úterý 28. 8. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Saúdská Arábie si rovnost pohlaví vykládá velmi svérázně. V ultrakonzervativním blízkovýchodním království sice ženy konečně pustili za volant, k volebním urnám nebo na fotbalové stadiony (ve všech případech jako vůbec poslední země na světě), nyní se ovšem zdá, že Saúdové plánují zajistit ženám také místo v trudné statistice hrdelních trestů. Trudné také proto, že málokterý stát světa popravuje svoje občany více než právě Saúdská Arábie a v drtivé většině případů se trest vykonává stětím hlavy.  Jak informuje deník The New York Times, jen za první čtyři měsíce letošního roku bylo takto popraveno bezmála padesát lidí.

Ani rostoucí mezinárodní tlak a pozornost zatím nepřinesl ovoce v případu devětadvacetileté šíitské aktivistky, které po téměř třech letech ve vazbě stojí před soudem - a jak zjistily lidsko-právní organizace z textu obžaloby, hrozí jí trest smrti. Řada médií zmiňuje, že Israa al-Ghomgham by byla vůbec první popravenou saúdsko-arabskou ženou (a některé zdroje navíc tvrdí, že už je po smrti). Obvykle velmi dobře informované NYT to však rozporují a píší, že by nešlo ani o první ženu, ani o první šíitskou aktivistku, kterou by potkal takový osud. Trest smrti jí ovšem hrozí za zcela nenásilnou formu protestu. „A to je velmi neobvyklé,“ píše deník. Lidsko-právní organizace upozorňují rovněž na to, že Arabská charta lidských práv zavazuje signatářské země, mezi něž Saúdská Arábie patří, aby nejpřísnější trest používaly jen výjimečně, a to za nejzávažnější zločiny.

Reklama
Reklama

Před zvláštním soudem specializujícím se na terorismus stojí celkem šest aktivistů, přestože nic ani vzdáleně podobného terorismu neprovozovali. Podle obžaloby aktivisté během demonstrací v převážně šíitské oblasti Quatif  (šíité jsou v sunnitské zemi ve výrazné menšině) na východě země „skandovali hesla kritická k režimu“, natáčeli protivládní protesty a videa publikovali na sociálních sítích či povzbuzovali a podporovali ostatní protestující. Israa al-Ghomgham i její manžel, který byl v prosinci 2015 zatčen společně s ní, dlouhodobě upozorňují na systematickou diskriminaci, jíž jsou saúdští šíité vystaveni.

Saudi women shop at Al-Hayatt mall in Riyadh
Obchodní centrum pro ženy v Rijádu • Autor: REUTERS

Podobně přísně už zmiňovaný soud, který byl ustaven v roce 2008, několikrát rozhodl.  V roce 2014 kupříkladu odsoudil k trestu smrti osm šíitských aktivistů, mezi nimi i významného klerika. Lidsko-právní aktivisté, třeba mezinárodní organizace Human Rights Watch, upozorňují na to, že trest smrti za nenásilné protesty může nastavit nebezpečný precedens pro další aktivisty a aktivistky, které režim momentálně vězní za mírumilovné projevení názoru.

Navenek se sice stát chlubí tím, že v něm padá jedna bariéra pro ženy za druhou, úřady ovšem zároveň zatýkají veřejně činné aktivistky, které za zboření těchto bariér bojovaly. A nespokojily se s tím, že ženy mohou řídit - požadují další změny, třeba zrušení systému mužských „poručníků“, v němž ženy nemohou činit základní životní rozhodnutí bez souhlasu blízkých mužských příbuzných.

Nejnovější vlna zatýkání z přelomu července a srpna je i příčinou ostrého diplomatického sporu mezi Saúdskou Arábií a Kanadou, která zatčení aktivistek kritizovala. V reakci na jeden kritický tweet kanadské ministryně zahraničí Saúdové vypověděli kanadského velvyslance, zrušili lety do Toronta, chystají se odvolat všechny svoje občany studující na kanadských univerzitách a plánují další, poněkud extrémní kroky. Kanadský premiér Justin Trudeau nicméně v reakci na zprávy o chystaném rozsudku smrti pro  Israu al-Ghomgham oznámil, že jeho země bude v tlaku na saúdsko-arabské partnery pokračovat.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Donald Trump si láme hlavu. Dnem i nocí. Tentokrát nad tím, zda stáhnout na počest zesnulého Johna McCaina vlajku na Bílém domě na půl žerdi. Nebo raději ne. Nebo snad přece jenom ano.

Přesně v tomto rozpačitém pořadí vyjadřoval vládce americké exekutivy v uplynulých hodinách svůj smutek. Nebo nesmutek. Vlastně tedy smutek. Vlajka klesala a stoupala nad střechou jeho sídla v centru Washingtonu podobně jako splávek signalizující, zda kapřík zabral.  Smrt arizonského senátora je smutná záležitost jako každý jiný konec života, ale Bílý dům jí dodal tragikomický rozměr - a McCainovi, který uměl být vtipný i sebeironický, by se to dost možná i líbilo.

Reklama
Reklama

Agentura Reuters spektákl Trumpovy váhavosti zachytila i na fotografiích. Na první je oficiální předpisová reakce z nedělního rána, na druhé situace o dvacet čtyři hodin později, třetí pochází z pondělního odpoledne poté, kdy se ukázalo, že Bílý dům zůstal mezi ostatními státními budovami se svou do výše vykasanou arogancí jako kůl v plotě.

Flag atop White House
Vlajka na Bílým domem • Autor: REUTERS

Ano, ti dva se neměli rádi. John McCain a Donald Trump představovali dva naprosté protipóly lidské existence. Ten první byl voják pracující s pojmy jako čest a princip, jakkoliv sám nebyl dokonalý - a lidskou dokonalost ostatně ani nepředstíral. Ten druhý, který na vojnu nemusel kvůli výrůstku na patě, je ztělesněním oportunismu. Památná věta, že McCain není hrdina, protože on (Trump) “dává přednost lidem, kteří se nenechají chytit”, zněla během kampaně jako pokus o bonmot; dnes vidíme, že má mnohem hlubší smysl. Vlastně je asi nejblíže tomu, co bychom mohli označit za Trumpovo životní krédo. Dělat si, co chci, a nenechat se u toho chytit.

Ale zpátky do médií. Server Bloomberg komentuje hru s vlajkami nelichotivě. Trapas vypovídá nejen o osobních vlastnostech dnešního amerického prezidenta (malost, zlomyslnost a pomstychtivost zřejmě na Hrad… pardon, do Bílého domu tak nějak patří) – posiluje prý také základní témata celého způsobu, jakým Trump svou funkci vykonává.

Za a) Donald Trump v podstatě odmítá vykonávat roli hlavy státu. “Trump má povinnost vyjadřovat úctu k McCainovi nikoliv proto, že ho měl rád (to zjevně neměl), ani proto, že na něj zapůsobilo hrdinství bývalého pilota (zjevně nezapůsobilo), ani proto, že respektuje senátorovu celoživotní službu veřejnosti (tohle není schopen chápat). Trump by měl vyjadřovat úctu McCainovi proto, že to je prezidentská role a že to okamžik vyžaduje,” píše na serveru Bloomberg Jonathan Bernstein. Zároveň dodává, že Trump zjevně dodnes nerozumí tomu, že jeho osobní pocity s jeho povinnostmi nijak nesouvisí:  “Trump si myslí, že byl zvolen vládcem, ale ve skutečnosti je najatý pro výkon zaměstnání. Jedním z požadavků, které se na něj kladou, je, aby držel jazyk za zuby, když se mu zachce chrlit názory. A druhým, aby předstíral respekt k někomu, kým pohrdá.“

Za b) je na celé situaci dobře vidět, že Donald Trump dodnes nezvládl chod Bílého domu. Prezident nejdříve zakázal zveřejnit již připravené oficiální prohlášení, což ovšem obratem uniklo do médií. Bernstein tvrdí, že pohrdání, s jakým k prezidentovi přistupuje osazenstvo Bílého domu, je téměř hmatatelné. Ze zákulisí uniká neuvěřitelné množství informací, přestože šéf prezidentské kanceláře John Kelly byl najat do úřadu právě proto, aby sjednal pořádek. Nedaří se. “Představte si, že pracujete v prostředí, jakým je dnešní Bílý dům. Šéf je zjevně tak toxický a probouzí ve svém okolí tak málo loajality, že podřízení pravidelně o všem vypráví médiím (což má tu přidanou hodnotu, že je ještě více paranoidní a nedůvěřivý). Šéf také čelí vyšetřování několika bezpečnostních složek, několik z jeho spolupracovníků už bylo obviněno, někteří se doznali a jednoho porota shledala vinným. Jeho spolupracovníci podle všeho pobíhají okolo se zapnutým nahráváním - buď, aby se obohatili, až z práce odejdou, nebo možná aby se chránili před trestní odpovědností,“ píše se na serveru Bloomberg. A konec je prý v nedohlednu.

Reklama
Reklama