Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Obavy z další války v Perském zálivu jsou v tuto chvíli na místě

USA posílají v důsledku rostoucího napětí do oblasti další tisícovku mužů

Írán
Írán mobilizuje své obyvatelstvo

Situace na Blízkém východě začíná zjevně eskalovat. Írán v pondělí oznámil, že nejpozději během deseti dní (tedy 27. června) poruší limit určující množství obohaceného uranu, kterým smí disponovat.  Spojené státy vzápětí ohlásily posílení svých jednotek v oblasti o tisíce vojáků, přičemž jeden a půl tisíce mužů sem vyslaly již v průběhu května. Washington navíc zveřejnil další fotografie, jež by měly dokazovat, že Írán stojí za čtvrtečním tajemným útokem proti dvěma ropným tankerům v Hormuzském průlivu.

Situace začíná připomínat vyhrocenou konfrontaci, jaké jsme před rokem a půl byli svědky na Korejském poloostrově. Washington i Teherán hrají vysokou hru. Americkému prezidentovi hrozí, že bude muset přiznat, že jeho výhrůžky a nátlak jsou jen prázdná slova. Íránskému režimu zase to, že se zaplete do války, kterou může jen stěží vyhrát. Ve skutečnosti si opravdový velkoplošný konflikt nepřeje ani jedna strana, což ale neznamená, že další velká válka v Perském zálivu není na spadnutí.

Reklama
Reklama

Nejdříve k Íránu. Porušení závazku omezujícího množství drženého obohaceného uranu znamená de facto konec dodržování jaderné dohody podepsané za vlády Baracka Obamy. Tedy konec ze strany Íránu, protože Spojené státy svoji část závazků neplní již od loňska. Cílem ekonomicky strádajícího Teheránu je zjevně vystupňovat tlak na americké spojence a vynutit si, aby dohodu dodržovali alespoň oni. V praxi by to znamenalo ignorování sankcí, jež proti Teheránu uvalil Washington, a pokračování v uzavírání obchodních kontraktů. Evropané, konkrétně Francie, Británie a Německo, se spolu s EU skutečně pokouší zkonstruovat složitý systém “výměnného obchodu”, s jehož pomocí by mohli obcházet americké sankce. Ty využívají skutečnost, že USA mají pod kontrolou dolar jako světovou měnu (k tomu více také komentář Fareeda Zakarii v nejnovějším Respektu).

Blízkovýchodní rozbuška: Kdo stojí za útokem na tankery

Cílem Trumpovy vlády je naopak existující dohodu zničit a donutit Írán prostřednictvím ekonomických sankcí a výhružek k vyjednání smlouvy nové. Ta by se na rozdíl od té “Obamovy”  - kromě Spojených států a Íránu jsou pod ní podepsáni také Francie, Británie, Německo, Rusko a Čína - netýkala pouze jaderného programu, ale také íránských raket a šířeji íránských aktivit v oblasti Blízkého východu. Vláda Donalda Trumpa totiž spolu s Izraelem a svými sunnitskými spojenci, jako je Saúdská Arábie, namítá, že existující dohoda v praxi znamená výrazné posílení role Íránu v oblasti. To se prý projevuje podporou šíitských spojenců v Iráku, Sýrii i Libanonu - a samozřejmě také ve zničující válce v Jemenu.

Obama v podstatě považoval naplnění íránských mocenských ambicí za daň, kterou je nutné zaplatit, pokud se chtějí Spojené státy a Západ vyhnout otevřenému konfliktu s teheránským režimem, jenž se přibližoval k zisku jaderné zbraně. Trump má naopak za to, že dokáže režim přinutit k ukončení či zmrazení jaderného programu i bez takových ústupků.

V tuto chvíli jsme tak pravděpodobně svědky začátku definitivního měření sil. Írán využívá jako páku ohrožení světového obchodu s ropou, což je jeho tradiční zbraň. Spojené státy jsou sice dnes na ropě z oblasti Perského zálivu závislé mnohem méně než v minulosti, ale nestabilita může ohrozit celou světovou ekonomiku, a to může mít nakonec dopady i na samotné USA. Pokračující ekonomický růst je přitom velmi důležitým argumentem Donalda Trumpa pro nadcházející prezidentské volby.

https://www.youtube.com/watch?v=Gh_R0pYV5G0

Spojené státy se mohou spoléhat na to, že Teherán si nemůže přát plošný konflikt, který by hrozil i svržením islamistického režimu. Situace je ale ještě o to komplikovanější, že po “velké” válce na Blízkém východě s největší pravděpodobností netouží ani sám Trump, který stahování amerických vojsk ze světových bojišť sliboval ve své prezidentské kampani.

To však nevylučuje menší lokální střety a vystupňování zástupných konfliktů v okolních zemích. Útoky proti tankerům a dalším cílům následované například odvetným ničením íránských ropných zařízení (k podobné situaci došlo za vlády Ronalda Reagana) se mohou zároveň snadno vymknout kontrole a skutečně vyústit v rozsáhlou válku. Prezident Trump navíc čelí riziku, že tváří v tvář provokacím Íránu ztratí tvář, pokud na ně nebude reagovat - zatímco Teherán se snaží ekonomicky zkoušené obyvatelstvo mobilizovat kolem společného, nacionalisticky motivovaného boje s odvěkým nepřítelem.

Obavy z další války v Perském zálivu jsou v tuto chvíli rozhodně na místě.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Sobota

redaktor, zahraničí

sobota2
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1431
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte