0:00
0:00
Denní menu21. 1. 20172 minuty

Zemřel Mark Fisher, myslitel, jenž upozornil na souvislost duševního zdraví s politickým uspořádáním

„Naše vědomí je obklopené mlhou: mlhou nejistoty a osobních limitů. Ta mlha jakoby pro mnohé z nás vyznačovala hranici toho, co lze říci, na co lze pomyslet a co lze učinit. Je to mlha, do níž se mnozí z nás bojí vstoupit. Snad ze strachu, že bychom mohli působit domýšlivě nebo nejistě. Mark Fisher touto mlhou nebojácně kráčel. A i když prostředí jeho psaní mohlo být mlhavé, jeho pozorování a postřehy byly vždy precizně ostré,“ těmito slovy se David Stubbs v nekrologu na serveru The Quietus rozloučil se svým vzorem i přítelem Markem Fisherem.

Fisher, který si minulý týden ve věku 48 let vzal život po letitém boji s depresí, patřil k nejvýraznějším myslitelům své generace. Byl autorem, jehož kořeny sice vězely v hudební žurnalistice, ale rozhledem a erudicí ji dalece přesahoval až ke kulturní a politicko-společenské kritice. Jako jeden z prvních upozorňoval na souvislost duševního zdraví s politickým uspořádáním - a hudbu pak viděl jako významovou síť, která odhaluje společenské krize.

↓ INZERCE

Důkazem toho je ostatně i jeho esejistický debut Kapitalistický realismus, který vyšel i v českém překladu, a jenž zkoumá důvody toho, proč „kapitalismus všeobecně pokládáme za jediný životaschopný politický a ekonomický systém a tvrdošíjně se bráníme představě, že by vůči němu mohla existovat nějaká reálná alternativa“.

„Dychtivé očekávání toho, co by k tomu řekl Mark Fisher, je pocit, který si pamatuji zcela živě,“ vzpomíná v Guardianu jiná hvězda kulturní kritiky Simon Reynolds. „Vybavuji si tu elektrizující atmosféru rán na začátku nultých let. První věc, kterou jsem udělal poté, co jsem si uvařil čaj, bylo, že jsem si otevřel blog K-punk, abych zjistil, co napsal.“

Právě zmíněný blog, který Fisher stvořil a vedl, patří společně s knihami Ghosts of My Life a čerstvou The Weird and The Eerie o hororových příbězích 20. století k tomu nejinspirativnějšímu kulturnímu psaní. Což dokládá i množství vřelých nekrologů jak v anglosaském tisku, tak třeba na domácím Radiu Wave.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].