Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Glosa

Poradcem v Čechách

Dobrý poradce rovná se polovina úspěchu i toho nejlepšího politika. U českých politiků se ale člověk nemůže ubránit dojmu, jako by ta půlka chyběla. V Česku je naprosto běžné, že politici nechtějí říct, kdo jim vlastně radí. A když víme kdo, tak nevíme v čem.

V britském filmu Královna (na který se autor této glosy vypravil po dlouhém váhání teprve tento týden a dobře udělal) lze jistě najít celou řadu drobných poučení (třeba že konstituční monarchie je zřízení, které by se za žádných okolností nemělo bourat). Jedno z těch dílčích zní přitom docela banálně. Na plátně se objeví ve chvíli, kdy Alastair Campbell poradí novému premiéru Blairovi, co má říkat do novin v hektickém čase kolem smrti princezny Diany. Campbell je v té době Blairův novopečený šéfporadce a díky jeho nápadům vyjde Blair z vypjatých událostí jako hrdina. Člověku v té chvíli dojde to, co v Česku nemá šanci pozorovat – a sice že dobrý poradce rovná se polovina úspěchu i toho nejlepšího politika. (A teď pomiňme, že sám Campbell musel po sedmi letech ze svého postu neslavně odejít.)

U českých politiků se ale člověk nemůže ubránit dojmu, jako by ta půlka chyběla. Pokud má mít poradce nějaký smysl, musí být v jistém ohledu osobnost schopnější než politik sám. Na západě se proto poradci stávají lidé se srozumitelnou minulostí (známí novináři nebo lidi z různých nevládních organizací, mozkových trustů apod.). Zkrátka lidi, u nichž je jasné, proč a v čem politikovi radí.

V Česku je naprosto běžné, že politici nechtějí říct, kdo jim vlastně radí. A když víme kdo, tak nevíme v čem. Takový byl Zemanův Šlouf, Grossovy staré kádry z 80. let nebo teď Topolánkův Marek Dalík. Kolem něj panuje řada legend – poslední je ta, že Topolánkovi napovídá, co s veledůležitou reformou tajných služeb. Premiér to popírá. V čem jsou ale tedy pro premiéra cenné rady člověka, o němž víme pouze to, že vlastní lobbistickou firmu?

Tyhle stíny kolem českých politiků přitom začnou být vážným problémem ve chvíli, kdy se politik chová divně nebo rovnou zavrženíhodně. Topolánek k tomu sklouzává a pak je otázka, „kdo mu to radí“, nanejvýš palčivá. Kdo mu radí, aby byl hrubý do televizní kamery nebo obscénní v parlamentu? Kdo mu radí, aby neurvale odbýval novináře, když je jasné, že ti to pokaždé s chutí rozmáznou? Kdo mu radí, aby hloupě používal příměry z třetí říše?

Nevíme, ale vysvětlení se nabízí následující: buď nikdo, a pak nám vládne člověk, který má (evidentně mylně) pocit, že všechno ví sám nejlíp. Anebo někdo přece, a pak jde o lidi se zvláštním potěšením premiérovi škodit. Anebo třetí možnost: jde o burany, kteří si na značně nevhodném místě léčí své vlastní mindráky a nechápou, co je politika.

Ale aby to nevypadalo zaujatě: Topolánkovy silné chvilky (třeba při řešení agendy kolem amerického radaru) ukazují, že v jeho zákulisí někoho typu Campbella přece jen sedí.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].