O Švédsku, Kanadě, Japonsku a Itálii

Komentátorka Reuters Chrystia Freelandová se zamýšlela nad Švédskem a Kanadou, tedy nad tím, proč se některým zemím i v krizi dobře daří, a dochází ke třem závěrům.

1. Neplavat proti proudu a přijmout globalizaci za svoji. Švédský ministr zahraničí Carl Bildt jí řekl: Chceme více Švédska ve světě a více Švédů ve světě. Chceme více Švédů, kteří pracují a studují ve světě.

2. Je třeba najít si svoji vlastní strategickou linii či pozici.

3. Moudří národní lídři musejí být dostatečně napojeni na důležitou konverzaci, která ve světě probíhá, ale musejí mít odvahu plavat proti proudu, když se „globální selský rozum“ vymkne z ruky. To se podařilo Kanadě, když se v 90. letech rozhodla, že nebude deregulovat banky po americkém vzoru, a když se rozhodla, že se nepřipojí k válce v Iráku.

…

Dirk Schoenmaker píše na VoxEU o nebezpečí globálního finančního protekcionismu. Český bankovní dohled se obává přeměny dceřiných společností na pobočky, ale není v tomto ohledu ve světě nijak ojedinělý. Bankovní dohled v Británii tvrdě tlačí na přeměnu poboček na dceřiné firmy a bankovní dohledy v USA dokonce zvažují, že by dceřiné firmy zahraničních bank měly povinně status samostatného holdingu.

…

Taktéž na VoxEU píšou Daniel Gros a Richard Baldwin, že to, co dnes praktikuje japonská centrální banka, je vlastně inflační cílení, jenom k němu Japonsko přistoupilo patnáct let poté, co se stalo mainstreamovou politikou centrálních bank.

…

Tato analýza na Reuters se zaměřuje na rizika spojená s měnovou a hospodářskou politikou. Text si klade otázku, zda to skutečně zapůsobí na pomyslnou paní Watanabe (japonská babička z Orlických hor či možná spíše japonská paní Nováková, paní v domácnosti), aby vybrala úspory z poštovní banky a začala utrácet. A taktéž jestli ji napadne vstoupit na pracovní trh a hledat zaměstnání. Nová politika možná opakuje tradiční chybu v tom, že se soustředí především na export.

…

Až donedávna si v Evropě skoro každý stěžoval na bláznivé spekulativní trhy utržené ze řetězu. Hugo Dixon se však domnívá, že Itálii by právě teď trochu tržního tlaku prospělo.

Výnosy z dluhopisů jsou paradoxně nižší než před únorovými volbami. Ale zatímco politici proti sobě konspirují, ekonomika hoří. Trhy jsou klidné a mizí pocit naléhavosti řešit potřebné ekonomické a politické reformy.

A ve sloupku pro Der Spiegel píše Wolfgang Münchau, že nově vytvořená protievropská strana v Německu, tedy AfD, představuje de facto jedinou opoziční stranu vůči Merkelové. Strana má zatím tři procenta, ale pokud se začne blížit pětiprocentní hranici, může skokově přilákat více voličů. Například všechny ty, kteří žádají odchod Německa z eurozóny.