Karel Havlíček lže, prezident ve svém projevu mluvil o seniorech

Premiér stínové vlády ANO Karel Havlíček se svěřil, že se mu nelíbil prezidentův novoroční projev. „Opomněl v něm seniory,“ postěžoval si místopředseda nejsilnější opoziční strany na adresu hlavy státu v České televizi a předvedl, jak dobře se umí učit zlozvyky z české politické nebo i širší veřejné diskuse.

Prezidentovo opomenutí seniorů zjistil Havlíček tak, že v projevu ani jednou neslyšel klíčová slova „senior“ nebo „důchodce“. Právě to se totiž pro něj – stejně jako pro většinu zdejších debatérů – stalo nezbytným poznávacím znamením, že je řeč o radostech a strastech lidí nad šedesát. Stačí otevřít nějaký „lidovější“ zpravodajský server, například Novinky.cz, a dozvíme se, že: „Senior děkoval policii za pomoc manželce“, „Senior spadl z elektrokola“, „Senior se zastal napadené ženy“ atd.

Zkrátka od určitého věku přestane být v Česku muž mužem či žena ženou a stávají se neodvratně „seniorem“ a „seniorkou“, nebo méně kulantně – „důchodcem“ a „důchodkyní“. Mnozí možná namítnou, že je přece dobré vědět, že ten, kdo se zastal oběti a zabránil násilníkovi v dokonání činu, je starý člověk. Ale právě v tom je ten problém: v české veřejné diskusi přestávají být běžní lidé od určitého věku běžnými lidmi a mění se v tvory, na něž je třeba nahlížet jinak, nějakou zvláštní optikou.

Nelze samozřejmě popřít, že staří lidé mají vůči společnosti jiné nároky než adolescenti, „seniorská“ nálepka z nich ovšem dělá trochu podřadné členy společnosti, ke kterým je třeba přistupovat se shovívavou a chápavou nadřazeností. Zvláštní ohled může mít samozřejmě i své výhody, problém ovšem je, že takto nastavené diskuse se umějí chopit populisté, kteří si z okaté péče o „seniory“ udělali vlastní politický byznys. A tak je to i v případě Havlíčkovy výtky k prezidentovu projevu.