úterý 23. 5. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Update: Pro ty, kteří sledují vývoj okolo teroristického útoku v Manchesteru, několik upřesnění:

  • Počet obětí útoku při vystoupení Ariany Grande se nezměnil. Jejich stále dvaadvacet. Víme, že nejmladší dívce bylo osm let, ale policie stále některé účastníky koncertu pohřešuje.
  • Vrahem byl podle britské policie dvaadvacetiletý Salman Abedi. Jeho rodina pochází z Libye, on sám se narodil v Manchesteru a bydlel nedaleko haly, v níž zabíjel.
  • Policie během dne zatkla dalšího podezřelého; jak a zda se na atentátu podílel, ale zatím není známo.
  • Policie stále šetří, zda se jednalo o širší koordinovanou akci nebo dílo jednotlivců. Některá média poznamenávají, že na rozdíl od podobného útoku v Paříži v klubu Bataclan po explozích do arény nevstoupili ozbrojení teroristé a nevraždili publikum individuálně. Vysvětlují to přísnou britskou legislativou ohledně držení zbraní - a vnímají to jako náznak, že se jednalo spíše o individuální, ne příliš sofistikovanou akci.
  • K atentátu se nicméně přihlásil Islámský stát. To ale v žádném případě neznamená, že útok centrálně organizoval, atentátníci jménem ISIS většinou jednaní na vlastní pěst.
  •  V Británii byla pozastavena předvolební kampaň a politici celkem jednotně vyjadřují odhodlání nenechat se zastrašit a rozdělit. Zatím nedochází k žádným přestřelkám na téma “kdo za to může”.

Webové stránky The Economist nabízejí zajímavou statistiku teroristických útoků v Evropě. Je na ní vidět, že v 70. a 80. letech minulého století byla situace horší dnes dnes, jenom teroristé pocházeli z “domácích zdrojů”. My, kteří jsme v té době žili za železnou oponou, jsme to příliš nevnímali.

 

Reklama
Reklama

Původní zpráva: Výběr cíle pondělního teroristického útoku v britském Manchesteru je natolik odporný, že otřásl i novináři, kteří si již nepamatují, o kolika teroristických aktech v posledních deseti patnácti letech vlastně psali. Útočník se zaměřil na koncertní sál, v němž vystupovala zpěvačka Ariana Grande, jejíž publikum tvoří v drtivé míře dospívající dívky. Na koncert se již útočilo v Paříži, ale tady šlo doslova o útok na děti - a děti také tvoří část z dvaadvaceti dosud potvrzených obětí.

V Británii jde o největší atentát od roku 2005, kdy zahynulo 52 cestujících metra; tragické prvenství drží v Evropě útoky na madridské vlaky z března 2004.  Počet obětí na 22, zraněných je určitě více než 50. Atentátník odpálil improvizovanou nálož; mnohé naznačuje, že se jednalo o sebevražedný útok. Bomba byla pro zvýšení ničivého účinku naplněna hřebíky. K explozi došlo ve vchodu do koncertní haly, útočník se tedy naštěstí nedostal do naplněného hlediště. Kapacita haly je 21 000 diváků a bylo nabito.

https://www.youtube.com/watch?v=hS-e6akl2dE

Zatím nevíme, zda jde o čin jednotlivce nebo organizované skupiny. V roce 2005, kdy byla na vrcholu sil al-Káida, šlo o skupinu radikalizovaných Britů, která se na atentát připravovala. Překazit čin jednotlivce je mnohem obtížnější.

Způsob provedení přesto jakousi komplikovanější přípravu naznačuje. K výrobě výbušniny je zapotřebí materiál a znalosti. V posledních době jsme v Evropě byli svědky “primitivních” útoků, kdy do davu najížděla osobní nebo nákladní auta. Odhalit takové atentáty ve fázi přípravy je prakticky nemožné.

Fareed Zakaria v nočním vysílání CNN řešil právě to, zda se podobný útok dal předpokládat. Konstatoval, že bohužel ano, byť samozřejmě nikoliv samozřejmě v konkrétním čase a na konkrétním místě. Zakaria zdůraznil, že nehodlá v žádném případě naznačit selhání policie, ale vystupňování teroristických útoků lze očekávat v souvislosti s blížící se porážkou Islámského státu a návratem jeho bojovníků do Evropy.

Británie patří spolu s Francií a Belgií k evropským zemím, z nichž odešel bojovat do řad islamistických extrémistů největší počet mladých mužů, vzpomeňme například s britským přízvukem hovořícího kata “Jihadi Johna”.  ISIS také své stoupence k teroristickým útokům přímo vyzývá. Britský deník The Telegraph zveřejnil odkazy na sociální média, na nichž stoupenci Islámského státu útok v Manchesteru oslavují.

https://twitter.com/leanish8/status/866922246199271424

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Donald Trump vyrazil z Washingtonu a alespoň částečně se mu podařilo změnit téma. Už se nemluví pouze o jeho komplikovaném vztahu s Ruskem, ale také o návratu ke “staré dobré” americké politice na Blízkém východě.  Co to znamená?

“Trump se vrací zpět před Obamův osmiletý příklon k Íránu,” píše The Wall Street Journal. Odvrat od tradičních spojenců - v praxi sunnitských diktátorů v Saúdské Arábii, Egyptě a zemích Perského zálivu - kombinovaný s větší otevřeností k Íránu byl cenou za dohodu o íránském jaderném programu. Obama za to získal minimálně dočasné zablokování cesty Teheránu k jaderným zbraním a dost možná se tak vyhnul nutnosti rozpoutat v oblasti další válku.  Zároveň tím však posílil íránské ambice v regionu, což je rozhodně cítit - mimo jiné íránskou účastí v konfliktu v Sýrii. Když se vloni hroutilo Aleppo, prohrávali povstalci v konfrontaci se zvláštní kombinací syrských vládních jednotek, íránských milicí a ruského letectva.

Reklama
Reklama

Tohle je podle všeho minulostí. Trump zavítal do Saúdské Arábie, aby shromážděné arabské lídry ubezpečil, že staré časy se vracejí. “Trumpova návštěva Rijádu byla pozoruhodná veřejně demonstrovanou podporou (tamního režimu) spojenectví se Spojenými státy…  Saúdové uspořádali summit regionálních arabských lídrů, oznámili nákupy zbraní v hodnotě 110 miliard dolarů a investice ve Spojených státech,” rozplývá se jmenovaný deník. Zjevně má rád, když je přehledno. Chválí, že Trump mluvil smířlivým tónem k “umírněným arabským režimům” – čímž se zjevně myslí například de facto vojenská diktatura v Egyptě – a zároveň byl“nesmlouvavý na adresu Íránu”.

A ballistic missile is launched and tested in an undisclosed location, Iran
Test balistické střely, Írán, březen 2016 • Autor: REUTERS

Agentura Reuters vidí celou situaci opatrněji.  Trump se zjevně vrací k politice podpory diktátorů výměnou za stabilitu, peníze a ropu. “Naše partnerství bude podporovat bezpečnost skrze stabilitu, nikoliv radikální rozvrat,” cituje agentura Trumpa, který rozvratem podle všeho myslel sérii demokratizačních pokusů nazývanou dříve Arabské jaro. “Trump prohlásil, že porážka extrémistické ideologie a terorismu stojí nad všemi ostatními ohledy,“ upozorňují Reuters. A dodávají, že tenhle postup prokázal v minulosti jisté trhliny.

I skeptici sice uznávají, že arabští autoritáři dokážou v krátkodobé perspektivě zjednat pořádek, když se mohou spolehnout na to, že svět nad jejich metodami přimhouří oko - nebo raději obě. Na druhé straně, právě spojenectví se Spojenými státy a bezvýchodnost života pod diktaturou je považována za jeden z významných zdrojů arabského extremismu.

“I když se může vláda autoritářů zdát schopná zaručit na krátkou dobu stabilitu,” píší Reuters, “plodí ve skutečnosti nespokojenost a vede obyvatelstvo k přesvědčení, že násilí je jedinou cestou, jak se domoci pozornosti”.  Trump vyzval arabské vládce, aby vymýtili islamistické extrémisty a teroristy. Opustil rétoriku náboženského střetu, když během kampaně tvrdil, že “islám (Američany) nenávidí”. Tato stránka jeho cesty na Blízký východ je v pořádku.

Reuters a další ale upozorňují, že cesta zpět před Obamu dost možná vede přesně ke kořenům dnešních problémů.  Není známo, že by diktátoři výměnou za toleranci dokázali domácí extremismus kdykoliv v minulosti vyřešit. Stejně tak není známo, jak hodlá Trump naložit s ambicemi Íránu, který staví opět do pozice regionálního nepřítele číslo jedna.

Reklama
Reklama