Luboš Dobrovský

V Mnichově proběhla 7. a 8. února pětačtyřicátá bezpečnostní konference. Přinesla nad očekávání silné, přinejmenším propagandistické vítězství představitelů ruského imperiálního pojetí světa.

Dvanáctého ledna oznámila skupina „pravicových“ fundamentalistů založení nové politické strany s názvem Strana svobodných občanů. Vyjádřila naději, že ji budou volit zejména ti, kdo dosud volili stranu občanských demokratů. Důvod, který pro to budou mít, předpokládají novostraníci, je nespokojenost s malou pravicovostí vedení ODS, zejména pak s jejím předsedou a premiérem české vlády.

Jaký je věcný obsah těch výkřiků, těch ideologických floskulí o pravicovosti, levicovosti, těch pomluv a osočování ze lži, ze zlodějen, jak jsme tomu byli opět svědky v neděli před týdnem?

Troufám si tvrdit, že oním nejsvětějším zájmem Ruské federace a prezidenta Medveděva, jakož i premiéra Putina, není nic méně nebezpečného než obnova ruského politického, vojenského a hospodářského vlivu všude tam, kde se jej – zaplať Bůh – podařilo neutralizovat po pádu sovětského impéria.

Prezident Sarkozy přijal bez mrknutí oka ruskou interpretaci své předchozí dohody s prezidentem Medveděvem, aniž by dal najevo alespoň rozpaky nad tím, že ruská interpretace ji převrací naruby a potvrzuje jeho údajný souhlas s okupací.

Opět jsme si připomněli 21. srpen osmašedesátého roku. Je tomu čtyřicet let, kdy vojenským útokem řízeným z Moskvy a následující dvacetiletou okupací skončilo cosi, co ani letošní velmi intenzivní připomínání nedokázalo srozumitelně pojmenovat. Historikové dosud nedodali ani vyčerpávající fakta, natož jasnou a přesvědčivou interpretaci či interpretace.

Poslanec Zaorálek není sám, kdo nedbá doporučení jednat, jak se sluší, a vystříhat se nepatřičností. Ani poslanec Rath se nevyznačuje úctou k předpokládaným rodičovským radám a premiér Topolánek si zase nedává pozor na pusu tak moc, že mu z ní unikají výrazy společensky více než nevhodné.

Czech soldiers in general are good at dealing with demanding and life-threatening situations, wherever they go. Both the ordinary soldiers and their commanders.

Piloti vrtulníků, vojáci z povolání, profesionálové, dobře vycvičení a za svá rizika při výkonu služby podle zákona spravedlivě odměňovaní, dávají najevo nechuť odletět tam, kam je armádní velení vysílá.

Vojáci předválečného Československa, byť doma z armádního svazku propuštění, neváhali a šli bojovat. Bojovali a umírali ve Francii, v Anglii, u Tobrúku, na Dukle. Nebáli se smrti ani patosu, který slyšíme ve slovech vlast a povinnost. Těm, kteří přežili, se po dlouhá desetiletí nedostalo patřičné úcty.

Světem obchází strašidlo globalizace.

Vedení lidovců se rozhodlo zničit důvěru ve vládu za každou cenu.

Debata o tom, kdo má být zvolen prezidentem, je značně zpožděná a zároveň v jistém ohledu nezodpovědně předčasná. Zpožděná proto, že politické strany nebyly schopny nabídnout relativně včas (tedy už před nějakými dvěma roky) možné budoucí kandidáty.