné věci ani řešit nemůže: v současnosti nedostává informace o osobách, které jsou v domácí karanténě. Přitom právě obecní policie by je mohla kontrolovat vcelku levně v rámci běžné pochůzkové činnosti.

Nezdá se, že by se těmito otázkami krizový štáb zabýval a formuloval konkrétnější doporučení. Oba problémy přitom by pomohl vyřešit jednoduchý a přehledný sazebník pokut. Ideálně by mohl vzniknout ve spolupráci policejního prezidia a hlavního hygienika, načež by mohl být vydaný těmito orgány jako doporučující pokyn. Sazebník by určil výši pokut za nejčastěji se vyskytující přestupky a za ty přestupky, jejichž vymáhání je z epidemiologického hlediska klíčové. Výše pokut by měla jasně reflektovat hlavní rozdíly v zdravotních rizicích jednotlivých přestoupení, s intervalem minimálních a maximálních odchylek pro zohlednění případných individuálních okolností (např. plus/mínus 20% základní sazby). Důležité je, aby sazebník byl pro veřejnost srozumitelný – tj. malý počet odstupňovaných sazeb pokut a k nim přiřazená jednotlivá přestoupení definovaná (nevyhnutelně) spíše široce. Stručně řečeno, aby splnil svůj účel, měl by se vejít na A4 (velkými písmeny).

Sazebník by byl jen doporučující – v rámci obecných mantinelů správního práva o výši sankce v konkrétním případě nakonec rozhoduje správní orgán, respektive policista. Měl by takový sazebník vůbec reálný vliv? Překvapivě ano. Neformální vliv vyšších autorit na sankční praxi je někdy silný. V trestní politice některé země omezují diskreci soudců pomocí doporučujících tabulek (sentencing guidelines) – a empirické výzkumy ukazují, že na výši skutečně ukládaných trestů mají vliv. Rovněž tak v Česku v trestních případech vzrostlo využití peněžitého trestu v trestních případech z 6 na 16 procent během pouhého roku a půl, počínaje rokem 2016, bez jakékoli relevantní změny legislativy. Jeví se, že tento dramatický nárůst je čistě důsledkem instrukcí (důsledných a opakovaných) ze strany Nejvyššího státního zástupce a předsedy Nejvyššího soudu. Z obdobných důvodů zavedl Nejvyšší soud metodiku k náhradě nemajetkové újmy.

Doporučený sazebník usnadňuje práci policistům a správním orgánům – je jistě jednodušší odečíst příslušnou hodnotu ze sazebníku než přemýšlet o individualizované sankci. Dále policisté a správní orgány mohou očekávat, že vůči pokutám uděleným dle sazebníku se pachatelé nebudou odvolávat, respektive v blokovém řízení tyto pokuty přijmou a nebudou trvat na projednání ve správním řízení. To šetří administrativní náklady a dává policistům a správním orgánům extra motivaci se sazebníkem řídit.

Pokutovaným občanům pak sazebník dává vyšší jistotu, že nebudou vystaveni diskriminujícím či šikanózním pokutám. A co je nejdůležitější, samotným policistům dává jasnou a přehlednou instrukci – a koneckonců i finanční motivaci - zaměřit se více na vymáhání těch přestoupení, která jsou nejpřísněji pokutována, a jsou tedy i nejrizikovější. Takové nasměrování úsilí policie tak svým dílem přispěje k omezení šíření epidemie. A o to tu nakonec přece jde.

Autor je vedoucím katedry národního hospodářství na Právnické fakultě Univerzity Karlovy

Pozn.: Článek z velké části aplikuje závěry studie Dušek, L. (2020) Dodržování zákazů v době koronaviru, studie IDEA anti COVID-19 # 7.  Vstupní údaj o vysoké ochotě dodržovat přijaté zákazy a nařízení vychází z průzkumu z konce března, kde zhruba 75 % lidí deklarovalo ochotu omezit svůj pohyb venku na nutné činnosti a jinak zůstat doma; 92 % lidí uvádělo, že vychází ven jedině s rouškou (studie „IDEA anti COVID-19“ # 7)


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].