pondělí 13. 11. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Složité rozhovory o odchodu Británie z Evropské unie pokročily aspoň v jedné drobné věci. Od víkendu už víme, kdy k Brexitu přesně dojde. V Británii se dosud mluvilo o tom, že k odchodu dojde, až Big Ben odzvoní půlnoc z 29. na 30. března 2019. O půlnoci se mluvilo i v Bruselu, ale Londýn a Brusel mají jak známo o hodinu jiný čas; takže kdo nakonec bude mít pravdu?

Poslední kolo debat mezi evropským a britským vyjednávacím týmem dospělo minulý pátek k dohodě, že půjde o půlnoc bruselského času. Jde samozřejmě o malichernost, kterou média vypíchla spíš na důkaz toho, že v podstatných věcech debata uvízla na mrtvém bodě. Podle agentury Reuters jde nyní o to, jak před prosincovým summitem EU vyřešit kvadraturu kruhu, což nejspíš nepůjde jinak než přímým jednáním na vyšší úrovni, protože vyjednávací týmy už se v hlavních sporných bodech nedokážou hnout z místa.

Reklama
Reklama
Reklama

Sporné body jsou pořád tři. Za prvé kolik Británie nechá v unijním rozpočtu poté, co v roce 2019 odejde, protože nyní do rozpočtu EU víc přispívá, než si bere, a evropské státy počítají s tím, že Británie dostojí svým závazkům až do konce nynějšího rozpočtového období, tedy do konce roku 2020. Tomu se Británie nebrání, ale přesný vzorec pro vyčíslení závazků zatím pořád není jasný. Za druhé jde o to, jak se po Brexitu bude přistupovat k občanům EU žijícím v Británii. Dosud těžili z výhod jednotného evropského prostoru, což ale po odstoupení Británie z EU nebude platit. Třetím bodem je pak hranice mezi Irskem a Severním Irskem, jež je součástí Spojeného Království, ale obě Irska trvají na tom, že hranice má být dál otevřená stejně jako dosud.

Šéf britských vyjednavačů David Davis k prvnímu bodu zopakoval jen to, co už britská premiérka Theresa May slíbila v září v projevu ve Florencii – tedy že Británie dostojí závazkům, že žádná ze zemí EU kvůli Brexitu o žádné peníze z rozpočtu EU nepřijde a žádná země ani nebude muset do rozpočtu odvádět víc. To bude znamenat, že Británie po Brexitu něco unii zaplatí. Debata minulý týden dospěla k tomu, že Brusel by rád od Británie do dvou týdnů slyšel něco bližšího o tom, jak se dopracovat ke konkrétní částce.

Až pak chce unijní tým otevřít to, jak budou vypadat obchodní dohody mezi EU a Británií, což je pro změnu důležité téma pro britský byznys. Unijní vyjednavači požadují něco konkrétního do dvou týdnů, aby se téma finančního vyrovnání dalo připravit na evropský summit 14. a 15. prosince. Davis ovšem po jednání minulý týden řekl, že ze své pozice už nic slíbit nemůže a že z mrtvého bodu se půjde dostat jen skrze další "politická jednání" - což je podle Reuters kódové označení pro přímé konzultace Theresy May rovnou s lídry evropských zemí.

Od summitu se čeká pokrok mimo jiné pro to, aby britské firmy měly od nového roku jasněji v tom, co je čeká. Dojednat ústupky ale pro Brity nebude snadné – těžké váhy v EU, jako je Angela Merkel nebo Emmanuel Macron, zatím držely poměrně tvrdou a jednotnou linii, pokud jde o britské peníze. Unijní tým už dříve přišel s požadavkem na 60 miliard eur. Londýn výpočet zpochybnil, ale svoji verzi zatím nepředložil. Pokrok v otázce peněz se nyní jeví jako hlavní podmínka toho, aby se na summitu dosáhlo dohody i v dalších bodech.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

V Bonnu do pátku běží velká klimatická konference, kde delegáti ze 195 zemí zkoušejí navázat na dva roky starou dohodu z Paříže a pokročit v boji proti globálnímu oteplování. Pařížská dohoda je od loňska ohrožení kvůli plánu Donalda Trumpa, který ji chce pro USA vypovědět. Ale i tak schůze v Bonnu nemusí být ztrátou času. Pařížská dohoda byl výkop – prvotní příslib, co podniknout do budoucna pro to, aby zeměkoule zůstala obyvatelnou. Každá země přijala v Paříži dobrovolný závazek, jak řešit emise skleníkových plynů, a také příslib, že každých pět let se snažení zreviduje.

S plněním příslibů to však není tak jednoduché. Většina průmyslových zemí – včetně Japonska, USA a EU – má skluz (viz názorná infografika New York Times). Navíc závazky z Paříže stačí jen k tomu, že globální oteplení se vejde do tří stupňů Celsia, což je pořád moc na to, aby bylo možné vyloučit katastrofické scénáře: tání ledů v Arktidě a Antarktidě, zvyšování hladin moří, ničivého sucha a dalších klimatických změn. Mnohé závazky z Paříže totiž de facto žádnými velkými závazky nejsou – jako třeba v případě České republiky, která byla letos jednou z posledních zemí, kde dohoda prošla ratifikací. Přitom závazek se týká snížení emisí CO2 oproti roku 1990, což má Česko už za sebou díky modernizaci ekonomiky a elektráren.

Reklama
Reklama
Reklama

Aby se oteplení udrželo aspoň do dvou stupňů, musely by se emise skleníkových plynů snížit ještě víc, než bylo dohodnuto v Paříži. V Bonnu se o tom jedná už od minulého týdne - a podle toho, co píše agentura Bloomberg v poločase konference, půjde v jejím závěru hlavně o pět následujících věcí.

1. Ve středu dorazí do Bonnu francouzský prezident Emmanuel Macron, který se bude zjevně chtít pasovat do role lídra v boji za ochranu klimatu. Za měsíc chystá svůj vlastní klimatický summit (opět v Paříži), kde je na programu mimo jiné i otázka finanční pomoci pro chudší země nejvíc zasažené globálním oteplováním. Dá se čekat, že Macron bude už v Bonnu tlačit na to, aby mohl osobně zaštítit nějaký pokrok. Do Bonnu jede i Angela Merkel, ovšem kancléřka má s plněním závazků problémy. Německo má ve snižování emisí skluz a stojí před těžkou volbou, jako třeba zavřít část uhelných elektráren. Právě o těchto bodech se nyní kancléřka dohaduje se Zelenými a s FDP – ekologické otázky jsou jedním z hlavních bodů pro sestavení nové vládní koalice. Nové zprávy z minulého týdne ukazují, že Zelení od radikálních požadavků nejspíš ustoupí, což je pro klimatickou dohodu spíš mínus. Každopádně dokud nebudou dojednané podmínky nové koalice, od Německa mnoho nových příslibů čekat nelze.

Graf Oteplování

2. Do Bonnu dorazí ministr energetiky Saúdské Arábie Khalid Al-Falih, od kterého se původně očekávalo něco nového na téma, jak jeho země bude pokračovat v omezování závislosti na vývozu ropy. Saúdská Arábie je největším exportérem ropy na světě a navzdory mnoha slibům toho s diverzifikací ekonomiky zatím moc neudělala, což je – rozšířeno na celou oblast ropných mocností Blízkého Východu – další z brzd snižování globální závislosti na fosilních palivech. Aktuálnějším tématem ale bude zjistit, co vlastně se Saúdskou Arábií vzhledem k nejnovějším událostem v zemi vlastně bude. O razantních krocích nového saúdského korunního prince se dočtete víc v novém Respektu – viz text Saúdský princ se draka nebojí.

3. S plněním závazků z Paříže má většina zemí potíže; navíc jak už bylo řečeno, dva roky staré přísliby jsou prvním krokem, který sám o sobě k záchraně klimatu nestačí. Bonnská konference je první velké jednání, kde se dá na Paříž navázat. Po jejím skončení začne dvanáctiměsíční revize toho, jak si svět nyní stojí a co je třeba dál podniknout. Výsledkem debat v Bonnu by podle Bloombergu mohla být dohoda na mechanismu, jak se budou do budoucna závazky jednotlivých zemí průběžně revidovat, aby se neskončilo u jedné dohody, ale aby se naplnil původní záměr, že cíle se budou postupem času zvedat.

4. V Bonnu se bude probírat také to, jak obnovit obchod s emisemi, respektive čím nahradit dřívější, dnes už ne zcela funkční systém emisních povolenek. Cílem je najít mechanismus, jak by jedna země mohla platit jiné za to, že mezi sebou svoje klimatické závazky zobchodují, tedy že někdo sníží emise za někoho jiného – a co za to dostane.

5. Chudší země očekávají něco nového poté, co Trumpova administrativa avizovala konec příspěvků do fondu, přes který jim bohaté státy přispívaly na krytí klimatických škod. Konferenci v Bonnu mimochodem pořádá oficiálně nikoli Německo, ale tichomořská republika Fidži – jedna ze zemí, kde už má globální oteplování reálný dopad. Premiér Fidži Voreqe Bainimarama hned v úvodu konference připomněl, že podle expertů OSN má letos – stejně jako loni a předloni – padnout nový rekord v průměrné teplotě na Zemi a že obyvatele zemí, jako je právě Fidži, nelze nechat na holičkách.

Graf Oteplování

Reklama
Reklama