Novináři můžou zamlčet informace jen výjimečně. Žádat, aby to bylo pravidlo, je nebezpečné

„Trochu mě začíná znervózňovat, jak často ve veřejném prostoru zaznívá, že něco by média neměla pokrývat vůbec. To je - myslím - krok od společenské katastrofy. Kde potom bude hranice určující, co mají novináři zatajovat? Když se novinář rozhodne, že má podstatnou informaci a nezveřejní ji, je to obrovský krok,“ podotýká Erik Tabery mimo jiné v souvislosti s debatou o mediálním pokrytí tragických událostí spojených se střelbou na Univerzitě Karlově. „Už jen to, že připustíme, že během probíhajícího útoku budeme velmi opatrně informovat a pozdržíme nějaké informace, je za normálních okolností obrovský zásah do  práce médií. Takže to mohou udělat jen ve výjimečné situaci. Tento případ byl výjimečnou situací a jsem přesvědčený, že to bylo na místě. Ale žádat, aby to bylo nějaké všeobecné pravidlo, je krok k velmi nebezpečné praxi, která by mohla přesvědčit politiky nebo lidi, kteří mají možnost věci ovlivňovat, aby regulovali média a rozhodovali o tom, kdy se o něčem informuje, nebo neinformuje,“ doplňuje Matúš Kostolný. Jak k by k podobným událostem měla přistupovat média v éře neregulovaných sociálních médií? Jak se vyrovnat s tématy, jako je válka v Gaze, kde mnozí předplatitelé nestojí o hledání pravdy a pestrý pohled z vícero stran? Jak se pracuje v zemi, kde premiér označuje média za své nepřátele a nechce s nimi mluvit? Nejen o tom hovoří ve společném podcastu Denníku N a Respektu šéfredaktoři Erik Tabery a Matúš Kostolný. Moderuje Štěpán Sedláček.