sobota 21. 1. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

„Naše vědomí je obklopené mlhou: mlhou nejistoty a osobních limitů. Ta mlha jakoby pro mnohé z nás vyznačovala hranici toho, co lze říci, na co lze pomyslet a co lze učinit. Je to mlha, do níž se mnozí z nás bojí vstoupit. Snad ze strachu, že bychom mohli působit domýšlivě nebo nejistě. Mark Fisher touto mlhou nebojácně kráčel. A i když prostředí jeho psaní mohlo být mlhavé, jeho pozorování a postřehy byly vždy precizně ostré,“ těmito slovy se David Stubbs v nekrologu na serveru The Quietus rozloučil se svým vzorem i přítelem Markem Fisherem.

Fisher, který si minulý týden ve věku 48 let vzal život po letitém boji s depresí, patřil k nejvýraznějším myslitelům své generace. Byl autorem, jehož kořeny sice vězely v hudební žurnalistice, ale rozhledem a erudicí ji dalece přesahoval až ke kulturní a politicko-společenské kritice. Jako jeden z prvních upozorňoval na souvislost duševního zdraví s politickým uspořádáním - a hudbu pak viděl jako významovou síť, která odhaluje společenské krize.

Reklama
Reklama

Důkazem toho je ostatně i jeho esejistický debut Kapitalistický realismus, který vyšel i v českém překladu, a jenž zkoumá důvody toho, proč „kapitalismus všeobecně pokládáme za jediný životaschopný politický a ekonomický systém a tvrdošíjně se bráníme představě, že by vůči němu mohla existovat nějaká reálná alternativa“.

„Dychtivé očekávání toho, co by k tomu řekl Mark Fisher, je pocit, který si pamatuji zcela živě,“ vzpomíná v Guardianu jiná hvězda kulturní kritiky Simon Reynolds. „Vybavuji si tu elektrizující atmosféru rán na začátku nultých let. První věc, kterou jsem udělal poté, co jsem si uvařil čaj, bylo, že jsem si otevřel blog K-punk, abych zjistil, co napsal.“

Právě zmíněný blog, který Fisher stvořil a vedl, patří společně s knihami Ghosts of My Life a čerstvou The Weird and The Eerie o hororových příbězích 20. století k tomu nejinspirativnějšímu kulturnímu psaní. Což dokládá i množství vřelých nekrologů jak v anglosaském tisku, tak třeba na domácím Radiu Wave.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Zcela v duchu Marka Fishera se jeho generační souputník Douglas Rushkoff v komentáři pro server Fastcoexist zamýšlí nad tím, jak by současné anti-globalizační tendence mohly pomoci k vytvoření skutečné digitální ekonomiky, které by mohla odstranit rostoucí nerovnost.

Ačkoli aktuální hlasy z Davosu zní jinak, Rushkoff pokládá současné nacionalistické nálady nikoli za příčinu ekonomických změn, ale naopak za jejich důsledek. „Zatímco digitální ekonomika zrychlila mnohé mechanismy, které investoři a korporace využívají k růstu kapitálu, většině lidí nabídla méně peněz i příležitostí. Z nich vyplývající strach se nám vrací ve formě nacionalismu i protekcionismu, ale také nabízí příležitost, jak proměnit digitální ekonomiku tak, aby sloužila potřebám lidí, a ne financí,“ tvrdí Rushkoff.

Reklama
Reklama

Velké technologické firmy už dnes dohnal problém všech korporací, které vynikají ve schopnosti trhy dobývat, ale nikoli rozvíjet. Google ani Facebook dnes nerostou a neženou se vpřed díky novým nápadům, ale prostřednictvím nákupu a prodeje jiných technologických společností, což skutečné inovace a příležitosti brzdí.

Rushkoff -  který tyto mechanismy popsal již v knize Život, s.r.o. mapující dějiny a zrod korporací - v aktuálním komentáři opět vysvětluje, jak se digitální byznys třetího tisíciletí řídí nevyhovujícími pravidly a principy, z nichž mnohé se datují až do 13. století.

Reklama
Reklama