Meandry a divočina horní Lužnice

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Lužnice nevypadá jako velká řeka, ale její skutečná síla vynikne až ve chvíli, kdy se podíváme na celou třeboňskou rybniční soustavu. Téměř všechny z desítek zdejších rybníků napájí vodou právě nenápadná Lužnice. Turisté ji znají obvykle z vodáckých výletů, ale Lužnice nabízí mnohem víc. Především krásnou a cennou přírodu na jejích březích.

Přitom nejpozoruhodnější část této řeky najdeme hned za rakouskou hranicí v přírodní rezervaci Horní Lužnice. Několik metrů široký tok vytváří bohaté meandry s množstvím tůní a slepých ramen. Díky jarním rozlivům roste podél břehů lužní les s bohatou faunou. V něm je horní část řeky důkladně schovaná.

Řeč je zejména o území mezi Novou Vsí nad Lužnicí a Suchdolem nad Lužnicí, kde řeka vytváří zhruba 15 km dlouhý tok často lemovaný popadanými stromy. Kdo jej chce vidět, případně je kolem něj projít a nenajde v sobě chuť prodírat se hustou vegetací, nemá mnoho možností, ale nějaké tu jsou.

Především silnice mezi obcemi Dvory nad Lužnicí a Halámkami. Lužnici přetíná most, z něhož je do přírodní rezervace vidět. Sem se dá přijet vlakem do Dvorů nebo autem či na kole po silnici. Mnohem lepší možností je nicméně druhé a jediné další přemostění jen kousek na sever. Jde o úzkou lávku pouze pěší nebo cyklisty a je nutné ji uprostřed vegetace trochu hledat. Ale ne zase tak moc, jak známo, mapy.cz v našem mobilním telefonu nikoho bloudit nenechají.    

Takže: k „mé“ oblíbené cestě napříč divokými meandry Lužnice se dá zamířit z vlakové zastávky ve Dvorech po cyklostezce pouhý kilometr na sever a pak zahnout na pěšinu doprava do porostu. Autem se dá jet z druhého břehu necelé dva kilometry z Halámek směr Suchdol. Auto je třeba nechat hned u silnice na lesní cestě, ale žádné drama se nekoná.

Samotná cesta napříč lužnickou rezervací je pak krátká, má méně než kilometr. Cestou budete míjet zašlý a dávno nepoužívaný německý mlýn, ale hlavně hustou zeleň lužního lesa. Kdo má chuť, může se pustit i mimo cestu podél řeky, pohodlná chůze to však nebude. Vedení CHKO Třeboňsko navíc chce tuhle zřejmě nejcennější část třeboňské přírody udržet bez lidí jen pro faunu a flóru. Žádné pěšiny se tu tedy nebudují.

Most pro vodu

Kdo si chce přesto meandrující horní Lužnici lépe prohlédnout, měl by raději zajet nebo zajít ještě několik kilometrů na sever k soutoku Lužnice s Dračicí.

Cestou tam protéká Lužnice městysem Suchdol nad Lužnicí. I to je zajímavé vidět: za komunistů totiž tady Lužnici narovnali do umělého koryta. Koukat na to nejlépe lze z mostu směr Tušť. (Mimochodem tady bývala historická hranice českých zemí.)

Za posledními domy na severním okraji Suchdola ale opět vládnou řece meandry, někdy velmi pitoreskní, v nichž se řeka vrací zpět a vytváří jakési vodní smyčky. K nim se nejlépe dostaneme po úzké lesní cestě odbočující ze silnice na obec Klikov. Tudy opět asi po kilometru dojdeme ke zmíněnému soutoku. V těchto místech je vegetace výrazně mírnější než u Halámek a lze se tady snadno procházet kolem řeky.

 A ještě jeden tip: ještě kousek dál na sever v obci Majdalena odklání část vody z Lužnice Zlatá stoka, geniální dílo rybníkářů, které napájí podstatnou část rybníků na Třeboňsku. U severní části Majdaleny v lese je přitom vytvořen objekt, který ocení hlavně stavaři - most pro vodu. Na něm Zlatá stoka překonává jinou umělou lesní stoku.

 Jde se k němu od vlakové stanice Majdalena - zastávka. Po pár set metrech směrem do lesa se uhne doprava a pokračuje se kilometr lesem podél Zlaté stoky. Tam je potom ten „zázrak“ k vidění. Příjemnou cestu!

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter