„Nemáme v plánu zúčastnit se,“ zaznělo z úst francouzského ministra zahraničních věci Laurenta Fabiuse ve vysílání rozhlasové stanice Europe 1. Svět si z toho odnesl zprávu, že francouzského prezidenta Françoise Hollanda na zimní olympiádě v ruské Soči nikdo neuvidí, ale důvody zůstaly neobjasněny. V zásadě však ani nebyly potřeba, nejdůležitější signál byl jasný: proti ruské politice se postavila další z největších zemí Evropy. V diplomacii se počítá vše; od toho, že se rozhodnete nějaké akce nezúčastnit, až po to, že mlčíte i o důvodech.
Z diplomatického hlediska dává takové jednání smysl: umožňuje vyjádřit nesouhlas s ruskou politikou, ale bez přímé kritiky, jež by výrazně narušila vzájemné vztahy. Vakuum, které takovým mlčením vzniká, totiž rychle vyplní mediální dohady a prohlášení lidsko-právních organizací, které nikdo nepotvrdí ani nevyvrátí. Důvodů, proč do Ruska necestovat, je spousta – počínaje upíráním práv homosexuálům až po tvrdou ruskou politiku vůči sousedním zemím.
Stejný scénář jako u Hollanda jsme ostatně měli možnost už předtím vidět u německého prezidenta Joachima Gaucka. O jeho rozhodnutí nezúčastnit se olympiády informoval týdeník Der Spiegel - a rovněž prezidentův mluvčí o důvodech mlčel. Olympijský výbor předem vyhlašuje, že každá neúčast neznamená automaticky bojkot. To, co dává Gauckovu odmítnutí právě tenhle význam, je však kontext – tedy jeho dlouholetý boj za lidská práva a kritika jejich porušování.
Z mlčení obou prezidentů navíc nezaznívá ani náznak, že příčinou je jejich pracovní vytížení, jiná cesta nebo zdraví. To Miloš Zeman, který by si mohl pomoct právě touhle „výmluvou“, do Soči na dva dni dorazí – nesouhlas se postoji a zásahy Ruska prý může vyjádřit i na tiskových konferencích na místě.
Z únorové olympiády v Soči se již každopádně stala svého druhu hra: čekání na to, kdo ještě couvne. S napětím se čeká na reakci americké strany. Bílý dům zatím mlčí a v amerických médiích se objevují spekulace o tom, jestli delegaci povede prezidentský pár nebo nikoliv. Do doby, než padne oficiální vyjádření, snaží se odborníci vyčíst náznaky z toho, že únor se blíží a sestava americké delegace pořád není jasná.
Nejnovější informace mluví o tom, že Barack Obama s manželkou do Soči nepojede – a zároveň ovšem dodávají, že americký prezident ještě nebyl na žádné olympiádě. Účast ostatně nemá žádný státník povinnou. V Londýně americkou delegaci vedla namísto Obamy jeho manželka Michelle, bývalý německý prezident Horst Koehler nejel v roce 2010 do Vancouveru.
O bojkotování největší světové sportovní události se hodně mluvilo i v roce 2008, kdy byla organizátorem letních her Čína neblaze proslulá svými pracovními tábory, cenzurou a vězněním lidsko-právních aktivistů. K masovému odmítnutí ze strany státníků však nakonec nedošlo - olympiády v Pekingu se účastnili všichni od George Bushe po Nicolase Sarkozyho.
Podle žebříčku sestavovaného organizaci Freedom House přitom měla Čína v roce 2008 hodnocení svobody na úrovni 6,5 (Británie měla jedničku stejně jako Česko). Letošní hodnocení Ruska je 5,5. Co tedy nutí politiky stavět se proti zemi, která je v jistém smyslu svobodnější, když čínské olympiády se zúčastnili?
Odpověď je složitá a do velké míry se odvíjí i od osobnosti konkrétního politika. Řada odborníků účast světových představitelů v Číně vysvětlovala ekonomickými důvody - a zřejmě nebyla daleko od pravdy. Pokud však „odhlédneme“ od porušování lidských práv, je Čína do jisté míry aspoň předvídatelným partnerem, který kromě sporu o několik území vykazuje větší zájem o svou vnitřní politiku než o snahu ovládnou sousedy.
To se naopak v žádném případě nedá říct o Rusku, které jen v posledním roce vyvinulo velký tlak na Ukrajinu, ale prostřednictvím zákazů dovozu třeba i na Litvu. Pokud se svět opravdu rozhodne Putinovu olympiádu ve velkém odsoudit, nebude to kvůli lidským právům, ale právě kvůli agresivní politice směrem ven. Ostatně olympiády vždy byly i geopolitickým hřištěm a ukazuje se, že to tak zřejmě bude i dál.
Nedávno britský The Guardian zveřejnil informace, podle kterých se ruská tajná služba chystá odposlouchat každého účastníka olympijských her. Odmítnutí účasti tak může být správou, že tady už překračuje hranice - a že jsou pořád věci, země a lidé, které nemůže mít ani ruský prezident pod kontrolou.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
