Základ úspěchu miliardáře Strnada je v politických konexích

Tuzemské zbrojařské rodině Strnadů se povedl za velmi krátkou dobu nevídaný úspěch. Výrobci a dodavatelé zbraní to ještě v nedávné minulosti neměli lehké: banky, fondy, politici i veřejnost v nich viděli něco odpudivého; na úrovni výrobců cigaret, případně provozovatelů hazardu. To bylo v době, kdy byly státní armádní rozpočty na historickém minimu a panovalo všeobecné přesvědčení, že války jsou v civilizovaném světě minulostí – a proto jsou i zbraně tak trochu fuj. 

Dnes samozřejmě vidíme, že to byl bohužel omyl – a výsledkem je i to, že Strnadovi uvedli CSG na burzu, čímž se rodinný dědic Michal Strnad vyšvihl na pozici nejbohatšího Čecha, jeho jmění přesahuje 650 miliard korun. Bez války na Ukrajině, muniční iniciativy a rostoucích výdajů na obranu by to možné nebylo. Tuzemská zbrojařská skupina těží z toho, že svět je mnohem méně bezpečným místem, než tomu bylo ještě relativně nedávno. A situace CSG je nyní růžovější než před 8 lety, kdy kolega Jaroslav Spurný popsal, že Strnadovo impérium má problémy. 

Čelilo tehdy zájmu médií a veřejnosti ze zcela jiného důvodu. Objevila se řada podezření, že skupina dodává zbraně do embargovaných zemí. Tou dobu už byla CSG největším dodavatelem české armády, nešlo tedy o bezvýznamnou záležitost. Na důležitosti pak celá situace nabrala ve chvíli, kdy se ukázalo, že CSG má problém získat bezpečnostní prověrku od Národního bezpečnostního úřadu.