Šťastný návrat LSD

Látky měnící vědomí se do psychiatrického výzkumu vracejí už pár let, ale konec jejich prohibice můžeme opatrně vyhlásit až teď. Tým švýcarských psychiatrů v úterý publikoval po čtyřiceti letech první studii, v níž lékaři pacientům podávali sloučeninu, která se kdysi stala symbolem psychedelické éry - a také příčinou jejího konce. LSD.

Příběh dyethylamidu kyseliny lysergové alias LSD je neméně pestrý jako jeho účinky. Zrodil se náhodou v polovině čtyřicátých let v laboratoři švýcarského chemika Alberta Hofmanna, který si před cestou z práce olízl prsty a na kole pak prožil první – nevyžádaný - trip. Z LSD se po válce stal hit psychiatrického výzkumu; účinky látky se nejprve zkoumaly coby obdoba schizofrenických prožitků, později se droga začala využívat jako experimentální terapie pro široké spektrum potíží od alkoholismu po deprese.

Jak už to v dřevních časech bývá, celý proces zdaleka nebyl ideálně vyladěný. V retrospektivních rozhovorech, které později probíhaly s účastníky raných studií, najdeme jak nadšené vzpomínky na zásadní životní prozření, tak traumatické projížďky peklem, jejichž smysl zůstal nejasný a následky nepříjemné. Správný „set a setting“ (tedy vnitřní nastavení uživatele a vnější prostředí), které se později staly základním předpokladem prospěšného psychedelického zážitku, se teprve hledaly. A psychiatři se jen pomalu učili, že bílé pláště pro něj nemusí být ideální kulisou.

LSD ale neposlaly do ilegality rozporuplné vědecké výsledky (nadějné studie převažovaly), nýbrž rozšíření kyseliny mezi hippies, které vyděsilo úřady. Když se jeden z předních psychedelických badatelů Timothy Leary stal zároveň propagátorem bezuzdného užívání drogy na večírcích, celý směr ztratil důvěryhodnost.

Dnešní generace vědců a terapeutů, která v poslední dekádě s výzkumy znovu začíná, je mnohem dál než pionýři. Jednak proto, že práce s psychedeliky v šedesátých letech neskončila úplně, psychologové a psychiatři dál experimentovali v podzemí a mnohé se naučili. Boom psychoterapie přinesl užitečné know-how, které se dá využít i při cestách do jiných dimenzí. A v neposlední řadě – globalizace propojila Západ s domorodými léčiteli třetího světa, kteří stavy změněného vědomí studují po generace.

Studie potvrdila to, co advokáti změněných stavů vědomí tvrdí odjakživa. Pokud probíhá v bezpečném rámci, průchod těžkými místy je cennou součástí léčení.

Při léčení psychických potíží se dnes nejvíce pracuje s MDMA (v pouličním kontextu známou jako extáze), která má zajímavé výsledky při léčbě následků traumatu. Povolení úřadů dostali vědci i pro psylocybin obsažený v halucinogenních houbách nebo DMT, psychoaktivní složce tradičního léčivého odvaru Jižní Ameriky ayahuasky.

LSD se kvůli problematické historii všichni dlouho vyhýbali a dnešní studii po více než čtyřiceti letech tak můžeme chápat jako symbolické potvrzení, že časy se skutečně mění. Trochu cynicky by se dalo dodat, že návrat kyseliny začal v terénu, kde už se nedá tolik zkazit – švýcarští psychiatři látku podávali dvanácti pacientům v terminálním stadiu smrtelných onemocnění.

Hlavním cílem bylo zmírnění úzkosti spojené s blížící se smrtí, a to se u všech účastníků naplnilo. „Jsem teď mnohem víc emocionální,“ popsal jeden z nich účinek LSD. „To neznamená, že jsem vždycky veselý, ale myslím, že je lepší věci silně cítit. Být živý, a ne jen přežívat.“

Několik pacientů si prožilo i temnou stránku psychedelických vizí - děsivé zážitky, úzkost nebo strach. Studie ale potvrdila to, co advokáti změněných stavů vědomí tvrdí odjakživa. Pokud probíhá v bezpečném rámci, průchod těžkými místy je cennou součástí léčení. Může odblokovat stará psychická zranění, uvolnit emoce, změnit existenciální náhled člověka nebo mu nasvítit skryté příčiny jeho potíží.

Tenhle druh terapie zkrátka pracuje v jiném paradigmatu než klasická medicína. Právě proto ho dnes potřebujeme víc než kdy jindy.

https://www.youtube.com/watch?v=c2yQLXTuctA