Psychovazby v ODS a jinde

Frekventovaně se dnes píše o tom, jak je pro ODS těžké, ale nutné, odříznout se od vazby na otce zakladatele, můžeme si přečíst či vyslechnout přirovnání o děcku v pubertě, které se vzpouzí dominantnímu otci, narazíme na příměry o dospívajícím synovi, které si chce definovat svůj svět, komentátor HN Jiří Leschtina dokonce cituje Kafkův dopis otci.

Podobné to bylo s ČSSD, strana se dlouho chvěla hrůzou před hněvem (uštknutím hadem) nabubřelého a samolibého stařešiny z Vysočiny.

Vůbec nechápu, kde se tyto příměry či projekce a zdůrazňování jakýchsi podivných „psychosexuálních“ a závislostních vazeb berou. Proč by politika, tedy správa věcí veřejných (a ošetřování fungování státu), měla jakkoli připomínat rodinu, dospívání, výchovu - tedy věci ze své podstaty velmi niterné, intimní, rodinné a dokonce částečně biologické?

Je jisté, že leckdo se v ODS Klause prostě bojí (a v ČSSD Zemana). To je ale dáno tím, jako oba pánové nakládají(li) s mocí. Oba jsou vypjatě alergičtí na projevy nesouhlasu, na kritiku, na jiný názor. Oba mají sklony k mstivému chování. V případě Zemana dosáhlo toto jednání někdy i téměř patologicko-kriminálních rozměrů (akce Olovo, Šlouf, Srba). V sociální demokracii se běžně mluvilo o tom, že Zeman někoho „nechá zavřít“, možná i něco horšího. Klausovy metody jsou o něco méně hrubé, ale také prezident zjevně honoruje své loajalisty a pracuje na tom, aby zbavil vlivu ty, kdo se mu postaví.

Strach je tedy jedna věc. Věc druhá jsou obavy ze ztráty ekonomického postavení. Prezident má velký vliv a spoustu lidí si myslí, že větší vliv se zase vrátí.

Další důvod je vzdělanost a kompetence. Klaus měl kdysi velký náskok a většina představitelů ODS si na něj dosud netroufá. To ovšem ukazuje, jak chybně je strana konstruovaná, jak neumí lákat a vybírat elity. Nežijeme dnes v roce 1990, v této zemi jsou už dávno stovky, možná tisíce lidí s větším vzděláním a světovým rozhledem než má Klaus. To, že ODS nebyla do svých řad schopna přilákat například žádného prestižního ekonoma o lecčem vypovídá.

Má prezident Klaus uhrančivé charisma „silného otce“? Jak se to vezme. S charismatem je to často tak, že přichází - či rodí se - s mocí (jiné téma je, že mnohým se charisma nedostaví ani s mocí). Je pak otázka, zda byla dříve slepice nebo vejce.

Takže s tím silným otcovstvím je to jednoduché. Za tyto pseudopsychologické konstrukce, které často šíří politici sami, se schovávají normální vlastnosti: slabost a zbabělost.

Středeční audit: Co napadá Bendla a Béma

Úterní audit: Nikdo nic nepředpověděl

Pondělní audit: ODS, Klaus a nová strana

Páteční audit: Mávání motýlích křídel