středa 25. 10. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Jedna z otázek, které se vynořují znovu a znovu kolem aféry hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, je podiv nad tím, že celá věc „nepraskla“ mnohem dříve. Alespoň na veřejnosti – ve filmových a mediálních „kuloárech“ se o Weinsteinově chování vědělo léta. Odpověď zahrnuje celou škálu důvodů, další přidává v deníku The Financial Times Britka Zelda Perkins, která před lety pracovala jako Weinsteinova britská asistentka a během té doby zažila z jeho strany nevhodné chování (také ji žádal o masáž, chodil před ní nahý nebo ve spodním prádle, pokoušel se ji strhnout k sobě do postele).

Přesně před devatenácti lety se s firmou Miramax, kterou Weinstein vlastní s bratrem Bobem, dohodla na mimosoudním vyrovnání a společně s další kolegyní obdržely čtvrt milionu liber odškodného. Což samozřejmě není jediná informace, která případ komplikuje a vyvolává udivené či odsudečné reakce. Další je fakt, že se v jedné části smlouvy zavázala o ní nemluvit - čili rozhovorem s novináři uvádí sama sebe do dosti nepříjemné situace.

Reklama
Reklama

Sama toto rozhodnutí zdůvodňuje tím, že cítí potřebu ukázat, jak fungoval „systém“, v němž Weinstein pomocí právníků umlčoval ženy, které se staly terčem jeho chování. Podrobnosti o smlouvách neznáme logicky proto, že o nich „signatáři“ nemluví. Kontroverzní částí příběhu jsou samozřejmě peníze, které obě ženy přijaly. Zelda Perkins nicméně zdůrazňuje, že na jednání nešla s cílem získat peníze a že následně část z nich věnovala charitě. Na počátku peníze odmítala a trvala, aby dohoda spíše donutila Weinsteina k léčbě a jeho firmy k nastavení vnitřních pravidel, jež by chránily zaměstnance a zaměstnankyně před podobným chováním.

Původně ani neplánovala se s Weinsteinem dohodnout, nicméně právě takový postup jí doporučili v londýnské právní firmě, na niž se obrátila po odchodu. Odešla poté, co se dověděla, že Weinstein napadl její kolegyni; co přesně se stalo, deník neupřesňuje, nicméně z kontextu vyplývá, že druhou ženu měl producent znásilnit. Právníci jí řekli, že pokud s obviněním půjde na veřejnosti nebo se obrátí na firmu Disney, která tehdy Miramax vlastnila, pak to v souboji její slovo versus Weinsteinovo slovo nebude ona, komu se bude věřit. A že její jediná možnost je dohodnout se s ním na odškodnění.

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Prezident Si Ťin-pching je nejmocnějším mužem, který kdy stál v čele komunistické Číny od časů jejího zakladatele Mao Ce-tunga. Shodují se na tom světová média po týdenním sjezdu čínské komunistické strany, kterým prezident Si zahájil druhé funkční období.

Sjezd v Pekingu je pravidelný stranický rituál plný mnohahodinových proslovů partajních potentátů v obřích, monstrózně dekorovaných halách, v nichž sedí tisíce delegátů. Od devadesátých let je zvykem, že prezident vládne dvě období, a pak moc předá svému nástupci. Vzhledem k tomu, že současný prezident Si je na konci prvního období a chystá se začít druhé, sjezd by měl být spíše formalitou. Jenže právě skončený kongres přinesl několik zásadních okamžiků, které z něj dělají historickou událost.

Reklama
Reklama

Tím prvním důvodem je skutečnost, že Si a politika, kterou provozuje, byla slavnostně zapsána do čínské ústavy. Podobné cti se v minulosti dostalo jen dvěma mužům: otci-zakladateli Mao Ce-tungovi a strůjci ekonomických reforem Teng Siao-pchingovi, který Čínu otevřel světu a je mu přisuzována největší zásluha na čínském hospodářském zázraku. Teng a jeho styl vládnutí byl ovšem do ústavy zapsán až posmrtně. Součástí ústavy nyní bude i Myšlení Si Ťin-pchinga -  což je doktrína „socialismu s čínskými charakteristikami“. Si se tím stává nedotknutelným - jakýkoli případný pokus o to postavit se prezidentovi bude interpretován jako snaha postavit se proti komunistické ústavě.

Druhým důležitým okamžikem 19. sjezdu strany je nové složení sedmičlenného politbyra – nejužšího vedení, které nejlidnatější zemi světa fakticky řídí. V novém vedení, které Si v Pekingu ve středu představil, je třeba bývalý starosta Šanghaje nebo lídr provincie Kuang-tung. Všem členům politbyra už bylo šedesát, chybí tu mladší straník, který by se mohl stát budoucím lídrem Číny.

Od 90. let přitom bývalo zvykem, že během prvního nebo druhého období prezident do politbyra přivede budoucího nástupce. Také Si se stal členem nejužšího vedení v roce 2007 za vlády Chu Ťin-tchaa, aby ho poté v roce 2012 vystřídal. Chu Ťin-tchao čekal na své prezidentství dokonce dvě funkční období, deset let byl členem užšího vedení za vlády Tianga Ce-mina.

Tyto indicie podle znalců Číny naznačují, že Si nehodlá předat svojí vládu v roce 2023, jak se očekává. Rozchod s tradicí předávání vlády po deseti letech by mohl znamenat nepokoje v dosud velmi stabilní Číně, anebo také návrat ke kultu osobnosti, jenž v Číně panoval za Mao Ce-tunga, píší New York Times. „Tím, že takhle riskuje, ukazuje, že je více podobný Maovi, než jsme si dříve mysleli,“ řekla deníku Susan Shirk, předsedkyně Centra pro Čínu v 21. století na Kalifornské univerzitě. Mao Ce-tung vládl komunistické Číně diktátorským způsobem od jejího vzniku v roce 1949 až do své smrti v roce 1976.

Reklama
Reklama