Josef Moucha

Za spolurežii dokumentu To be Alive! dostal v roce 1965 Oscara, newyorské Whitney Museum of American Art jej zařadilo do prestižní bilance nejdůležitějších amerických umělců 20. století, ale v rodných Čechách se o něm příliš nemluví. Letos v únoru uplyne pětašedesát let od chvíle, kdy se pražský filmař a fotograf Alexandr Hackenschmied vydal přes oceán a pod jménem Hammid tu začal nový život a kariéru. Rozsáhlou retrospektivu jeho díla, která začala minulý týden ve Francouzském institutu, Ateliéru Josefa Sudka a kině Ponrepo v Praze, tak můžeme vnímat jako opožděnou poctu jednomu z posledních žijících velikánů českého avantgardního umění.

Slovníky vystačí s kulatými čísly, a tak se dočteme, že genocida evropských Židů si za 2. světové války vybrala šest milionů obětí. Do 7. ledna je na Pražském hradě vystaven fotografický dokument, který vznikal právě proto, aby trvale upomínal na velkou část židovského národa, žijícího v diaspoře střední a východní Evropy.

Vypadá jako samozřejmost, že dělá-li kdokoli svou práci nejlépe, musí se to nakonec projevit - třeba i tím, že se takoví lidé setkají. Ale čtyřsetstránková kniha Anny Fárové Josef Sudek o jednom z největších fotografů samozřejmostí není, a i v bohaté současné nabídce monografií působí jako zjevení.

K padesátému výročí konce světové války shromáždili Vladimír Birgus a Blanka Chocholová do putovní výstavy Hořká léta soubor celkem sto pětadvaceti snímků. Bylo jich možné instalovat daleko víc - ostatně i fotografů za války operovalo více.

Do amerického exilu odešel Jan Lukas s celou rodinou v půli let šedesátých. Předtím ještě stihl dokončit obrazovou encyklopedii o uvádění socialismu, zřízení našim tradicím tak vzdáleného, do českých zemí.

Ke svému staršímu výroku chci být dráždivým prvkem v české kultuře se Jiří David (*1956) znovu přihlásil tím, že jej spolu s dalšími výňatky ze své časopisecké publicistiky vystavil ve vitríně jakožto doplněk expozice Skryté podoby, která v Rudolfinu potrvá do 27. srpna.