Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Kontext

"Přirozenost" milostných scén, nebo bezpečí hereček a herců?

Nová filmová profese intimacy coordinator vzbuzuje nepochopení

Poslední tango v Paříži • Autor: MGM
Poslední tango v Paříži • Autor: MGM

Britský herec Sean Bean před nedávnem vzbudil značnou pozornost vyjádřením, které poskytl nedělnímu vydání listu The Times. V obsáhlém rozhovoru se třiašedesátiletá hvězda filmového Pána prstenů nebo televizních Her o trůny vyjádřila kromě řady jiných témat také k relativně nové profesi filmového průmyslu, tzv. intimacy coordinators.

Tak se anglicky (úplně česky znějící ekvivalent zatím nevznikl) říká lidem, kteří vytvářejí, nacvičují a koordinují milostné a sexuální scény ve filmu, či v divadle. A protože jde o profesi relativně čerstvou, naráží na nepochopení, zesměšňování či otevřený odpor - a to nejen u veřejnosti, jejíž část je citlivá na „všechny možné novoty“, ale také mezi umělci samotnými.

A narazila také u Beana, který si myslí, že podobná “asistence” kazí spontaneitu milostných scén a přirozenou “chemii” mezi herci. U jeho vlastního výkonu by ho podle jeho slov rušilo a omezovalo, kdyby mu někdo dával instrukce, kam dát ruku a co kdy udělat. “Pokud celý akt redukujete na technické cvičení, zničíte přirozenost, s níž se milenci chovají,” prohlásil.

Beanova slova nezůstala bez odezvy - přičemž s ním nepolemizovali jen koordinátoři sami (častěji jde o koordinátorky), ale i herečky a další herci, režiséři a scénáristé. Britská herečka a scénáristka Emma Thompson řekla, že novinku považuje za jednu z nejdůležitějších, které se v branži v posledních letech objevily, a okomentovala také fakt, že si Bean zjevně plete reálný sex s tím filmovým - milostný akt simulovaný mezi dvěma profesionály před štábem s přirozeným chováním milenců nemá podle ní moc společného. “Možná měl nějakého koordinátora omylem doma,” zavtipkovala Thompson v rozhovoru pro australské rádio.

Ostatní profesionálové zdůrazňovali, že koordinátoři intimity naopak kvalitu sexuálních výjevů zvyšují - herci a herečky se v pečlivě naplánovaných a nacvičených scénách cítí bezpečně a komfortně, protože vědí přesně, co bude následovat, čili jsou uvolněnější, v důsledku i přirozenější. “Podle mých zkušeností se herci cítí spíš svobodněji, než naopak,” tweetoval režisér a scénárista James Gunn a dodal, že koordinátoři usnadňují práci i ostatním filmovým profesionálům.

Jak to vypadá, když se herci necítí uvolněně a ocitnou se v situaci, s níž nepočítali a nesouhlasili, ostatně dokumentuje několik známých případů z minulosti. Velkou pozornost a debatu vyvolaly třeba okolnosti, za kterých vznikaly sexuální scény ve slavném Posledním tangu v Paříži. Až po více než třiceti letech od vzniku filmu vyšlo najevo, že během scény, která má znázorňovat znásilnění a v níž dojde na kostku másla coby lubrikant a hrubé násilí, de facto došlo k reálnému sexuálnímu a fyzickému útoku.

Italský režisér Bernardo Bertolucci chtěl od tehdy devatenáctileté herečky Marie Schneider co nejautentičtější reakci, čehož dosáhl tak, že scéna nebyla zahrnuta do scénáře - a o tom, co přesně se bude dít, jí řekl až těsně před natáčením. Přičemž její o třicet let starší herecký partner Marlon Brando byl do plánů naopak zasvěcen. “Strašně jsem se naštvala,” vzpomínala později Schneider. “Marlon a Bertolucci mě ponížili a - když budu upřímná - tak trochu i znásilnili. Tak jsem se cítila.” Pláč a další emoce, kterými na dění před kamerou reagovala, tak byly autentické.

Bertolucci se za svůj postup v roce 2013 omluvil, nicméně stále bylo zjevné, že ho považuje za ospravedlnitelný, protože výsledkem byla znepokojující a působivá scéna. Jenže někdo za to zaplatil vysokou cenu. Když se Maria Schneider ohlížela zpět, litovala, že nepostupovala jinak: “Měla jsem zavolat svému agentovi nebo pozvat svého právníka, aby dorazil na plac a všem vysvětlil, že nemohou nikoho nutit do něčeho, co není napsané ve scénáři. Ale tehdy jsem to zkrátka nevěděla.”

Ale ani bez odstrašujících případů z minulosti nemusí být pro člověka, který se nepohybuje ve filmové branži, problém porozumět nové profesi, protože má velmi podobný smysl a funkci jako činnost, která součástí natáčení filmů desítky let - a všichni rozumí jejímu smyslu i důležitosti. Také koordinátoři akčních scén plánují, nacvičují a připravují scény, přičemž důvodem je kromě toho, aby akce dobře vypadala, také bezpečnost a zdraví herců, kaskadérů a dalších členů štábu. Nikoho by zřejmě nenapadlo kvůli větší autenticitě hercům říci, ať se prostě jen tak porvou, nebo ať se bez přípravy vydají na automobilovou honičku ulicemi.

A není náhoda, že jedna z prvních koordinátorek intimních scén je původně herečka a kaskadérka. Alicia Rodis pracovala třeba na seriálech HBO a založila i mezinárodní organizaci, v níž se rostoucí počet těchto profesionálů sdružuje. „Pokud jde o intimní momenty od polibků po intenzivní sexuální scény, běžnou praxí režisérů bývalo: Pusťte se do toho a dělejte to, co je pro vás v pořádku,“ popsala Rodis v magazínu Rolling Stone, jak se pohled na sex na plátně vyvíjel. "Ovšem pokud někomu nedáš instrukce, možnost volby nebo hlas - a jen chceš, aby se herci po sobě váleli, žádáš po nich, aby dělali sexuální práci? Nebo chceš, aby pohybem vyprávěli tvůj příběh? Pokud na place není koordinátor, v lepším případě se nepodaří tvůrci vyprávět příběh přesně tak, jak zamýšlel. A v tom nejhorším případě tu máme herce, kteří byli fyzicky zneužiti.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].