Proslavila jí její nejznámější role, kterou z hloubi duše nesnášela. Včera na rakovinu zemřela Maria Schneiderová, představitelka Jeanne z Posledního tanga v Paříži. Mediálnímu obrazu dívky propadlé anonymní vášni, kterou hrála ve slavném filmu Bernarda Bertolucciho, střídavě vzdorovala a střídavě mu podléhala. Role sexuálního idolu jí ale byla spíše nepříjemná.
Psal se rok 1972 a sexuální otevřenost scén mezi hvězdou první velikosti Marlonem Brandem a neznámou Marií Schneiderovou vzbudila pozdvižení. Celý film je studií citové vyprahlosti, lehce cynickým pohledem na cit, kterému říkáme láska. Tehdy skandální sexuální scéna s kostkou másla je pro dnešní diváky čajíčkem. Ale příběh o nenadále propuklé vášni, která vznikne mezi dvěma náhodnými milenci - rozbolavělým vdovcem Marlonem Brandem a zvědavou mladou kráskou Marii Schneiderovou – je upřímnou a nadčasovou vivisekcí milostných vztahů.
Jenže Schneiderová svou pozici nového femme fatale příliš dobře nezvládala a dobře rozjetou kariéru, kdy jí role nabízeli nejlepší režiséři své doby, nedokázala nebo nechtěla zužitkovat. Pozoruhodnou menší roli si vystřihla v Antonioniho existenciálním dramatu Povolání: reportér (1975). Pak ale téměř pohřbila natáčení Buňuelova snímku Ten tajemný předmět touhy (1975), z natáčení snímku Reného Clementa La baby sitter zase zběhla do léčebny. Nabídnutou roli v erotickém Caligulovi (1979) Tinta Basse odmítla se slovy, že není prostitutka, ale herečka. Potýkala se se svými démony a v branži postupně získávala pověst nespolehlivé celebrity.
Schneiderová nepřestávala hrát, ale nabídky skutečně kvalitních rolí by se daly spočítat na prstech jedné ruky. V devadesátých letech si zahrála například v autobiografickém dramatu o AIDS Noci šelem (1992) nebo v Zefirelliho Janě Eyrové (1996). Pořád se ale v rozhovorech negativně vyjadřovala ke své průlomové roli. Bertolucci s Brandem se k ní prý chovali manipulátorsky a kdyby mohla v životě dostat druhou šanci, roli Jeanne by odmítla. Italský režisér, pro něhož Tango znamenalo první skutečně velký úspěch, se bránil tím, že sama herečka v době premiéry filmu v USA o sobě v New York Times hrdě prohlašovala, že spala se 74 muži a 55 ženami, a obviňování z toho, že jí prý zkazil mládí, je absurdní.
Maria Schneiderová byla patrně labilní, promiskuitní, se sklony k depresím. Na druhou stranu ji zkušenost z natáčení jejího nejslavnějšího filmu evidentně psychicky poznamenala. „Nikdy se nesvlékejte před mužem středního věku, i když vám bude tvrdit, že jde o umění,“ poznamenala sarkasticky na adresu Branda. Celý život musela žít s pocitem, že slávu si vysloužila za film, se kterým se vnitřně nedokázala ztotožnit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
