Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Komentáře

Odpověď Pavlu Šafrovi

Babišova taktika je nepolemizovat s oponenty, ale diskreditovat je. Šafr jde stejnou cestou

Jak se zachovat...
Jak se zachovat... • Autor: Matěj Stránský

V aktuálním Respektu vyšla moje esej Média v éře Andreje Babiše, která vyvolala řadu zajímavých reakcí, za něž děkuji a určitě s k nim ještě vrátím. Nyní se ale musím vypořádat s jinou záležitostí. V eseji mimo jiné polemizuji s přístupem Pavla Šafra k psaní o Babišovi: ve zkratce píši o tom, že Andrej Babiš je sice velký problém pro zdejší politickou a veřejnou scénu, ale ne tak velký, aby se kvůli němu opouštěla věcná, kritická a investigativní žurnalistka (více v Respektu). 

Babišova taktika je nepolemizovat s oponenty, ale diskreditovat je, takže jsou to zloději, tuneláři či psychopati. Šafr jde stejnou cestou.

Tweetni to

V celém textu není jediná urážka na Šafrovu adresu, prostě jen polemika. A je zajímavé sledovat chvíle, kdy kritik nějakého způsobu jednání začne používat praktiky, které kritizuje. Babišova taktika je nepolemizovat s oponenty, ale diskreditovat je, takže jsou to zloději, tuneláři či psychopati. Šafr jde stejnou cestou. Lidé s jiným názorem nejsou oponenti, ale zločinci či zkorumpovaní podvodníci. Z toho druhého Šafr nyní obvinil mě. Nepřišel totiž s věcnou polemikou, ale podlým výmyslem, že si mě Babiš koupil. Mimo jiné totiž napsal:

"Článek o plíživé prostituci těch nejserióznějších žurnalistů. Je na tom vtipné, že Andrej Babiš pořádá aktuálně schůzky s novináři, které ještě nemá v hrsti uplně, ale jen napůl. Andrej si chce vždy jen povídat a lépe se poznat. A když mu takový nositel ceny Ferdinanda Peroutky začne kdesi v hotelu naslouchat a tak trochu i podlézat, tak by si přitom moc přál, aby to zůstalo jen soukromou, spíše intimní záležitostí, o níž se mezi novináři nemluví. Má ale smůlu. Andrej vždycky rád rozkecá, s kým už je kamarád."

Poprvé toto obvinění napsal už v sobotu, kdy se na webu objevil kratičký úryvek z mé eseje. Doslova napsal: "Erik Tabery tuto odvahu neměl. Babiš se vytahuje, jak se s ním nyní sešel v jednom pražském hotelu a jaká to byla konstruktivní schůzka. A Erik Tabery pak šíří, že bychom neměli být na Babiše tak zlí."

Žádná schůzka se neuskutečnila a Šafr to ví, protože si ji vymyslel. Je možné si hrát s představou, že si takovou informaci vykonstruoval Babiš, ale to nedává logiku. Pokud by se takovou schůzkou a jednáním chlubil, musel by něčeho dosáhnout. Aktuální vydání Respektu ale dokazuje, že je to nesmysl. Mimo jiné tam píši o tom, v čem je riziko Babiše:

„Protože koncentruje moc, která nemá v našich novodobých dějinách obdoby. Vlastní média, firmy, politickou stranu a je místopředsedou vlády. A nejen to. Kritikům této koncentrace moci se vysmívá, což je možná ještě horší, protože tím projevuje necitlivost pro správu věcí veřejných. Babiš narušil ustálenou představu, společenský konsenzus, co se v demokratické společnosti má a co nemá. Chová se jako člověk, který přijde na společenskou večeři nahý a vydává to za výhodu, protože se prý chová přirozeně.” V textu je toho víc, každý se může přesvědčit.


Nad lží Pavla Šafra by se dalo mávnout rukou, nicméně jeho výmysl už letí světem, převzaly ho Parlamentní listy, a to s titulkem: „Temné spekulace o schůzkách Andreje Babiše s lidmi, kteří s ním nechtějí být viděni.“

Parlamentní listy mi nedávno připravily v souvislosti s Pavlem Šafrem ještě jedno překvapení. Pod titulkem „Přestřelka mezi šéfredaktory: Eriku, v Agrofertu jsou s tebou očividně spokojeni, psal Šafr Taberymu“ jsem si přečetl, že jsem se přel s Pavlem Šafrem. Bývalý šéfredaktor Reflexu totiž tvrdil: „Napsal mi na Twiteru Erik Tabery, že prý asi žiji v nějaké malé zemi, když říkám, že naším hlavním problémem není vztah k islámu či k multikulturalismu, nýbrž vztah k naším domácím autoritářům. Takže tady odpovídám: Ano, Eriku, jsem jen malý český člověk, který se nebojí ani islámských fanatiků a ani antiislámských nálad, třebaže mi je z nich trapně. Bojím se Bezpečnostní divize Agrofertu (protože to je soukromá tajná služba ministra financí a řekl bych, že mnohem výkonější, než byla ABL) a bojím se lídí, kteří pracují pro kmotra Babiše...“

Pozoruhodné na tom je, že Šafr si to celé vymyslel. Nikdy jsem mu totiž takovou hloupost nenapsal. Žádal jsem jej opakovaně o důkaz, slíbil ho, ale nedodal. Nemohl, protože jsem mu nepsal. Už jen čekám, kdy Šafr přijde s tvrzením, že jsem napsal článek s titulkem: Andrej Babiš je gentleman.

Už jen čekám, kdy Šafr přijde s tvrzením, že jsem napsal článek s titulkem: Andrej Babiš je gentleman.

Tweetni to

Ještě dodatek, aby Šafr dodal svým slovům váhu, publikoval článek někdejšího poradce Petra Nečase Jiřího Sezemského, který má dokazovat, že zatímco Respekt dříve Babiše kritizoval, kolem parlamentních voleb s tím přestal. Není to pravda a dá se to snadno doložit, to jen pan Sezemský přestal citovat ve chvíli, kdy se mu to hodilo. Níže uvádím pár úryvků, a to jen ze svých textů. Respekt jich vydal samozřejmě víc včetně zásadních investigací. Takže pánové, třeba vám to vyjde příště.


Předvolební komentář 2013

...Největší otazníky visí nad spolkem ANO Andreje Babiše. Průzkumy mu předvídají velký úspěch a může to tak i skončit. Stejně jako před lety Věci veřejné oslovuje voliče levice i pravice, protože u podobných projektů vůbec nejde o program. Prostě je nový a dostatečně rozčilený, aby to znělo části společnosti dobře.

Je však třeba jasně říct, že Andrej Babiš do vysoké politiky nepatří. Je velkým rizikem pro zdejší politický systém, a to hned z několika důvodů. Náleží mezi nejbohatší Čechy a největší tuzemské podnikatele. Jeho primárním (a správným) cílem je dosahovat zisku. Jako každý majitel bude usilovat o to, aby jeho byznys měl ty nejlepší možné podmínky. Je snadné si představit, jak zareaguje, když se ocitne v situaci, kdy bude volit mezi zájmem občanů a zájmem své firmy. Ostatně sám několikrát naznačil, že co je dobré pro něj, je dobré pro všechny. To je pochopitelně omyl.

Andrej Babiš
Andrej Babiš • Autor: Ilustrace - Pavel Reisenauer
Nepochopení správy věcí veřejných projevil Andrej Babiš i tím, že už během svého politického tažení koupil největší zdejší vydavatelství MAFRA. Kdyby zůstal u podnikání, šlo by mu vlastně zatleskat. Kombinací byznys - politika - média však vytvořil nebezpečný mix, ze kterého nemůže vzejít nic dobrého. Už nyní společnost oslabil, protože když půjde do vlády, budou z MF DNES a Lidových novin vládní listy, či je tak aspoň budou všichni vnímat. Když se Babiš ocitne v opozici, bude každá kritika vlády ze stránek těchto listů působit jako snaha svrhnout kabinet. Že nejde o plané teoretizování, dokázal minulý týden jeho týdeník 5plus2, který se proměnil v čistou propagandu.

Babiš a jeho kolegové ironizují profesionální politiky - prý „nemakají“, píše o nich ANO na billboardech. Jenže politika je práce, a i když se to české veřejnosti nezdá, systém kariérních politiků procházejících stranickou konkurencí a toužících udržet se ve sněmovně či Senátu má svá pozitiva. Ti lidé se pohybují v rovnoprávném prostředí, podléhají kontrole svých kolegů, a musí tedy brát aspoň nějaký ohled na to, jak v politice fungují. Když neuspějí, zažijí často tvrdý pád. Babiše uvnitř jeho hnutí nekontroluje nikdo, všechny své kolegy si vybral, a když neuspěje, může mu to být vlastně jedno...

Únor 2014
Andrej „Saxana“ Babiš 

...V Česku je velmi těžké nalézt místo, jež by nějak nebylo spojeno s Andrejem Babišem. Jeho byznysové, politické i mediální ruce sahají poměrně daleko a podobně jako u pohádkové Saxany pořád rostou. Vždyť dnes vybírá čistě podle svého uvážení lidi do klíčových postů.

I proto nás zajímá, jak lidi vybírá. Například do vedení klíčového Finančního analytického útvaru ministerstva financí - kam chce dosadit bývalého policistu Libora Kazdu. Otázky nemá ministr Babiš stále rád: „Doporučili mi ho jako dobrého policajta. Kdo mi ho doporučil? To jsou moje zdroje, nic vám do nich není,“ reagoval podrážděně, když za ním Jana Klímová a Ondřej Kundra vyrazili.

Co FAÚ může dělat, jakou má pověst, kdo je Libor Kazda a co s útvarem asi bude, to vše najdete v článku na str. 19-22. Jen u jedné věci bych se ještě zastavil...

Duben 2014
...Jedno je jasné, Andrej Babiš politiku neopustí a stejně tak neopustí svá média a ani Agrofert. Fakt, že se s tím budeme muset naučit žít, nesmí znamenat, že se s tím smíříme. Přesněji řečeno, že nebudeme hledat cesty, jak této nebezpečné koncentraci čelit. A pokud si Sobotka uvědomuje, že je Babiš ve vážném střetu zájmů, neměl by o tom jen planě mluvit, ale měl by proti tomu něco udělat. Například zavedením přísnějších pravidel, která by omezila takovou koncentraci moci do rukou jednoho člověka…

Květen 2014
Jak se vyhnout Babišovi

Pokud se v posledních měsících řešil střet zájmů Andreje Babiše, byla nejčastěji zmiňována jeho média. Mnohem méně pozornosti se věnovalo jeho politickým rozhodnutím, která mohou nějakým způsobem ovlivnit jeho podnikatelské zájmy. Přitom je před námi zásadní vládní rozhodnutí, jež může byznys Andreje Babiše ovlivnit poměrně výrazně. Stát totiž hodlá odkoupit od PKN Orlen část Unipetrolu, přesněji řečeno rafinerii v Kralupech.

Tapeta 1200x1200
Tapeta 1200x1200 • Autor: Respekt
„S polskými majiteli má však Babiš zároveň nevyřízené staré účty. Kvůli sporům z doby privatizace Unipetrolu se s nimi dodnes soudí, a to o odškodné ve výši 20 miliard korun. Je tady tak riziko, zda jejich půtky nemohou v zákulisí do jistě složitých jednání nějakým způsobem promlouvat. Další věc je, že Babiš ve velkém obchoduje se státní firmou Čepro.

Firmy ze skupiny Agrofert jsou totiž v zemi hlavním výrobcem biopříměsí, které se povinně přimíchávají do benzinu a nafty, a Čepro je od nich ve velkém nakupuje,“ píší Jana Klímová a Jaroslav Spurný v článku, jejž najdete na str. 19–22.

Pozoruhodné je, že vláda možný střet zájmů neřeší. Jediný, kdo dnes může důsledně kontrolovat Andreje Babiše, jsou jeho koaliční partneři. Premiér Bohuslav Sobotka k tomu ale Respektu říká: „Nemohu za pana ministra financí řešit jeho potenciální střet zájmů, protože nedisponuji informacemi o jeho rozsahu zájmů jako vlastníka řady firem.“ Nabízí se logická otázka, kdo jiný by měl takovými informacemi disponovat než předseda vlády….

Červen 2014
Ministr Babiš zosobňuje mnohé z toho, co bylo na minulém režimu špatné. Prominentní kádr, který mohl díky kolaboraci svých rodičů a později své vlastní studovat v zahraničí a dělat kariéru v byznysu komunistického státu. Vstoupil do strany, plnil úkoly, včetně odevzdávání reportů o svých cestách, kontaktech, spolupracovnících. Tato výhoda mu pomohla i po roce 1989, protože měl známosti a jako jeden z mála v Česku věděl, jak funguje skutečný obchod. A jestli přitom spolupracoval s StB, není v tomto ohledu až tak podstatné. Prostě víme, jak dobře se uměl v totalitním režimu pohybovat a využít jej pro celkem dobrý život. 

Fakt, že soud přihlédl k výrokům bývalých představitelů Státní bezpečnosti, kteří dnes tvrdí, že si Babiše ve spisech vymysleli, a nebral moc vážně záznamy v archivech, je minimálně podivný. Jako kdyby zloději poskytli alibi spolupachateli, jejich slova totiž zlehčují i jejich vlastní zločiny. Estébáci vymýšlející si svoje špiclování vypadají přece lépe než ti, kdo skutečně špiclovali.

V každém případě ale není nijak potěšitelné, že ministrem financí a šéfem druhé nejsilnější strany je člověk, který se do těchto podivností zapletl. Zvlášť v době, kdy se blíží pětadvacáté výročí sametové revoluce…

Srpen 2014
Neuvěřitelné příběhy barona Babiše
Hnutí ANO zoufale chybějí schopní lidé

32 kom babis
32 kom babis • Autor: Respekt
Místopředseda vlády Andrej Babiš občas připomíná legendárního barona Prášila. Tedy muže, který vypráví fantastické příhody, v nichž známé věci nabývají podivuhodných tvarů, velikostí a vlastností. Jenže každé fantazie se lidé jednou přejedí, protože vyčpí její překvapivost. Zdá se, že Andrej Babiš narazil na největšího možného nepřítele, na realitu…
...ještě horší manažerská rozhodnutí však padají ve státní správě a politice. Do řady podniků jsou dosazováni lidé z Babišových firem, protože jiné odborníky vicepremiér nezná. A to je ta lepší varianta. Když už nemůže sáhnout po svých lidech, vezme zbrkle ty, kdo mu přijdou pod ruku, a nic hlubšího si o nich nezjišťuje. Kombinaci obojího přístupu předvedl na karlovarském hotelu Thermal. Vyměnil ředitele za člověka, kterého mu údajně kdosi doporučil, a navrch do představenstva a dozorčí rady hotelu jmenoval dva členy ANO.

Jenže proti novému řediteli se zvedla velká kritika a řada zaměstnanců začala podávat výpovědi. Babiš tedy znovu zasáhl a za pár dní „svého“ ředitele odvolal. „Poté co jsem se dozvěděl informace o některých členech vedení hotelu Thermal, jsem začal neprodleně jednat a prověřovat situaci,“ vysvětloval Babiš. Jenže to je pozdě a je navíc nepřijatelné, že si informace nezjišťoval ještě před svým rozhodnutím. Takto bychom mohli o personální politice Andreje Babiše a ANO mluvit dlouho. Velmi obdobný zmatek se momentálně odehrává například v Ředitelství silnic a dálnic ČR, které nyní vede bývalá zaměstnankyně Agrofertu…

Září 2014
Pyramidové hnutí ANO

Hnutí ANO přichází s unikátní stranickou strukturou. Vytváří totiž systém, který připomíná tzv. pyramidové hry. Ty, jak známo, stojí na principu, že každý účastník musí přivést další „hráče“, a čím víc jich přivede, tím víc má vydělat. V případě ANO to funguje tak, že centrum - kolem Andreje Babiše - tvoří jakési čisté jádro, které určuje, kdo další se smí přidat. A když už je někdo členem spolku vyvolených, může přivést další. Není divu, že členové často sahají po svých příbuzných či životních partnerkách (touto cestou se vydali například Martin Stropnický či Martin Komárek).

Hnutí Andreje Babiše zvolilo tento přístup proto, že chtělo zabránit příchodu bývalých členů ODS či Věcí veřejných. Jinými slovy se bálo, že jim někdo hnutí ukradne. Motivace možná rozumná, ovšem zvolená strategie je nejen nevhodná, ale i nesmyslná.

Způsob „Já znám Petra, Petr zná Jindru, Jindra zná Helenu...“ totiž může fungovat v malém týmu. Jakmile se však aplikuje na celorepublikovou politiku, začne se velmi rychle hroutit. Pokud chcete, aby vaše hnutí kandidovalo v nějakém menším městě, může se stát, že tam neznáte nikoho, v lepším případě jednoho člověka. Ten potom získá obrovskou moc, protože si prostě vybere své známé na kandidátní listinu. Voliči pak mají dojem, že volí hnutí Andreje Babiše, ve skutečnosti ale dávají hlas partičce kamarádů, kteří se náhodou dostali pod značku ANO.

Tapeta 1200x1200
Tapeta 1200x1200 • Autor: Respekt
Tento případ kolegyně Hana Čápová a Silvie Lauder ukazují na příkladu Třeboně: „Ještě před půl rokem by Josefa Pindrocha ani nenapadlo, že z něj bude politik. Jenže pak mu zavolal člen předsednictva ANO Radek Hloušek s nabídkou: Jste náš sympatizant, zjistil jsem si, že jste solidní člověk. Nechcete vést naši kandidátku v Třeboni? Hnutí tady totiž nemá svou buňku, ale kandidovat chtělo.,Několikrát jsme se sešli a pak jsem kývl,‘ říká Pindroch. Dostal nebývalou šanci. Výběr všech dvaceti pěti lidí na kandidátce byl jen a jen v jeho rukou, stejně tak základní obrys toho, co budou v Třeboni prosazovat.“

Podobných případů jsou stovky. Co kandidáty politicky spojuje? Jaké mají názory? Nikdo neví. Neexistuje členská základna, neexistuje nadřízená stranická hierarchie, regionální média moc nepomohou, protože kandidáty nikdo nezná a veřejnost (tedy voliči) ví ještě méně.

Je samozřejmě pravda, že ke zneužití kandidátek do komunálních voleb dochází tu a tam i u jiných stran. Nicméně nikdy ještě nenastala situace, aby nějaká strana či hnutí vypracovaly tak důsledný systém, který je ke zneužití doslova ideální…

Říjen 2014
...Andrej Babiš se ukazuje jako schopný stratég. Velmi snadno uspěl s prostou tezí: Zpochybňuji vše, co tu bylo přede mnou. Má schopné marketingové stratégy, on sám ví velmi dobře, co má říkat. Chytře si vybírá známá jména na kandidátky, takže to působí, že vlastně celá elita jde s ním.

Kritické hlasy jsou tiché. Babiš nejenže vlastní dvoje nejvlivnější noviny, weby či rozhlas. Do karet mu hraje i nová strategie veřejnoprávní televize, která by se dala přirovnat k slavnému citátu Vlasty Buriana z pohádky Byl jednou jeden král: Hlavně přiměřeně. Jinými slovy, z hlavních zpravodajských relací naprosto zmizela kritická analytická práce…

Listopad 2014
...Poté co selhali, trpělivost veřejnosti začala klesat, scéna se od té doby stále více drolí, velké strany slábnou a uvolňuje se cesta k populismu Andreje Babiše. Jeho kampaň se nese přesně v duchu noční můry Gustava Eima. Už není třeba program, jasný cíl, stačí heslo: „Prostě to zařídíme.“ Přesně to lidé chtějí slyšet, už nás neobtěžujte s politikou, nic po nás nechtějte, zařiďte to vy. 

Babiš ví, co voliči chtějí slyšet: nastává konec debat, je nutné jednat. Když se v televizní debatě moderátor Václav Moravec ptal, jak by řešil důchodovou reformu, Babiš vášnivě odpověděl: „Řešení je jednoduché, buď budeme mít peníze, nebo nebudeme mít peníze. Komise jsou úplně na nic. Buď to vyřešíme a já to řeším. Schodek bude nižší o třicet miliard.“ Řešení ale vůbec není jednoduché, protože žádný důchodový systém není jen otázkou peněz a navíc schodek rozpočtu nemá vliv na schodek důchodového účtu. Nicméně doba žádá muže činu. Není čas na otázky, polemiku, hlavně ať už to někdo rozhodne. Ideální podhoubí pro dělání chyb jako na začátku devadesátých let. 

Babiš jde však ještě dál, když veřejně prohlašuje, že jeho cílem je zbourat strukturu politického života, která se tu posledních pětadvacet let budovala…

Únor 2015
Nevyvolení Andreje Babiše

Andrej Babiš má rád pořádek. Pokud se mu zdá, že je něco špatně, chce to vyřešit rychle a hlavně potichu. Naposledy došel k závěru, že se přežila ministryně spravedlnosti Helena Válková. Proč s ní nebyl spokojený? Neřekne. On přece nedělá chyby, a kdyby otevřeně řekl, že ministryně pracovala špatně, musel by přiznat, že ji vybral špatně. Tak jako si předtím špatně vybral ministra dopravy, který rovněž musel odejít dobrovolně. Stranická mašina zkrátka musí politika donutit dobrovolně odejít.

Takto před rokem 1989 fungovala komunistická strana: „krvavá“ řež se řešila jen a pouze mimo pozornost veřejnosti. V televizi se ohlašovaly pouze úspěchy poslední pětiletky.

V diskusním pořadu DVTV šéf poslanců ANO Jaroslav Faltýnek mluvil o ministryni jako o „Helence“, dokonce chvílemi vysvětloval, že vlastně všechno dělala dobře (takže za to se odvolává?), pak zase tvrdil, že hned na začátku se domluvili, že její mise bude jen na rok. Tak velké množství vytáček vzbuzuje pochopitelně velké pochybnosti a podezření, že za tím vším je něco mnohem důležitějšího než jen odvolání jedné nevýrazné ministryně. Fakt, že stranu řídí jeden muž a jeho vůli vykonávají jeho bývalí zaměstnanci z firmy, přináší ANO řadu výhod. Je mnohem výkonnější a nezdržuje se vnitřními rozepřemi, takže strana působí jednotně. Děje se ale to, před čím jsme několikrát varovali – ANO je víceméně mimo veřejnou kontrolu. Spekuluje se, že Babiš chce mít pod kontrolou justici, a proto potřebuje povolnějšího ministra. Je to tak? Nebo je to jen přehnaná spekulace?

Mlčení a vyhýbání se představitelů ANO nám neumožňuje dobře se orientovat, a už proto je namístě spíše ostražitost. 

Odvolávání Válkové dodal velmi zajímavý rozměr prezident Miloš Zeman. Kamera televize Prima zachytila jeho rozhovor s poradcem Hynkem Kmoníčkem, ve kterém Zeman říká, že se ministryně „podělala“. To zní pikantně, ale důležitější je to, co dodává poté. Zemana totiž mrzelo, že tak rychle odstoupila, protože kdyby to nechala na něm, mohl by vládní výměnu komplikovat.

„Mohl jsem opět demonstrovat pravomoci prezidenta... Mohl jsem tím demonstrovat svoji sílu,“ říká na televizní nahrávce Kmoníčkovi. Velmi poučné přiznání, jak hlava státu řeší problémy této země.
Jde mu jen o jeho zájmy. Proto si tak výtečně rozumí právě s Babišem…

Březen 2015 
Jak si koupit volby

titulka kindle
titulka kindle • Autor: Respekt
...Tento časopis stále dokola opakoval, že je třeba změnit financování stran, dát mu jasná pravidla. Jenže dokud systém zvýhodňoval strany usazené v parlamentu, neměli jejich protagonisté chuť ho měnit. Dokonce ani poté, co v roce 2011 František Bublan z ČSSD v televizi prohlásil šokující věc: „ČEZ sponzoroval většinu demokratických stran. Je to jeho politika.“ Přitom firma to veřejně popírala.

S Andrejem Babišem přišla nová etapa snahy o otevřenou politickou soutěž. On totiž nepotřebuje ČEZ ani nikoho jiného, on si může sám za své koupit, co chce. Před volbami do sněmovny získala jeho strana ANO od sponzorů přes sedmdesát milionů. Jenže přes padesát milionů jí dal sám Babiš a jeho firmy. Tomu se dá těžko konkurovat, tudíž je narušená volná soutěž stran. Stejně tak je nepřípustný jeho střet zájmů, když podniká a zároveň spoluvede zemi…

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte