Krize eurozóny (ne)skončila

Slavný ekonom Barry Eichengreen vyjádřil ve své analýze značnou míru pesimismu ohledně eurozóny. Krize eurozóny v širším slova smyslu ještě neskončila.

Ti, kteří předpovídali, že se eurozóna bude okamžitě dezintegrovat, se sice mýlili, ale stejně tak se spletli ti, kdo tvrdí, že už krize skončila.

Země nejhůře postižené krizí neprovedly dostatečné přizpůsobení nové situaci a není zrovna jasné, odkud se vezme poptávka po jejich exportu. Evropská centrální banka s velkým zpožděním (ne)dohání své inflační cíle, bankovní krize zůstává spíše nevyřešena, úvěry na fixní investice stále padají a bankovní unie má zcela zásadní nedostatky.

Autor však nakonec úplný pesimista není, když píše: „Všechno to vypadá jako tragická prognóza, ale takhle Evropa postupuje. Její bankovní unie má možná nedostatky, ale alespoň existuje a za čas se může napravit. Zátěžové testy bank budou mít také nedostatky, ale určitě budou razantnější a lepší než dva první pokusy v tomto směru. ECB postupuje se zpožděním a opatrně, ale dělá alespoň něco.

Na serveru Eurointelligence s autorem víceméně souhlasí a dodávají, že EU je asi odsouzena k tomu, že vpřed bude postupovat pouze malými krůčky. Nakonec jsou o něco pesimističtější, když říkají, že potíž je v tom, že EU zatím politicky i ústavně popírá jakoukoli možnost vytvořit společný evropský dluhopis a stejně tak německý ústavní soud odmítá i fungování ECB jako věřitele poslední instance.

Otázkou zůstává nejen to, zda je EU udržitelná se stávajícími institucemi a politikami, ale i to, zda je udržitelná v trajektorii připravovaných změn.

Pokud se nepodaří něco udělat s nezaměstnaností na jihu, voliči se asi přestanou radovat z malých krůčků - či, jak by se asi hezky česky řeklo, z „mírného pokroku v mezích zákona“ - a budou vinit euro.

Když se mluví o konci krize, každý zdůrazňuje nízké výnosy ze státních dluhopisů, které zrcadlí nízkou averzi investorů k riziku. Výnosy a rizikové prémie jsou dnes v případě některých zemí dokonce nižší než před krizí. Pro někoho je to důkaz toho, že krize eurozóny skončila, ale pro leckoho to může být spíše důkaz toho, že se nafoukla nová bublina.

Růstové vyhlídky jsou slabé, zadlužení států je větší než před krizí a stoupá, dostavuje se reformní únava, státy na jihu spíše škrtaly, než reformovaly apod.