České zbraně pro Ukrajinu za sto sedmnáct miliard korun

Sto sedmnáct miliard korun je suma, která se nedá v české ekonomice přehlédnout. Jak oznámilo před několika dny ministerstvo obrany, je to výše od loňského března udělených licencí na vývoz v Česku vyrobeného vojenského materiálu na Ukrajinu. Připočítejme k tomu kontrakty za dalších čtyřicet miliard korun podepsané mezi tuzemským zbrojním průmyslem a ministerstvem obrany za posledních dvacet měsíců a licence za stejnou dobu na vývoz dalšího zbrojního zboží do mnoha zemí světa za třicet miliard korun – a máme z toho sumu a projekt, který má podle vyjádření premiéra Fialy „velký potenciál podpořit modernizaci tuzemského průmyslu a bezpečnostně-strategické postavení České republiky ve světě“. Potenciál tu zcela jistě je, jen jde o to, abychom ho nepromrhali podobně, jako se Česku už v uplynulých třiceti letech v této branži stalo.

Slov o modernizaci a restartu průmyslu, digitalizaci, moderní dopravní infrastruktuře a dalších inovacích jsme slyšeli v posledních deseti letech hodně a výsledky nevidíme skoro žádné, ale tentokrát by se mohl premiér s prognózou trefit. Když k prozatímním, výše zmíněným zakázkám českého zbrojního průmyslu za dvě stě miliard korun přidáme plánované nákupy letounu F-35, amerických vrtulníků, švédských obrněnců, izraelských radarů a snad i protivzdušné obrany, na nichž se bude podílet dodávkami i opravami v desetimiliardových hodnotách opět český zbrojní průmysl, je to slušný základ vize, jak začít měnit ekonomiku země, která je postavena na průmyslu.