pátek 10. 2. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Pohodlná a praktická mužská antikoncepce neexistuje, jedna možnost se tady ale přece jenom rýsuje. Jmenuje se Vasalgel a vědci ji právě testují na opicích. Vše nasvědčuje tomu, že přípravek funguje: samci vesele dovádí se svými družkami … a nic.

Jak název přípravku naznačuje, jedná se o gelovitou hmotu, již je možno injekční stříkačkou vpravit do chámovodů. “Trochu” to asi “štípne” a bez lokální anestezie se procedura neobejde, nebude se ale opakovat často, látka totiž na dlouhou dobu uzavře průchod trubicí, jíž putují spermie z varlat za svou misí. Na rozdíl od vasektomie, tedy fyzického přerušení týchž částí mužské anatomie, je však návrat zpět k základnímu stavu, a tedy plodnosti velmi jednoduchý: Vasalgel se z chámovodu vypláchne obyčejným roztokem jedlé sody. Tedy tato cesta zpět byla zatím experimentálně ověřena pouze u králíků a opičáci na svou druhou šanci teprve čekají, ale vědci nevidí důvod, proč by stejný postup nefungoval univerzálně.

Reklama
Reklama

Newsweek se nad novou možností přenášející odpovědnost za plánované rodičovství i na muže rozplývá, novináři ze CNN naopak projevují jistou skepsi. Celá procedura přece jenom zase tak jednoduchá není: vyžaduje drobný chirurgický zákrok a, upřímně řečeno, pro většinu mužů bude nejspíš vidina skalpelů a injekčních stříkaček v blízkosti inkriminované části těla i nadále dostatečným důvodem, proč zůstat “konzervativní”.

Naděje se tedy stále upírají k “pilulce”, něčemu, co lze jednoduše polknout a přestavět hormonální poměry v těle tak, aby se zabránilo početí. Tady se nicméně stále nic moc nadějného nerýsuje: v roce 2016 se sice podařilo vyvinout látku, jež dokázala oklamat mužský mozek tak, aby radikálně snížil produkci testosteronu i spermií, experimenty ale musely být kvůli vážným vedlejším účinkům přerušeny - muži propadali depresím a přibírali na váze, a to je přece jenom trochu radikální zásah do našich křehkých mužských životů.

Vědci přesto mají pocit, že magická pilulka je jediné řešení, na které muži ve větším měřítku přistoupí - pokud bude její chemické působení nějak přesněji zaměřeno. Přece jenom mají vždy k dispozici jednoduší cestu: nelámat si s celou věcí tolik hlavu.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Donald Trump se chystá na velkou dohodu s Ruskem a nekouká z toho nic dobrého. Minimálně The Economist má nahnáno dostatečně na to, aby situaci věnoval hlavní komentář a ještě téma čísla. Fotografie Trumpa nalíčeného rtěnkou, jejíž otisk se vyjímá na tváři Vladimira Putina, je výmluvná. Víc než dost toho říká také titulek:Co může chtít Amerika od Ruska a pravděpodobně to nedostane.

Co tedy Trump od Putina očekává? „Pokud se máme řídit tím, co se povídá v Trumpově okolí, ruský scénář vypadá následovně,“ píší britští novináři. „Amerika se spojí s Ruskem, aby zničila radikální islámský terorismus - a především Islámský stát. Rusko bude zároveň souhlasit s přerušením spolupráce s Íránem, tradičním nepřítelem Ameriky na Blízkém východě, který ohrožuje její spojence včetně Bahrajnu a Saúdské Arábie. V Evropě Rusko přestane rozněcovat konflikt na Ukrajině, bude souhlasit s ukončením zastrašování členských zemí NATO ležících na jeho hranici a třeba ještě vstoupí do nových rozhovorů o jaderném odzbrojení. V dlouhodobé perspektivě ještě těsnější vztahy s Ruskem pomohou Spojeným státům přibrzdit čínskou expanzi.“

Reklama
Reklama

The Economist

The Economist totiž dodává, že dnešní administrativa, konkrétně Stephen Bannon, příliš nepochybuje o tom, že Spojené státy nakonec povedou s Čínou válku. „Za pět či deset let budeme válčit s Čínou v Jihočínském moři,“ citují jeho výrok z loňského roku.

Pokud by to takhle všechno klapalo, zní to téměř jako splněný sen: co z toho by si nepřál kterýkoliv jiný americký prezident (s výjimkou války s Čínou)?  Britský týdeník se ovšem zároveň ptá, zda bude Trump po Bushovi a Obamovi třetím americkým prezidentem v řadě, který se nechá Putinem tahat za nos. Představa, že se Rusko bude chtít na zmíněných bodech dohodnout výměnou za přátelství s Donaldem Trumpem, totiž zavání jistou neznalostí Ruska (a velkou důvěrou ve význam sebe sama).

Za prvé, Rusko se bojem proti ISIS příliš neproslavilo, působení Rusů v Sýrii se soustředilo hlavně na podporu Bašára Asada.  Jeho udržení u moci coby spřáteleného diktátora, jenž zajistí Rusku nerušený vojenský přístup do Středozemního moře, bude také cenou, již bude Moskva za spolupráci na boji s terorismem chtít. Na druhé straně, ruská a americká armáda je nekompatibilní, což je logickým důsledkem desítek let pečlivého střežení vojenských tajemství. Ruská letecká síla k dosavadnímu bombardování pozic ISIS nemá moc co přidat; a pozemní armádu nechce Putin do Sýrie vyslat o nic ochotněji než například bývalý prezident Obama.

Za druhé, Rusům se s Íránem spolupracuje dobře a nemají žádný velký důvod na věci nic měnit. Írán a Sýrie jsou pro ně pákou k mocenskému vlivu na Blízkém východě. Také představa, že Rusko pomůže USA s Čínou, je už jenom vzhledem k jeho zaostalosti ve srovnání s rostoucím světovým hegemonem dosti iluzorní.

Největší chyba ve „výpočtech“ trumpistů se ovšem nachází v kolonce Evropa. Trump zjevně příliš nechápe, jak klíčová je pro Putina tato oblast. Když mluví o NATO jako o „zastaralé“ organizaci nebo když podporuje nacionalistické politiky usilující o rozpad Evropské unie, hraje Putinovi skvěle do karet. Představa, že Trump začne v Evropě ustupovat výměnou za jakýsi „velký obchod“, tedy onu spolupráci na boji s ISIS a Čínou, musí být pro Putina lákavá. The Economist ovšem radí spolupráci jen na menších věcech, jako je kontrola zbrojení a koordinace mezi oběma armádami, jež by zabránila nechtěným střetům. Cokoliv jiného prý dopadne „velmi špatně“.

Reklama
Reklama