pátek 2. 2. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Íránská policie zatkla 29 žen kvůli tomu, že si odstranily pokrývky hlavy na veřejnosti. Jistý je počet zatčených, není zřejmé, zda všechny zatčené spáchaly tento „zločin“ a byly zadrženy v hlavním městě Teheránu. Jak policii perské teokracie citovala agentura Tasnim, “ženy byly k odstraněné pokrývky hlavy svedeny propagandistickou kampaní vedenou Íránci v zahraničí.”

Buď tato kampaň, anebo touha íránských žen nebýt podrobované ponižujícím a absurdním pravidlům, jsou každopádně čím dál úspěšnější. Respektive - počet žen, které se nechávají zadržet prostovlasé, pomalu roste. V uplynulých týdnech šlo za mříže přinejmenším šest žen, tento týden oněch dvacet devět.

Reklama
Reklama

Koncem ledna byla propuštěna “dívka z Revoluční ulice”, veřejnosti neznámé děvče, které police zatkla koncem loňského roku poté, co se postavila na betonový podstavec a ostentativně si sundala hidžáb. Její fotografie obletěla íránské sociální sítě.

Hidžábové protesty přicházejí jen krátce po mohutných demonstracích zprvu motivovaných hospodářskými potížemi, ale později přerostlých v širší protesty. Při nich za mřížemi skončilo tisíc lidí a stály dvaadvacet životů. Prezident Hasan Rúhání se k šátkové revoltě dosud nevyjádřil. V minulosti ale v podobných případech několikrát vyzval úřady své země k “mírnosti”.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sairá Ka’apor byl jedním ze statečných mužů, kteří chrání zbytky amazonského pralesa v Brazílii před vykácením. Spolu s dalšími členy svého kmene vyráželi každý den do hlubin lesa vyzbrojeni luky, oštěpy, starými puškami a GPS navigací, aby zabránili ilegálním těžařům dřeva v kácení stromů. Sairá a jeho kolegové patří ke kmeni Ka’apor, jenž obývá a chrání indiánskou rezervaci Alto Turiaçu. Ta se nachází v nejchudším brazilském státě Maranhao a má zhruba trojnásobnou rozlohu než Londýn i s předměstími. Jejich práce zahrnuje obchůzky pralesem a někdy i ozbrojené střety s ilegálními těžaři. Život a úsilí neohroženého ochránce ale předčasně skončil – Sairá byl ubodán ve dřevařském městečku Betel, které leží v těsném sousedství teritoria kmene Ka’apor. K vraždě došlo loni v dubnu, ale místní policie případ ještě ani neotevřela, píše redaktor deníku Guardian, který případ sleduje na místě.

Boj o amazonský prales trvá už desítky let. Těžaři v nákladních autech vjíždějí do lesa a vybírají si tu stromy, jejichž dřevo má na trzích velkou cenu – třeba kubík dřeva stromu  ipê neboli brazilského ořešáku se po zpracování prodává za tisíc liber. Zároveň v pralese těžaři zakládají požáry, aby zničili i okolní les a na vypáleném území pak mohli pěstovat sóju či chovat stáda krav. Za loňský rok v Brazílii zmizelo celkem 6,6 tisíce kilometrů čtverečních pralesa – zhruba pětinásobek Londýna. Poprvé za tři roky se však velikost vykácené plocha nezvýšila. Řada provedených studií dokázala, že jedním z nejefektivnějších způsobů před odlesňováním je ochrana pralesa, jenže členové kmene Ka’apor mají často pocit, že policie a úřady bojují proti nim. Loni podle organizace Global Witness zemřelo při ochraně brazilských lesů 44 lidí - a situace ve státě Maranhao patří k vůbec nejhorším.

Reklama
Reklama

Sairá Ka’apor si ale nebezpečí nepřipouštěl. „Vůbec ničeho se nebál,“ vzpomíná na zavražděného ochránce lesa jeho soukmenovec Itahu, který s ním před třemi lety podnikl úspěšný nájezd na tři ilegální těžařské náklaďáky. Ty se při akci podařilo zapálit a zničit. Sairá žil ve vesnici Ximborenda obývané dalšími zhruba dvěma tisíci příslušníků kmene Ka’apor. Když v pralesní vesnici padne tma, po stěnách chatrčí lezou tarantule, venku září svatojánské mušky, kvákají žáby a bzučí hejna moskytů, popisuje redaktor Guardianu atmosféru odlehlého místa, kde je stále možné najít opravdovou divočinu a čistou přírodu. Místa, které nadále vzdoruje mocné síle globálních trhů a zpracovatelského průmyslu. Sairá byl jedním z pěšáků v první linii tohoto boje.

Náklaďák s ilegálně vytěženým dřevem
Náklaďák s ilegálně vytěženým dřevem • Autor: REUTERS

Situace ale není černobílá; nedá se automaticky mluvit o zlých těžařích a hodných indiánech, obě skupiny žijí v těsném sousedství a často se prolínají. Někdy spolu dřevaři a ochránci uzavřou křehké příměří, než znovu vypukne boj. Sám Sairá dokonce jednu dobu prodával stromy na svém pozemku, aby si mohl koupit pálenku cachaça. Později ale alkohol pít přestal a stal se o to nesmiřitelnějším bojovníkem proti těžbě.

„Těžaři používají alkohol, aby nás oslabili. Je to mocnější zbraň než pušky,“ říká soukmenovec a člen místní samosprávy Itahu. Podle něho byl Sairá zavražděn a jeho vražda je součástí zastrašující kampaně ze strany těžařů. Výhrůžky smrtí nedostal jen Sairá, ale i další členové kmene. „Drželi mi ruce za zády a stříleli mi pistolí u ucha, takže jsem po zbytek dne neslyšel. Jedna kulka mi při tom olízla čelo, byl jsem celý od krve,“ vzpomíná indián Sarapo Ka’apor na den, kdy ho přepadla skupina těžařů.

Skutečnou moc v oblasti Maranhao drží v rukou tzv. coronels, tedy mocní, polofeudální vlastníci půdy. Tito oligarchové projektují svojí moc i do lokálních zastupitelstev. Nejmocnějším mužem v blízkosti rezervace kmene Ka’apor je Josimar Rodrigues, poslanec obviněný z ilegální těžby dřeva na indiánském území. Navzdory podezření drží jeho rodina tři posty starostů v oblasti.

Sairá byl zavražděn v chudém dřevařském městečku Betel, které tvoří pár desítek domů, kostel a bar. Právě v baru mělo dojít ke sporu, který vedl ke smrti indiánského ochránce přírody. Podle místních svědků v baru popíjela pětice členů kmene Ka’apor, když dovnitř vstoupil Sairá, vynadal jim, že pijí a nabídl se, že je odveze domů. Mezi muži se pak prý strhla hádka a bitka. Vraždu ale nikdo neviděl. Majitelka baru tvrdí, že ke rvačce došlo až cestou z baru. Indiána měl údajně ubodat jeho příbuzný jménem Pracidio. Místní ale nevěří, že by člen kmene zavraždil jiného člena komunity – k něčemu podobnému naposledy došlo před dvaceti lety a trestem za zabití člena kmene je pohřbení zaživa.  „Saira a Pracidio byli kamarádi od dětství, chodili spolu na lov. Nevěřím, že ho zabil,“ říká Iratui Ka’apor, který oba muže v dětství učil.

Pracidio ze strachu před trestem ujel pryč z rodné oblasti. Redaktor Guardianu ho dostihl asi den a půl cesty od Betelu v regionu Nova Conquista, kde čekal na autobus. Vypadal prý zuboženě, vyhýbal se očnímu kontaktu. „Já jsem Sairá nezabil. Nemám ani nůž. Museli to udělat brancos, běloši,“ prohlásil rozechvělý muž. Před vraždou ho prý oslovila čtveřice mužů - šlo o těžaře a rybáře. Vyhrožovali mu noži a žádali ho, ať je dovede ke svému soukmenovci Sairáovi, což však on odmítl. „Tu noc jsem ho nespatřil. V baru k žádné bitce za mé přítomnosti nedošlo. Do vsi jsem se vrátil večer, můj otec to dosvědčí.“

Většina členů komunity z činu podezírá dřevaře z Betelu. Případ však s největší pravděpodobností skončí nevyřešený - a smrt aktivisty tak bude ilustrovat děsivou banálnost vraždy původního obyvatele amazonského pralesa.

Reklama
Reklama