Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura

Cannes: Vyhraje Zlatou palmu po čtvrt století znovu režisérka?

Čtvrtý celovečerní film Céline Sciammy se za nic neomlouvá

Cannes Portrait of a Lady on Fire
Zlava režisérka Celine Sciamma a herečky Adele Haenel a Valeria Golino • Autor: REUTERS

O rovnosti mužů a žen a zastoupení žen ve filmovém průmyslu se v Cannes intenzivně debatuje zhruba od začátku nového milénia. Statistiky pravidelně vyčíslují, kolik režisérek se dostalo do soutěže nebo vedlejších sekcí v daný rok i za celé dějiny přehlídky. Jedna je obzvlášť závratná: za šedesát čtyři let, od kdy se uděluje Zlatá palma, získala hlavní trofej jen jediná režisérka (tedy 1,56%). V roce 1993 to byla Novozélanďanka Jane Campion za milostné drama Piano. U letošního soutěžního snímku Portrait of a Lady on Fire od Francouzky Céline Sciamma není těžké si představit, že by statistiky přepsal. V silových, mužských filmech, jež zatím v soutěži převažují, je její Portrét tak trochu zjevení.

Druhá polovina osmnáctého století. Malířka Marianne dostane zadání namalovat svatební portrét mladé dámy Héloïse z bohaté rodiny, která právě opustila na přání své matky klášter, aby se provdala za neznámého muže do Milána. Dívka domluvenému manželství vzdoruje tím, že se odmítá nechat portrétovat. Marianne tak musí hrát roli najaté společnice, pozorovat svůj subjekt ve dne během procházek na skalních útesech nad mořem nebo na pláži bičované přílivem, a malovat pak zpaměti tajně po večerech. Intenzivní milostný vztah, který mezi nimi v momentu před koncem svobody vznikne, rozdírá portrét nabývající konkrétních obrysů a nesoucí znamení konce.

Reklama
Reklama

https://www.youtube.com/watch?v=o9C-F7nIqSw

Čtvrtý celovečerní film Céline Sciamma je úkrokem od sociálního realismu předchozích příběhů dívek a mladých žen, jež si říkají tak či onak o samostatnost a vlastní hlas. Portrait of a Lady on Fire je v principu ze stejného rodu, tedy filmem o ženském osudu. Ale hlavním tématem je tentokrát přivlastňování delikátně propojené s dějinami umění, kterým historicky vládl mužský pohled. Nejen malířství, ale i ženy v malířství byly po staletí doménou mužů. Mužský pohled určoval, jak ženy vypadaly na plátnech – jako světice, erotické objekty, nositelky krásy, hodnot i hříchu. Rozhodující bylo, jak je viděli ti, kterým bylo dovoleno na rozdíl od žen tvořit. V kinematografii takovou nadvládu vlastnického pohledu zbavujícího subjekt schopnosti jednat a existovat bez schválení toho, kdo se dívá, vyjadřuje termín male gaze.

Sciamma pohled převrací s vědomím daných historických souvislostí - v několika přímočarých feministických momentech zazní výtka na adresu mužské nadvlád. Pohled patří ženám, které jsou schopné (a alespoň na malý okamžik svobodné) jej vracet. Klasický elegantní film zalitý měkkým světlem vytříbených malířských pláten je tak plný kradmých i přímých pohledů.

Pohledů, které je možné si mylně vyložit, anebo si je naopak vyložit přesně tak, jak byly podvědomě zamýšlené; jako pohledy vzrůstající touhy a blízkosti. Pohledů vzdorovitých, láskyplných i plných strachu a nejistoty. Pohledů, které měří a pokouší se předmět své touhy uchopit a pak nechat jít. „Nejsem to jenom já. Jsou to pravidla, styl,“ vysvětluje malířka, proč první podobizna vypadá tak, jak vypadá. „Takže žádný život?“ odvětí tvrdohlavě Heloise. Druhý portrét, s tělem lehce natočeným bokem a živýma očima, už bude vypadat jinak…

Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire • Autor: Pyramide Distribution

I když divák přirozeně tuší nevyhnutelnost milostného vztahu, Sciamma ho dokáže udržovat v napětí hry mezi touhou po životě a pravidly. Film plný tajemství jakoby balancoval nad útesem, k němuž se v jedné z prvních scén bezhlavě rozeběhne jedna z hrdinek. Nečekaně snová, emočně znepokojivá ohňová scéna, předobraz titulního portrétu, má v sobě nádech mystiky i symboliku tragédie. Opakující se vize budoucnosti pak zase tíseň gotických romancí.

Panský dům na izolovaném ostrově v Bretani je oázou vytrženou z mužského světa. Posel z Milána, který si přijel pro obraz, je obávaným vetřelcem. Finální bitva boje o unikavou intenzitu okamžiku se odehraje prostřednictvím legendy o Orfeovi a Euridice, kdy se netrpělivý muž ohlédl, aby se přesvědčil, že za ním jeho milovaná skutečně kráčí, a ztratil ji navždy. Ohlédnutím jako poslední instancí, posledním aktem vůle, než zasáhne realita, je však možné i získat.

„Dokonce i dnes, když se zdá, že je příběh vyprávěný z pohledu ženy, často se za takový pohled film hlavně omlouvá,“ řekla Jane Campion v jednom z loňských rozhovorů, v nichž se vrátila i k zisku Zlaté palmy. Nejspíš by ji tak nejspíš potěšilo, že se intimní, erotický, vzdorovitý a dojemný film Céline Sciammy neomlouvá za nic. Poslední záběr patří k nejpůsobivějším demonstracím ženské síly i hlubokého smutku. A ne náhodou v něm zní vzpomínka na tóny piana…

Další texty z Cannes:

Pedro Almodovar
Autor: REUTERS

Mrtví nezemřou, kultovní autor měl občas namále

Harvey Weinstein může být jen špičkou ledovce

Rakeťák Elton John a pět neviditelných filmů, které stojí za to

Vypravěč Forman se vrací se svým příběhem

Almodóvar už není na pokraji nervového zhroucení

 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jindřiška Bláhová

redaktorka, kultura

blahova
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 356
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte