Revoluce v časech koronaviru: Biden střídá Sanderse

„Abych byl upřímný, mám pro vás špatnou zprávu,“ ohlásil podle reportéra deníku The New York Times Bernie Sanders v pondělí na mítinku v St. Louis ve státě Missouri. „Mladí lidé volí podstatně méně často než starší. Je to jasné? To je prostě fakt. Doufám, že přijdou volit všichni staří, to je určitě skvělé, ale chci také, aby přišli stejnou měrou volit mladí.“ A když si političtí kandidáti začínají hledat důvod, proč se kampaň nevyvíjí podle jejich představ, většinou tušíte, že se blíží konec.

Mladí lidé v úterý v dalším kole amerických primárek hlasovat přišli, ale zjevně jich ani zdaleka nebylo tolik, aby to zásadně změnilo situaci. „Demokratický socialista“ Sanders prohrál ve čtyřech ze šesti států včetně klíčového Michiganu. Jeho protivník, centrista Joe Biden, naopak potvrdil převahu, s níž dokázal strhnout demokraty na svou stranu minulý týden. Náskok bývalého viceprezidenta se prohloubil do té míry, že Sandersovy šance jsou v tuto chvíli už jenom teoretické. Bidenova podpora by se musela zhroutit stejně radikálně, jako po klíčovém vítězství v Jižní Karolíně vystřelila vzhůru.

K obratu by navíc muselo dojít během několika dní – dříve, než se bude příští úterý hlasovat ve velkých státech Florida, Ohio a  Illinois. Aby Sanders dohnal Bidena, musel by začít vítězit s náskokem v řádu desítek procent. V průzkumech to v tuto chvíli vypadá spíše naopak - Sanders vede pouze v Illinois, a to v průzkumech prováděných ještě před velkým Bidenovým zmrtvýchvstáním. V celoamerických průzkumech pak Bidenova podpora mezi demokraty míří strmě vzhůru, jeho průměrný náskok nad posledním soupeřem, který ještě v poli zůstal, dosahuje téměř dvaceti procent. Vlastně vše nasvědčuje tomu, že se demokraté již rozhodli vyslat v listopadu proti Donaldu Trumpovi dlouholetého senátora a bývalého Obamova viceprezidenta Bidena.

Vyvozovat závěry z náhlého vyvanutí „revolučního“ tažení senátora Sanderse je možná pořád ještě předčasné. Stát se může ledacos, Sanders pravděpodobně upírá poslední naděje k debatě, jež by se měla konat v neděli - pokud to ovšem okolnosti provázející paniku spojenou s šířením koronaviru dovolí. Častým motivem hodnotících komentářů je v tuto chvíli poznání, že Sanders zůstal nepřijatelným kandidátem pro většinu tradičních demokratických voličů, ale zároveň nepřilákal dostatečný počet voličů nových.

Revoluční kandidát dokázal brojit proti stranickému establishmentu a jeho kandidátům, a tedy také proti jejich voličům. Ale za celou dobu svého tažení - a to trvá od minulých voleb v roce 2016 -  za sebou neshromáždil dostatečný dav příznivců, který by tradiční stoupence nahradil a stranu „unesl“, jako se to podařilo Jeremymu Corbynovi v Británii a v podstatě i Donaldu Trumpovi u republikánů.

O revoluci zjevně není ve Spojených státech zdaleka takový zájem, jak by se podle nadšení tvrdého jádra stoupenců senátora z Vermontu mohlo zdát. A na to, aby se Sanders postavil do čela běžných středolevicových voličů, je jeho rétorika  příliš nekompromisní. Možná dokonce do té míry, že strach z ní pomohl mobilizovat Bidenovy stoupence ve chvíli, kdy bylo jasné, že by Sanders mohl začít primárkám skutečně dominovat.

V každém případě jsme ve Spojených státech svědky nečekaně jednoznačného odmítnutí další kontroverzní a konfliktní postavy, jakých je jinak dnešní politika plná. V tuto chvíli drtivě vítězí klidnější a racionálnější kandidát, který neslibuje modré z nebe a nesnaží se štvát jednu skupinu obyvatel proti druhé. Ve stínu koronaviru, který ostatně podle některých průzkumů sehrál při rozhodování voličů také svoji roli, je to minimálně pozoruhodné zjištění.