středa 22. 3. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

V pondělí navštívil Miloš Zeman v rámci své výjezdní roadshow Olomouc, kde se nechal slyšet, že si opatřil vzdělanostní strukturu necelých dvou milionů migrantů, kteří dosud dorazili do Evropy. Takové tvrzení nás samozřejmě zaujalo, a proto bychom u něj rádi udělali několik zastavení. Ze svých zdrojů údajně zjistil, že 35 procent ze zmíněných migrantů má základní vzdělání a ten zbytek nemá vzdělání žádné.

Zastavení první: Kde brát informace

Předně je třeba říci, že žádný z úřadů mapujících migrační proudy nedisponuje veřejnou statistikou, která by se týkala čistě vzdělání migrantů putujících do Evropy, potažmo EU. Prověření vzdělání rovněž není úkolem hraničních kontrol. Není navíc úplně jasné, koho měl prezident na mysli, když hovořil o „migrantech, kteří dosud přišli“. Ke dvěma milionům ukazuje součet prvožadatelů o azyl na celém území EU, jenž dle Eurostatu činil za roky 2014 a 2015 celkem 1,818,320 žadatelů. Za rok 2016 ještě národní úřady data neposkytly, budeme tedy nadále vycházet z těchto let a z množiny žadatelů o azyl.

Dalším limitem je zdroj informace. I oficiální statistiky často vychází přímo z prohlášení osob, neboť ty s sebou zpravidla doklad o dosaženém vzdělání nepřináší. A stejně jako v běžných anketách, i zde může být odchylka mezi nasbíranými daty a realitou, potažmo možnost vzdělání neuvést.

Uprchlíci v Německu, Fischen, Bavorsko, 19.11.2015
Uprchlíci v Bavorsku, listopad, 2015 • Autor: Matěj Stránský

Zastavení druhé: Na věku záleží

Hovoříme-li přesto o konkrétních číslech, je třeba vytknout před závorku významnou proměnnou. Kritériem, které ovlivňuje dosažené vzdělání žadatele, je samozřejmě věk. Podívejme se na věkovou strukturu prvožadatelů ze zemí mimo EU. V letech 2014 až 2015 neměla víc než čtvrtina žadatelů ani reálnou možnost získat středoškolské vzdělání, neboť byli příliš mladí. V téměř pětině případů šlo dokonce o děti do 14 let. I pokud vezmeme v úvahu možnost odlišných věkových hranic pro studium v daných zemích, jde již o čísla, jež mohou posunout vyznění statistik.

Zastavení třetí: Vzpomínané Německo

Prezident konkrétně vytkl Německo, jež má podle něj imigrantů nejvíc. Právě Německo a Švédsko jakožto země, které evidují informaci o vzdělání, přijaly v letech 2014 a 2015 na 850 tisíc prvožádostí o azyl. Údaje však neukazují, že by dvě třetiny z nich neměly „žádné vzdělání“. Naopak. Vzdělanostní strukturu žadatelů bez zohlednění národnosti za rok 2014 převzalo OECD z dat národních úřadů. Dle dat za rok 2014 bylo úplně bez vzdělání pouze 11 % osob, které v Německu tento rok žádaly o azyl. Deklarované vzdělání žadatelů si ukažme na grafu:

QgvwT

Připomeňme znovu, že zde vzdělání bylo zjišťováno pouhou otázkou na žadatele. V průměru vyšší vzdělanost vykazovali syrští uprchlíci, kteří žádali o azyl v Německu v období od počátku roku 2013 do září 2014. 21 % z nich uvedlo, že navštěvovalo univerzitu, 22 % dosáhlo vyššího středoškolského vzdělání a 47 % osob odpovědělo, že dosáhlo buď nižšího středoškolského, nebo základního vzdělání. British Council uvádí, že okolo roku 2000 studovalo ve válkou zmítané Sýrii na zhruba dvacítce univerzit více než 100 000 studentů. Právě ze Sýrie přitom podle Eurostatu pochází největší část uprchlíků, kteří v rozmezí let 2015 a 2016 přišli na území Evropské unie.

V roce 2015 žádalo dle Eurostatu v Německu o azyl více než 441 tisíc osob. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky disponuje částečnými socio-demografickými údaji žadatelů o azyl z roku 2015. Od předchozího roku se čísla příliš nevychýlila, přestože se drobně liší kategorie a dotaz směřuje na nejvyšší navštěvovanou školu:

QgGaY

Zastavení čtvrté: A jinde

Podle statistik Švédska, jež monitorují příchozí v roce 2014, dosáhlo minimálně středoškolského vzdělání více než 40 % Syřanů, 20 % Afghánců a 10 % Eritrejců. Takto nízké vzdělání, o kterém hovoří prezident Zeman, není ani dlouhodobým trendem. Data z roku 2010 uvádí, že 43 % uprchlíků ve Francii mělo nejméně středoškolské vzdělání, 14 % se dostalo vyššího vzdělání.

Nad prezidentem nehodláme vynést rozsudek na naší obvyklé hodnotící škále, data Eurostatu a OECD však o mnohém svědčí. Tento text má předně sdělit, že ač je možné najít některá data k žadatelům o azyl, není fakticky možné zjistit úroveň vzdělání migrantů, kteří v posledních letech přišli do Evropy.

Nezřídka je obtížné zjistit i jejich věk či národnost. Nikdo by tedy nemohl objektivně vinit prezidenta z toho, že tato čísla nezná. Ale výrok, že „35 % imigrantů má základní vzdělání a ten zbytek pak žádné“, je natolik posunutý, že i s bonmotovou tolerancí a pochopením pro nadsázku nemáme pro prezidentovo prohlášení mnoho porozumění. Což dalo vzniknout předchozím řádkům.

Autory textu jsou Jiří Uhlíř a Anna Kloudová.

 

Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

O lidech, kteří loni na podzim volili Donalda Trumpa, koluje řada mýtů. Mají to být hlavně frustrovaní muži vyššího věku, nižšího vzdělání a bílé barvi pleti, kteří neunesli, jak dramaticky se proměňuje svět kolem nich a dali průchod (částečně oprávněné) nespokojenosti s establishmentem.

Americký magazín Foreign Policy se ovšem za Trumpovými voliči I voličkami vydal a v obsáhlém textu objevuje mnohem pestřejší a komplikovanější realitu. Zaměřil se zejména na ženy, které současného prezidenta podpořily a jež se podle titulku textu zformovaly do „jiného ženského hnutí“.

Text otevírá dáma, která stereotypy popírá snad ve všech ohledech. Asra Nomani je muslimka narozená v Indii a ke všemu novinářka (pracovala jako reportérka deníku Wall Street Journal), která v minulých volbách podpořila Obamu. Jako podporovatelka Trumpa nyní čelí otázkám, jak mohla hlasovat pro politika s tak stereotypním uvažováním o ženách, muslimech, novinářích i cizincích žijících v USA. „Pro mnohé to je nevysvětlitelné,“ říká Nomani, pak se o to vysvětlení nicméně pokouší.

S prezidentem souhlasí v řadě ohledů: stejně jako on má za to, že přehnaná politická korektnost brání liberálům čelit účinně radikálnímu islámu - aniž by tedy vysvětlovala, co přesně tím myslí.  Více než zobecňující negativní postoj k islámu, který je způsoben neznalostí, což se dá podle ní změnit, ji znepokojuje „muslimská pravice“, americké muslimské organizace prosazující konzervativní pojetí islámu. Tedy tlak na zahalování a obecně zdůrazňování ženské cudnosti či segregaci pohlaví.

Reportérka Foreign Policy mluvila také s republikánskou aktivistkou, která podporuje právo žen na potrat a oceňuje vytrvalost Hillary Clinton, s níž pro ženy bořila jednu bariéru za druhou, s černošskou akademičkou, která studuje rasismus v americké společnosti, s židovskou právničkou, která se narodila v uprchlickém táboře, nebo se studentkou, která pomáhá hendikepovaným dětem.

Trumpa podporovaly z nejrůznějších důvodů, některým třeba vadí údajná „hysterie“ kolem sexuálního násilí na vysokých školách. Mimořádně zajímavý je pak jejich pohled na rovnoprávnost - téměř všechny, s nimiž magazín mluvil, obhajují rovné postavení žen ve společnosti.