Vlna homofobie v Africe
V propojeném světě putuje přes hranice i láska, nenávist a kulturní války
K vzedmutí aktuálního boje proti LGBT+ lidem v Africe přispěly americké evangelikální církve
Minuli jste snad zajímavý článek, který počátkem března vyšel v ugandském deníku Daily Monitor? Pokud ano, nevadí, zde je stručné shrnutí. Psalo se v něm, že stovky rodičů vzaly útokem dívčí školu ve městě Jinja. Bránily své dcery před zástupkyní ředitele, která - jak se dočetli na sociálních sítích - jejich dcery údajně navádí k homosexualitě. “Chceme, aby úřady otevřely brány školy a propustily naše děti,” naříkala jedna z matek. Na místo se dostavila zástupkyně starostky, zlobu rodičů označila za “oprávněnou”, žádala nulovou toleranci k „neřesti homosexuality“ a vyzvala k propuštění učitelky. Ta byla nakonec zadržena a policie její údajné přečiny vyšetřuje.
Minulý týden pak Uganda schválila mimořádně přísnou normu oficiálně nazvanou “Proti-homosexuální zákon”. Za pokus navázat homosexuální vztah hrozí “pachatelům” sedm let vězení, prokázaný homosexuální styk se trestá doživotím, za homosexuální akt s nezletilými, postiženými nebo drogami omámenými má padat ortel smrti. Zákon podpořilo 387 poslanců středoafrické země, dva byli proti - a 168 se na hlasování nedostavilo. “Homosexualita porušuje zákony Ugandy a ohrožuje posvátnost rodiny, bezpečí našich dětí a přežití lidstva,” napsal na twitter opoziční ugandský poslanec Asuman Basalirwa, který zákon navrhl.
Uganda přitom není izolovaným případem, představuje extrémní případ širšího afrického trendu. Vláda ve východoafrické Keni v březnu vytvořila komisi vedenou biskupem anglikánské církve, která má ve školních učebnicích odhalit příklady „propagace homosexuality“. Hluboce věřící první dáma Rachel Rutto řekla, že se za vymýcení tohoto hříchu bude maximálními silami modlit a zahájila národní kampaň modliteb “za ochranu rodinných hodnot”, která má probíhat po celé Keni. V jihoafrické Zambii pak byly zatčeny čtyři feministky, protože se na Mezinárodní den žen účastnily shromáždění, kde se podle úřadu provolávala “podpora homosexuality”. ”Vláda by veřejnosti ráda připomněla, že jsme křesťanský národ - a jako takový máme povinnost prosazovat křesťanské hodnoty morálky, slušnosti a lidské důstojnosti,” řekla vládní mluvčí Chushi Kasanda.
Keňa i Zambie patří jinak v oblasti občanských práv spíš k africkým premiantům. Odmítání sexuálních menšin je ale na kontinentu široce sdílené a předloňský průzkum Afrobarometru ukázal, že dnešní mladí lidé nejsou tolerantnější než generace jejich rodičů. Jen pětině zpovídaných Afričanů ve věku od 18 do 25 let by nevadilo mít za souseda gaye, respondenti starší 66 let to cítili stejně. Jiný průzkum provedených ve čtrnácti afrických zemích ukázal, že vůči jiným menšinám - například etnickým - jsou mladí Afričané velmi tolerantní. Homosexualita však zůstává konsensuálně odmítaná.
Ugandský zákon musí ještě podepsat prezident Yoweri Museveni (prezidentem je od roku 1986) - a zahraničním kritikům už vzkázal, že “západní země nemají plýtvat časem lidstva tím, že ostatním vnucují své praktiky”. Jeho slova odráží široce rozšířený názor, že homosexualita je západním “dovozem”. Historie přitom říká něco jiného: byli to obvykle kolonialisté, zvláště ti britští, kteří homosexualitu přísně postavili mimo zákon. A to i v Ugandě, kde byl příslušný zákon schválen v roce 1902.
Zajímavější a aktuálnější je přesto jiná věc: ke vzedmutí aktuální vlny homofobie zvláště v anglofonních, dominantně křesťanských zemích typu Ugandy, Keni nebo Zambie významně přispěly některé misionářsky zapálené, vyhraněně konzervativní, na středoafrické poměry bohaté americké evangelikální církve. Extremističtí, v domovských USA okrajoví pastoři (například Scott Lively) získali v Ugandě glejt relevantních autorit s přístupem do médií i k politikům. Drtivě to odhaluje například dokumentární film God loves Uganda z roku 2013 (Bůh miluje Ugandu), který ukazuje i působení ugandských pastorů vyškolených americkými misionáři/evangelikály. Zambijský pastor Kapya Kaoma, který vliv amerických evangelikálů na africké věřící studoval, v tom působení spatřuje šíření amerických kulturních válek - a práva LGBT+ komunity patří k jejím hlavním bojištím – až do středu Afriky.
Nynější homofobní vlna je ale také reakcí na úspěchy a větší viditelnost africké LGBT+ komunity v minulých dvaceti letech. Například zmíněnému pátrání po “homosexuální indoktrinaci” v keňských učebnicích předcházelo rozhodnutí ústavního soudu, které změnilo rozhodnutí státních úřadů a povolilo registraci nevládního sdružení hájícího práva homosexuálů - National Gay and Lesbian Rights Commission. Větší viditelnost je též výsledkem americké podpory ze strany filantropů, LGBT+ aktivistů i vlády. Ta během prezidentství Baracka Obamy učinila z globální podpory práv homosexuálů jeden z pilířů lidsko-právní agendy a vyčlenila na to desítky milionů dolarů.
Kampaň, jak ukazuje osm let stará reportáž The New York Times, pomohla otevřít některé debaty, ale zároveň vyvolala prudkou protireakci a obvinění, že Západ svými penězi přináší do Afriky své hodnoty a nabourává tradiční rodinné struktury. I afričtí LGBT+ aktivisté mají obavy, že kampaně rýsované mnohdy americkými organizacemi způsobují jejich komunitě více škody než užitku - protože africké společnosti nejsou na téma připraveny a reagují prudkou obranou. Navíc viditelná podpora pomáhá ve veřejnosti upevňovat dojem, že se vskutku jedná o zahraniční, dovážený způsob života.
Tlak zvenčí je tedy ošemetný; a o to více silový. Ugandský parlament už v roce 2013 schválila podobně přísný anti-homosexuální zákon a Spojené státy odpověděly sankcemi: zastavily například část rozvojové pomoci mířící do zdravotnictví a policii. Ugandský ústavní soud nakonec zákon kvůli technické chybě zneplatnil. Nátlak z USA ale naštval i mnohé Afričany, kterým bylo téma do té doby spíše lhostejné: spatřovali v něm “koloniální mentalitu” a využívání závislosti africké země na bohatším světě.
Schválení nového antihomosexuálního zákona v Ugandě tak možná na českého čtenáře působí jako bizarní zpráva o vzdálené zemi. Ale jedná se o ukázkový příběh propojenosti světa, kde přes hranice států a kontinentů neputují jen lidé, zboží a dolary finančních investorů - ale také láska, nenávist a kulturní války.
Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
