Závislost lidstva na umělém oplození rychle roste

Lidstvo je stále více závislé na umělém oplodnění. Ve vyspělých zemích i rozvojovém světě totiž rychle přibývá párů, které nedokáží přivést na svět potomka přirozeným početím.

Přesné důvody tohoto trendu přitom nikdo nezná. Nejčastěji se hovoří o odkládání úmyslu založit si rodinu na pozdější věk, celkových změnách prostředí, stravy a životního stylu.

Celkem jsou na světě už asi tři miliony dětí, které se narodily „ze zkumavky“ či prostřednictvím jiné metody asistované reprodukce. V Česku, kde má problémy s početím už každý sedmý pár, se ze zkumavky podle fundovaných odhadů rodí zhruba každé třicáté dítě. Oproti tomu například v USA vděčí umělému oplodnění za život každé osmdesáté, v Austrálii každé čtyřicáté a v Dánsku každé čtyřiadvacáté dítě.

Australští vědci z University of Newcastle přišli s varující tezí, že čím více lidstvo umělé oplodnění využívá nyní, tím více jej bude muset kvůli neselektivnímu přenosu genetických informací využívat v budoucnosti.

Aitken: u dětí ze zkumavky je větší riziko chorob

„Ve zkumavce usnadňujeme oplození vajíčka spermií, které by jinak nebylo úspěšné,“ říká hlavní autor australské studie, reprodukční biolog John Aitken.

U novorozeňat, které se narodily pomocí některé z tzv. asistovaných reprodukčních technologií (ART), je podle něj až o 40 procent větší riziko postižení a v pozdějším věku pak i výskytu některých chorob než u dětí, které přišly na svět přirozenou cestou. „V případě užití metody in vitro fertility (IVF – laicky řečeno oplození vajíčka ve zkumavce), je toto riziko dokonce dvojnásobné,“ upozorňuje Aitken.

Většina lékařů, kteří neplodnost léčí, však s jeho tvrzením nesouhlasí. „Obecně nelze říct, že by riziko výskytu některých onemocnění bylo u dětí „ze zkumavky“ vyšší,“ sdělil Respektu.cz přední český odborník zabývající se diagnostikou a léčbou neplodnosti Karel Řežábek z Centra asistované reprodukce gynekologicko-porodnické kliniky „U Apolináře“.

Neschopnost mít potomky stoupá s věkem

Hlavní problém podle Aitkena spočívá v tom, že stále více lidí si chce užívat života bez dětí a vyčkává s početím potomka až do pozdějšího věku. Přitom optimální věk pro početí je u ženy mezi 20 až 26 lety a u muže 25 až 29 let. Podle Řežábka se většina dětí ze zkumavky rodí rodičům, kteří jsou v průměru o dva roky starší než lidé, kteří služeb center asistované reprodukce nemuseli využít.

Totiž nejen ženám, ale i mužům z hlediska reprodukčních schopností začnou kolem třicítky tikat pomyslné biologické hodiny. Kvalita jejich spermií se zvyšujícím se věkem klesá. „Spermie starších mužů mohou u potomků více přispívat ke vzniku chorob jako je autismus, schizofrenie a epilepsie,“ tvrdí Aitken.

Podle něj je rovněž prokázáno, že například kouření poškozuje DNA spermií a může vést ke vzniku rakoviny u dětí. Kouření u mužů i žen snižuje podle výzkumů jejich plodnost až o 60 procent.

Australský biolog apeluje na důkladné dlouhodobé monitorování dětí počatých pomocí ART, protože jedině tak je možné odhalit různá genetická či epigenetická poškození.

Aitkenovi oponenti však argumentují, že kliniky již využívají rozsáhlých diagnostických testů, které dokáží případné genetické poškození odhalit již v časném stadiu.

Například Sandra Hillová z centra asistované reprodukce Access Australia, je přesvědčena o tom, že IVF je monitorována dostatečně.

Současně ale připouští některé obavy vznesené Aitkenem. Také podle Hillové je důležité snažit se především o přirozené početí. „Je nutné vzdělávat společnost, aby lidé neodkládali početí potomka na pozdější dobu a celkově upravili svoji životosprávu. A to jak ženy tak muži,“ zdůraznila Hillová. Další užití IVF by se však podle ní nemělo v žádném případě zatracovat.

Lékaři: pomůžeme až 40 procentům neplodných párů

Čeští lékaři tvrdí, že dokáží pomoci až 40 procentům párů, které nemohou normálně otěhotnět. Dříve byl problém častěji na straně ženy, dnes je asi v polovině případů problém na straně muže.

Přístup k moderní léčbě neplodnosti nyní v ČR zajišťuje přes dvacet specializovaných center asistované reprodukce. Počet cyklů umělého oplodnění se v nich pohybuje okolo 9000 ročně. Každoročně se „ze zkumavky“ v Česku narodí více než tři procenta dětí a přibližně sedm procent dětí vděčí za své narození ostatním metodám léčby neplodnosti jako jsou hormonální léčba či chirurgické zákroky.

Růst míry neplodnosti dokládá i fakt, že největší tuzemské zdravotní pojišťovny dnes vynakládají na léčbu neplodnosti přibližně třikrát více finančních prostředků než před osmi lety.

A jde o nemalé částky. Cena jednoho cyklu včetně použitých léků se pohybuje kolem 60 000 korun.

Ze zdravotního pojištění jsou přitom hrazeny pouze tři cykly – další si páry toužící po miminku musejí platit samy. Mnoho zoufalých lidí pak zaplatí za další pokusy i statisícové částky. Ženy si navíc samy platí doplatky na léky a některé další procedury, které zvyšují úspěšnost léčby.

Afriku neplodnost souží ještě ničivěji

Problémy s početím už zdaleka nejsou doménou pouze vyspělých zemí. Ve velké míře již zasáhly i rozvojové země. V subsaharské Africe je podle významného českého odborníka Jaroslava Petra neplodná až celá jedna třetina párů. Mužská neplodnost se odhaduje na 40 procent, ovšem vina je prakticky vždy svalována jen na ženu. Bezdětné ženy jsou považovány za společensky méněcenné a jsou nejrůznějšími způsoby perzekuovány.

Většímu rozšíření reprodukčních technologií v chudých zemích brání jejich nákladnost. Podle odhadů by na podstoupení léčby měl peníze jen každý desátý Afričan.