Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Externí hlasy, Respekt k právu, Společnost

Vojtěch Cepl miloval americkou právní kulturu

Ústavní soudce a spolutvůrce Ústavy zemřel před devíti lety

Devět let uplynulo od úmrtí profesora Vojtěcha Cepla. Moc by mě zajímalo, zda dnešní studenti práv ještě vědí, kdo byl a čím přispěl polistopadovému vývoji. Protože si tím vůbec nejsem jistá, neboť Vojtěch Cepl byl fanatický nepsavec a nezanechal po sobě veledíla, z nichž by byla patrná mnohovrstevnatost jeho myšlení a zásadní kreativita, pokusím se jeho hlavní témata přiblížit.

Ještě před tím bych ale měla říci, z čeho tedy lze Cepla studovat. O co méně psal, tím více mluvil. Existuje s ním mnoho rozhovorů, jež lze vyhledat v archivech jak tištěných, tak audio médií. Mnoho údajů z jeho života a informace o jeho myšlení zachytil Tomáš Němeček v knize Vojtěch Cepl, život právníka ve dvacátém století. Nakonec, po skončení mandátu ústavního soudce, zakotvil na ČRo 6, kde sám moderoval rozhovory s jinými zajímavými osobami a strašně ho to bavilo. Byl to prostě muž dialogu, chcete-li diskursu.

Deliberativní diskurs prosazoval jako metodu nalézání dobrých výsledků i v ústavním právu. Osobně jsem přesvědčená, že Cepl považoval psané slovo za uzavřenou odpověď na problém - a on, věda, že by mohl cosi opomenout, se nechtěl takto zavazovat. Prostě diskuse s ním byly opravdu výživné a nikomu nic nedal zadarmo a bez boje. Někdy i tvrdého, který slabší povahy považovaly až za urážlivý, neboť podlézání autoritám nebylo v jeho rejstříku. Také razil teorii, že myšlenky lze sdělovat nejen suchými slovy, ale je-li to třeba, je možné podpořit je gesty, jakož i dalšími výrazovými prostředky.

Cepl miloval americkou právní kulturu jako otevřenější systém, než nabízela ta kontinentálně-evropská. Působil na PF UK na katedře občanského práva, kam se uchýlil po normalizačních čistkách. Jeho láskou bylo právo ústavní, jež ovšem jako právo politické bylo tehdy pro něj územím nedobytným.  Tvrdí se, že to byl on, kdo do naší Ústavy prosadil model výběru ústavních soudců jako kopii amerického originálu. Tam mu ovšem trochu uniklo, že tu hraje velkou roli český časově omezený mandát ústavních soudců ve srovnání s konstrukcí „na doživotí“. Zároveň však byl odpůrcem opakování mandátu. Jeho velkým tématem bylo uvolnění regulovaného nájmu, avšak neprotestoval, když se následně v nálezech, o nichž spolurozhodoval, objevily i myšlenky o nutnosti zajistit sociální nájemné těm, kteří tržní nájem nemohou z dobrých důvodů platit.

Cepla je třeba spojovat i s důsledným prosazováním dělby moci a s nutností jejího omezování. S nekontrolovanou a neomezovanou mocí měl koneckonců vlastní předlistopadovou zkušenost, když se stal objektem zájmu StB. Když kandidoval do Ústavního soudu, byl dokonce nepravdivě nařčen, že s StB spolupracoval. Obhájil se a post ústavního soudce zastával v první dekádě ústavního soudnictví u nás, v létech 1993 až 2003.

Byl liberál, možná místy až libertarián, avšak s vášní pro uplatňování rule of law. Vždy proto z druhé strany zároveň prosazoval i odpovědnost. Zajímalo by mě, jaký názor by měl na USA pod vládou Donalda Trumpa, jak by se stavěl k problémům naší rozdělené společnosti, jaká řešení by nabízel. To už se nedozvíme a musíme je hledat sami - byť mnozí z nás s myšlenkami na Vojtěcha Cepla.

Autorka je právnička, byla předsedkyní Nejvyššího soudu,  senátorkou a  místopředsedkyní Ústavního soudu

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].