Jan Mazanec

Rámeček
Anselm Grün se narodil roku 1945 v Junkershausenu. V 19 letech vstoupil do benediktinského kláštera v bavorském Münsterschwarzachu, kde žije dodnes. Vystudoval filozofii a teologii v St. Ottilien a v Římě, poté ekonomii v Norimberku. Od roku 1977 je ekonomem opatství. Věnuje se práci s mládeží, vede kurzy duchovní obnovy pro kněze a řeholníky v krizových situacích a kurzy pro podnikatele a ekonomy. Patří k nejprodávanějším autorům duchovní literatury v Evropě, na třicet jeho titulů (knih a zvukových nosičů) vyšlo také v češtině.
Konec rámečku

Tvrdíte, že katolická církev ztrácí schopnost „uzdravovat vnitřní zranění, která si lidé nesou životem“. Čím to je?
Začalo to v osvícenské době, kdy se z naší církve začal vytrácet smysl pro duchovní zkušenost a církev se omezila na zvěstování mravních zásad. Jakmile etika ztratí kontakt s duchovní zkušeností, zůstane z ní jen moralizování.

Se Zbyňkem Hejdou o jazyku poezie, smrti a Jakubu Demlovi

Rámeček
TOMÁŠ ŠPIDLÍK se narodil v roce 1919 v Boskovicích. Koncem 30. let začal studovat latinu a češtinu na brněnské univerzitě, po uzavření škol nacisty vstoupil do jezuitského řádu. Teologii vystudoval v Maastrichtu, kde byl roku 1949 vysvěcen na kněze. Poté odešel do Říma a působil zde téměř čtyřicet let jako spirituál české koleje Nepomucenum. Je průkopníkem objevování charakteru slovanského duchovního odkazu. Přednášel na řadě univerzit Evropy, Ameriky i Afriky a vydal několik desítek knih, především na téma spiritualita křesťanského Východu a vztah křesťanství a umění, více než půl století spolupracoval s Vatikánským rozhlasem. Je držitelem řádu TGM a klíčovou osobou římského Centra Aletti, které usiluje o setkávání intelektuálů a umělců zejména střední a východní Evropy. V říjnu 2003 byl jmenován 22. českým kardinálem v historii.
Konec rámečku

Jste jedním z největších znalců východního křesťanství. Co vás jako římského katolíka k tomuto zájmu přivedlo?
Náhoda. Po únoru 1948 jsem se nevrátil domů ze studií v Holandsku. Původně jsem měl jet na misii do Indonésie, ale pak mě představený mého řádu poslal do Říma. Tam jsem začal studovat Papežský východní ústav a objevovat východní duchovní tradici. O ní, a také obecněji o Slovanech, nikdo na Západě nic nevěděl, a tak jsem si vzal do hlavy, že se ji budu snažit přiblížit. Ví se, co dali světu Francouzi nebo Němci, ale málokdo ví, co mu dali Slované. Když jsem pak otevíral v Římě katedru slovanské spirituality, někteří zkušení mi říkali, že to nebude mít valný úspěch, že Slované jsou takoví typičtí epigoni. A to jsem se právě snažil vyvracet.

Rámeček
RICHARD ROHR se narodil roku 1943 v Topece (Kansas) jako potomek Povolžských Němců. V 18 letech vstoupil do františkánského řádu, o devět let později byl vysvěcen na kněze a brzy poté založil na dělnickém předměstí Cincinnati komunitu mladých křesťanů „Nový Jeruzalém“, která měla několik set členů. V roce 1987 založil v Albuquerque „Centrum pro akci a kontemplaci“, kde se věnuje „okrajovým“ skupinám (vězni, závislí, domorodí indiáni, hispánci). Zabývá se mj. studiem iniciačních obřadů, zejména ve vztahu k duchovnímu životu mužů (o tom viz také str. 19). Má doktorát z teologie (Dayton), je autorem řady knih, z nichž některé vyšly v minulých dvou letech i česky. Se svými přednáškami kombinovanými s netradičními meditacemi (doprovázenými např. společným bubnováním) jezdí po světě, o duchovní cvičení ho požádala mj. matka Tereza.
Konec rámečku

Co je smyslem iniciace?
Chlapec je odloučen od ochranářské ženské energie a zaveden do rituálního prostoru, kde je pomocí bolestivých a zraňujících zkoušek doveden k poznání mezních hranic vlastních zdrojů a přijímá svou mužnost jako zasvěcení, spojí se s ostatními muži a zaváže se k věrnosti kmenovým hodnotám. Pak začíná vidět svůj život jako něco, kde má vše svůj význam a důležitost, nic není náhoda, ale spíš součást větší, kosmické perspektivy. Už si nemusí vytvářet vzorce chování, protože je sám součástí jednoho velkého vzoru. A to mu už psychologicky, pokud vynechám hlavní, náboženskou rovinu, dává určitý stupeň duševního zdraví.