Když se řeknou Velikonoce a Filipíny, většina lidí si představí kříže, hřebíky, obličeje plné bolesti a euforie a dobrovolné křižování. Tato jistě odvahu vyžadující tradice je ale záležitostí jen jedné provincie (Pampanga) a lze směle tvrdit, že se z toho víc než připomínka Ježíšova utrpení čím dál více stává podívaná pro turisty (a média).
Filipínci na Velikonoční svátky mají ještě jiný zvyk, o kterém se běžně v médiích nedočteme. S oblibou v tuto pro ně velmi sváteční dobu lezou na hory, u kterých věří, že mají dar naše duše posilnit, zklidnit, očistit. Lezení v hustohusté džungli, kdy se člověk v myšlenkách jen sám se sebou soustředí hlavně na to, aby všemi těmi spletitými větvemi, lijány a kořeny prošel a došel, svým způsobem očistné je, ať chcete nebo nechcete. A ne jednou končí s krvavými škrábanci na svém těle…
Laskavý čtenář, doufám, promine, že tentokrát je „Letem světem“ trochu osobnější…
Hezké svátky všem.
God Bless Our Way.
A jedéém…
Nejedem. Ještě rýži, nezbytnou komoditu pro filipínské kempování…
Kudy vede cesta?
A kudy přes hustou síť větví a kořenů?
A teď kudy dolů?
Cílová stanice, začíná čas odměňování…
… a očisty. Té fyzické.
Hezké Velikonoční svátky všem…
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
