sobota 25. 2. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

„Když čurám, vidím budovu Kapitolu a Washingtonův monument, jsou přímo za oknem mé koupelny,“ popsal kytarista G. L. Jauguar v rozhovoru pro server The Muse, proč je zcela logické, že jeho punková kapela Priests nedělá rozdíly mezi osobním a politickým.

Jejich album Nothing Feels Natural patří ke kritikou mimořádně dobře hodnoceným deskám. Klade důraz na dědictví politicky angažované scény ve Washingtonu, zároveň vychází v době, kdy jsou lokální scény ve Spojených státech v ohrožení. Nejenže se zavírají mnohé důležité kluby podporující nezávislou kulturu, nejistý je i osud vládních programů podporujících umění.

Reklama
Reklama

S podporou agentury National Endowment for the Arts například nepočítá první návrh rozpočtu Donalda Trumpa. Být tak zcela soběstačný a fungovat na bázi DIY začíná být základním způsobem přežití umělce - než že by to byla volba ovlivněná vyznávanými hodnotami. I proto si Priests založili v naprostém souběhu s kapelou vlastní vydavatelství Sister Polygon.

O provázanosti hudby s politikou hlavního města, o nutnosti soběstačnosti i zvláštním napětím mezi chytlavostí a angažovaností píše v profilu Priests novinářka Julianne Escobedo Shepherd.

https://www.youtube.com/watch?v=EXVIjFODaqQ

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Jak být dobrým mentorem perfekcionisty? Tak zní otázka, na kterou se pokouší odpovědět stať na serveru Harvard Business Review od W. Brad Johnsona a Davida G. Smitha. Oba hned v úvodu upozorňují na zásadní rozpor v pojetí toho, co perfekcionismu vlastně je. Stačí to slovo vyslovit v kanceláři šéfů, vůdců a manažerů - a všichni začnou s uznáním pokyvovat a předhánět se, kdo z nich je vlastně největší perfekcionista. Tahle vlastnost tu je ceněná jako maximální hodnota a každé pracovní prostředí se ji snaží navodit a podporovat. Rodí se tu pojetí jakéhosi „dobrého perfekcionismu“ - což je však z hlediska psychologů oxymóron.

Ve skutečnosti jsou totiž touha vyniknout a perfekcionismus dvě zcela odlišné vlastnosti. S pravým perfekcionismem souvisí vysoká míra stresu jedince, úzkosti, stanování si příliš vysokých cílů, stejně jako vysoká míra smyslu pro povinnost a sebekritiky spojená se strachem ze selhání.

Reklama
Reklama

Leckdy se spolu s ním objevuje i obsedantně kompulzivní porucha. Motivací pravých perfekcionistů totiž není – jak by se dalo čekat - entuziasmus či vyhledávání výzev, ale naopak nutnost dostát závazkům a nárokům, které má jedinec nastavené na maximum. V rodičovství zase perfekcionisté kladou na své děti mnohem větší nároky spojené s menšími projevy podpory. Nepřijímají nedokonalost.

Autoři pak stať uzavírají sadou praktických rad a doporučení pro mentoring a coaching perfekcionistů, kde má důležité místo humor i snaha dovést perfekcionistu k akceptování chyb, které ponechá bez nápravy.

Reklama
Reklama