Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Gymnazisté by volili TOP 09, žáci na učilištích Okamuru

S šéfem Jednoho světa na školách nejen o tom, koho by středoškoláci volili a odkud čerpají informace

gymnazium nad stolou, praha, 18.1.2012
Gymnázium Nad Štolou; ilustrační foto • Autor: Matěj Stránský

Velký výzkum mezi středoškoláky v rámci projektu Jeden svět na školách se letos uskutečnil již potřetí. Je tak výjimečný nejen šíří témat, ale nabízí i porovnání s předchozími léty 2009 a 2014. Člověk v tísni s agenturou Median nechal žáky středních škol opět vyplnit obsáhlý dotazník zaměřený na jejich názory na svět, na politiku, na problémy jejich okolí, České republiky i světa. Dali jim také na možnost, aby ohodnotili svou školu a svěřili se s tím, co jim na výuce vadí. „Hlavně výsledky neberte jako důkaz, že jsou mladí lidé marní. Ten výzkum je zrcadlem dospělých lidí,“ říká Karel Strachota, ředitel a zakladatel projektu Jeden svět na školách.

Co vás při srovnání tří výzkumů překvapilo nejvíc?

Začnu pozitivně. Osobně mě potěšilo, že přibývá středoškoláků a středoškolaček, kteří pozitivně hodnotí členství v Evropské unii – oproti dospělým jich daleko víc říká, že je dobře, že jsme v EU. Další pozitivní věc: přibývá mladých lidí, kteří věří, že mohou ovlivnit řešení problémů, jež vidí v obci nebo ve městě, kde žijí, a reálně se o to snaží. Jejich počet je sice pořád malý, pouze 27 %, ale přibývají. A třetí věc: my se mimo jiné věnujeme moderním československým dějinám a mladí lidé uvádějí, že o tomto období našich dějin se víc dozvídají ve školní výuce. Respektive narůstá počet těch, kteří říkají, že se ve škole dozvídají o tom, jak se žilo za socialismu a co to znamenalo mít vládu jedné strany.

A to negativní?

To souvisí se studentskými volbami, které děláme a jež ukazují něco podobného – že nemalé procento mladých lidí, tedy v tomto případě středoškoláků, uvádí ve svých volebních preferencích xenofobní a extremistické strany. V minulosti to byla zejména Dělnická strana sociální spravedlnosti, dnes je to Okamurova SPD. To procento je vysoké a bohužel stále roste. Na některých typech škol, zejména na učilištích, už je takových žáků víc než pětina. A když se pak ptáme na vztah středoškoláků k demokracii, třetina odpoví, že autoritativní způsob vládnutí může být lepší než demokratický a dalších 23 % na formu vlády nemá názor. Jenom 37 % říká, že demokracie je nejlepší forma vlády. A ještě jedna věc, která nás zarazila a nelepší se, naopak se zhoršuje: pokud se zeptáte studentů, kde se dozvídají o současných politických a společenských tématech, tak školní výuka úplně propadá, za ní už je jen rádio a noviny. Ve škole se většina studentů o důležitých aktuálních tématech nedozví téměř nic.

Ptali jste se i na média, ze kterých studenti čerpají.

Ano, ta otázka zněla: kde se dozvídáte o aktuálních politických a společenských tématech? Odpovědi: sociální sítě, televize a zpravodajské servery. A když se podíváme blíže na to, jak ze sociálních sítí získávají informace, vidíme, že nejčastěji se na zpravodajské servery dostávají tak, že narazí na nějaký odkaz. Žáci tedy přímo nevyhledávají informace. Nelze také přehlédnout, že 60 % středoškoláků neví, jestli má věřit alternativním zpravodajským webům, jako jsou Parlamentní listy nebo Aeronet.

karel strachota
Karel Strachota • Autor: Respekt

A jak se tedy žáci na středních školách dívají na politickou scénu? Chtějí vůbec volit?

Deklarovaná volební účast středoškoláků se drží v podstatě stejně celou dobu. Necelých 40 % uvádí, že se určitě zúčastní, nebo by se zúčastnili, kdyby mohli volit, dalších 26 % říká, že spíš půjdou volit. Co se týče volebních preferencí, nebo nejoblíbenějších politických stran mezi studenty, tak jsou čtyři. ANO 24 %, Piráti 17 %, Top 09 16,5 % a zmíněná SPD 13 %. Co je v případě volebních preferencí hodně důležité zmínit, je obrovský rozdíl mezi studenty studujícími na gymnáziích a na učilištích. V případě stranických preferencí je přímo propastný. Uvedu dva příklady – u gymnazistů má Top 09 29,5 % a SPD jenom 3,5 %. Na učilištích má Top 09 3,5 % a SPD 21 %. Ten rozdíl je obrovský a line se všemi odpověďmi. Výrazný vliv na to má, jakou školu respondent studuje, a také deklarovaný socioekonomický status.

Ptali jste se i na postoje k jiným mezinárodním organizacím než EU?

Ptali jsme se ještě na NATO. A tam je zajímavé, že jenom 2 % žáků na středních školách nesouhlasí se členstvím v NATO, zatímco v dospělé populaci je to celkem 10 %.

Mladší lidé tedy mají pozitivnější přístup k Evropské unii. Je i tam rozdíl mezi gymnazisty a učni?

Samozřejmě - a opět docela značný. V tuto chvíli 62 % mladých lidí říká, že je dobře, že jsme součástí Evropské unie, z toho 25 % členství hodnotí jednoznačně pozitivně. Na gymnáziích přitom jednoznačně pozitivně hodnotí členství 29 % žáků, nicméně pouze 10 % na odborných učilištích. Z těch, co říkají, že životní úroveň jejich rodiny je vysoká, hodnotí členství v Evropské unii pozitivně 32 %, zatímco mezi těmi, kteří hodnotí životní úroveň jejich rodiny jako nízkou, je to jenom 8 %.

A čím by se dala vysvětlit ona nedůvěra v demokracii?

Mám pár teorií. Bezpochyby se na postoj mladých lidí k demokracii promítá to, jak se k ní staví svět dospělých. Pokud kolem sebe často – a v poslední době čím dál víc – slýchají věci jako „demokracie nefunguje“, pak se to přirozeně promítne i do jejich názoru. Dochází k zpochybňování demokratických principů. Další vliv má dědictví předlistopadové generace, které zahrnuje celkovou nedůvěru k veřejným institucím a ke státu obecně. A s tím souvisí, že si středoškoláci nepamatují, jaké to bylo před rokem 1989. Těžko si představit, jaké to tehdy bylo, nevede se o tom debata. Že se člověk může svobodně vyjadřovat a že se může svobodně pohybovat, to se dnes bere jako hotová věc.

A ještě nějaké další teorie?

Myslím si, že v případě části mladých lidí je to i něco jako vztyčený prostředníček směrem k politikům. Ve výzkumu je i baterie otázek, která se ptá „co považujete za největší problém České republiky“. A středoškoláci za největší problém České republiky považují politickou reprezentaci. Spojení politici – demokracie je sice taková zkratka, ale středoškoláci ji podle mě dělají. A toto je takové jejich „jděte do háje“.

Reklama
Reklama
Reklama

Gymnázium Budějovická, Praha, 17.12.2015
Gymnázium Budějovická; ilustrační foto • Autor: Matěj Stránský

Jak to, že je důvěra v demokracii je poměrně nízká, ale tendence jít k volbám vysoká, stejně jako občanská angažovanost?

S občanskou angažovaností je to trochu jinak – výzkum ukázal, že jsou dva tábory. Přibývá mladých lidí, kteří se hlásí ke spoluzodpovědnosti za svět, ve kterém žijí, ale pak je nemálo těch, kteří to z nějakého důvodu odmítají – možná rezignovali, možná jim to nedává smysl. A tady opět platí rozevřené nůžky mezi studenty gymnázií a učilišť. Vliv na to má samozřejmě kvalita výuky a to, jak jsou nastavené vzdělávací programy. Krom toho, že jsou školy přípravou na povolání, měly by vést mladé lidi k občanskému vzdělávání. V tom však selhávají. Mladí lidé nejsou seznamováni s nástroji, které demokracie nabízí, aby mohli občané ovlivnit, co se kolem něj ve veřejném prostoru děje.

Studenti také hodnotili své školy. Jak to dopadlo?

Z této části výzkumu máme tři zajímavé výstupy. První se týká toho, co by si od školní výuky přáli nejvíce a co by je měla škola naučit. A zde oproti roku 2014 o skoro 30 procentních bodů narostl požadavek, že by škola měla naučit mluvit cizím jazykem. Také narostlo přesvědčení, že by škola měla naučit vyjádřit a formovat svůj názor a umět veřejně vystupovat. Dále stoupl požadavek na vyhledávání a zpracovávání informací neboli na mediální gramotnost a kritické myšlení. To podle mě souvisí s uvědoměním, že existují dezinformační kampaně.

Žáci školy přímo známkovali a víc než polovina dala jedničku nebo dvojku, třetina pak „dobrou“.  To tedy pro školy nevypadá tak špatně…

Souhlasím, nicméně když se člověk ponoří do dat víc, nevypadá to tak jednoznačně. Měli jsme otázku pro ty, kdo hodnotili školu hůře než 2. Měli popsat důvody, proč jsou nespokojení, a odpovědi jsou stejné jako kritika, kterou slýchám na setkáních se studenty. Uvědomují si, že to, co jim nabízí škola, v reálném životě nevyužijí. Často také zaznívá, že forma výuky není pro žáka zajímavá. Dále je také hodně kritizovaný přístup učitelů k žákům – očekávali by ho více partnerský. Navíc, když jsme se ptali na hlavní problémy České republiky, tak se školství objevuje docela vysoko mezi nejzávažnějšími problémy. Vysvětluji si to vlivem kamarádů a spolužáků: do otázky „Jak jste spokojení se školou“ se promítne atmosféra ve třídě, která třeba není špatná. Ale co se týče jen výuky, jsou středoškoláci kritičtější.

A dokážou si už středoškoláci doopravdy uvědomit, co využijí? Například teoretické znalosti se jim mohou hodit právě při hodnocení pravdivosti obsahu médií…

Máte částečně pravdu. Tím spíš bych se jako pedagog nebo vyučující snažil vysvětlovat, proč je která věc smysluplná. Bohužel i z vlastní zkušenosti mohu říct, že na spoustě středních škol se to, o čem středoškoláci mluví, prostě děje. Učí se tam způsobem dobrým tak pro dobu minulou. Pořád je tu přílišný akcent na memorování faktografických znalostí, přitom dnes se společnost a svět proměňují tak rychle… A stejně rychle se proměňují profese. S nadsázkou můžeme říci, že ani nevíme, jak budou vypadat, až budou současní žáci ze základních škol v produktivním věku.

Už jste to zmínil několikrát, co tedy považují středoškoláci za palčivé problémy dneška?

Tyto otázky byly rozděleny do třech okruhů. Ptali jsme se na problémy místa, kde žijí, poté na problémy České republiky, a pak, co je největší problém celého světa. Problémy města nebo vesnice kde žijí, byly nejčastěji špatné mezilidské vztahy a soužití s romskou menšinou. Dále to pokračovalo dopravní situací a drogami. Soužití s romskou menšinou je sice už od roku 2009 uváděné mezi nejzávažnějšími problémy, nicméně zároveň letos jeho „závažnost“ klesá. Největším problémem České republiky je - jak jsem již zmiňoval - politická reprezentace a korupce. A pak opět soužití s romskou menšinou, byť šlo i na celorepublikové úrovni výrazně dolů, zato výrazně vyskočila „závažnost“ migrace a přistěhovalců. V případě problémů světa jsou pak na prvním místě války a konflikty a hned za nimi terorismus.

Proč se romská menšina vyskytuje mezi problémy tak vysoko? Jedná se o opravdový problém?

Bezpochyby na to má vliv mediální diskurz - to potvrzují i jiné průzkumy - a pak způsob, jakým je téma soužití s Romy medializováno. A velký vliv má opět svět dospělých. Některé politické subjekty dlouhodobě používají toto téma populisticky a využívají ho k získávání voličské přízně. Velký vliv na to má také čerpání informací ze sociálních sítí, na kterých se často šíří hoaxy a nepotvrzené zprávy. Současný pokles bych si tak vysvětloval právě tím, že je mnohem více medializován problém migrace a přistěhovalců.

Dá se z výzkumu vyčíst jednoznačné poselství o mladé generaci?

Až ta data budete interpretovat, neberte je hlavně jako důkaz, že jsou mladí lidé marní, hloupí a k ničemu; že nic nedělají. Ten výzkum je zrcadlem dospělých lidí; my rozhodujeme. Mladý člověk má minimální možnost ovlivnit, jak vypadá výuka, jaký má obsah a formu. O kvalitě školství rozhodují politici a učitelé. To, že Česká republika je v žebříčku OECD úplně na konci, co se týče výdajů na vzdělání, chápu jako důkaz, že dlouhodobě podfinancované školství má zásadní dopad na mladé lidi. Samozřejmě mimo jiné, ale role školy je zásadní.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte