Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Poznámky z New Yorku

Žádné dítě pozadu

Ze školy přišel dopis. Ředitelka Sharon Hill nám v něm nadšeně oznamuje, že náš pětiletý syn bude poctěn zvláštním privilegiem: v následujících několika týdnech bude mít třikrát týdně „prodloužené vyučování.“ Nenechme se zmást eufemismy, jedná se o obyčejné doučování.

Není to důvod k oslavám, ale ani k pesimismu. Jedním si totiž mohou být rodiče dětí, které (třeba z jazykových důvodů) nestačí tempu ostatních, jisti. Škola je nenechá pozadu, ani kdyby chtěli. Na každý problém je tu řešení a všechno je kupodivu zadarmo. Škola zaměstnává zvláštního instruktora na psaní, čtení, mluvení, angličtinu, psychologické problémy… zkrátka všechno, kde se může dítě zadrhnout. A zadrhnout se nesmí. Ta přemíra péče o dokonalost každého jedince je až dojemná, dokud se člověk něco nedozví o fungování zdejších veřejných škol.

  • Autor: Jiří Zavadil
• Autor: Jiří Zavadil

Samozřejmě jsou za tím peníze. Peníze a konkurenční boj, který o značně omezený balík veřejných peněz školy svádějí. Už v roce 2001 (tedy za vlády G. W. Bushe) došla federální administrativa k rozhodnutí, že se s dosti katastrofální úrovní veřejného školství musí něco dělat. Problém představovaly hlavně školy v chudých částech měst, které často musí dětem místo rodičů zajišťovat základní potřeby, a kde žáci zůstávaly daleko pozadu za svými vrstevníky. Ještě než dokončili střední školu, byli pro vyšší vzdělání a tím i jakoukoli lépe placenou práci prakticky ztraceni. Kongres tehdy schválil úpravu zákona, který poprvé prošel už v 60.letech, a který je znám pod jménem: Žádné dítě pozadu (No child left behind). Součástí zákona bylo nastavení nových, přísnějších parametrů, podle kterých byly školám rozdělovány peníze.

Žáci jsou pravidelně testováni a školy, které mají slabé výsledky, musí svým studentům buď umožnit přestup jinam, nebo jim zadarmo pomoci látku dohnat. Pokud se neúspěch opakuje, dostanou méně peněz, musí propouštět a hrozí jim i úplné zrušení. Přísná pravidla samozřejmě na školy vytvářejí tlak, který může být i nezdravý. Nic není jisté, učitelé mají pocit, že jim jde stále o místo a stres se může přenášet i na děti.
Pro příklad nemusím chodit daleko: osobně by mi vůbec nevadilo, kdyby si můj syn zopakoval rok v kindergarten, což je jakási předškolní přípravka, ve které se děti učí číst, psát, počítat, a kde také už dostávají známky. Vzhledem k tomu, že nastoupil do školy později, neuměl anglicky a navíc je nejmladší ve třídě, se domnívám, že není kam spěchat a první třídu může klidně odložit. Jeho třídní učitelka je ale jiného názoru (žák, který opakuje ročník kazí skóre celé škole) a tak bude chodit na doučování a dohánět a dohánět.

Konkurenční boj má už výsledky, úroveň veřejného školství šla opravdu v posledních letech nahoru. I když i dnes jsou některé školy lepší než jiné a ambiciózní rodiče, kteří vědí, že na základní a střední škole často záleží budoucnost dětí, neváhají komplikovat si život a stěhovat se za nimi na druhý konec města. Rozmístění je totiž přísné: chodíte do té školy, do které patříte podle ulice a čísla domu. Jinam vás nevezmou.

A ještě jedna věc. Neříkám, že Olympiáda, vrtání tunelů, korupce, Kaplického knihovna, korupce a korupce a další témata, kterými se po dobu svojí vlády nad Prahou zviditelnil starosta Bém, nejsou důležitá. Jistě, že jsou. Ale jen pro srovnání: newyorský starosta Bloomberg například za jednu ze svých naprostých priorit vyhlásil pozvednutí úrovně veřejných škol. Což neznamená jen více peněz, ale spíše jejich lepší distribuci, více fungujících programů, více kvalitních učitelů a motivace.
Právě v minulých dnech proběhly ve všech školách pravidelné celonárodní testy a pro vloni znovuzvoleného Bloomberga je dobrou zprávou, že newyorské školy si opravdu vedou lépe, než před rokem 2004, kdy se stal poprvé starostou. Konkrétně se prý nejvíc zlepšilo čtení a to u čtvťáků. Osmáci jsou naproti tomu pozadu, ale výsledky jsou přesto, alespoň podle lidí z Bloombergova úřadu „povzbující“.
Zda čtvťáci nebo osmáci, je celkem lhostejné. To, po čem v českém kontextu toužím je, aby se starosta hlavního města projednou pyšnil výsledky škol a ne kilometry probouraných tunelů.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].