Agentura Reuters si všimla, že „abenomics“, tedy nová agresivně uvolněná kombinace fiskální a měnové politiky v Japonsku, začíná zabírat a Japonci začali utrácet „jako diví“, tedy nejvíce za posledních devět let. Nezaměstnanost také klesá a čeká se i zvýšený výkon exportu díky oslabenému jenu.
Samozřejmě i v Japonsku existuje silný tábor kritiků, kteří věští, že to celé špatně dopadne, a varují, že dojde na jejich slova. Pro chování japonských spotřebitelů jsou podle nich stejně nejdůležitější negativní demografické trendy.
Melvyn Krauss upozorňuje, že Německo nebude nic tratit, když sleví z přísných fiskálních postojů.
Aby však Německo mohlo akceptovat mírné uvolnění rozpočtových cílů, musí vidět upřímnou odvahu při prosazování strukturálních reforem. Německo musí vidět, že nedává cestujícím z jihu lístek zdarma, ale že podporuje efektivnější soubor reforem. Koneckonců německý ministr financí Wolfgang Schäuble minulý týden řekl, že Francie může získat více času na snížení schodků, pokud nebude slevovat ze strukturálních reforem.
…
Simon Johnson, bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu, se vrací k tématu bank příliš velkých na to, aby mohly padnout. Přestože občané i politici tvrdí, že padlým bankám se už nikdy nebude pomáhat, nic se nezmění, dokud nebude existovat globální řešení. Spořádané řešení světových megabank je zatím iluzí. Dokud povolíme existenci „přeshraničních bank“ v současném rozsahu, budou naši političtí lídři neschopni tolerovat jejich nezdar. A protože jsou největší světové finanční instituce „příliš velké na to, aby mohly padnout“, mohou si půjčovat levněji, než by jinak bylo možné. A navíc mají stále motiv a příležitost zvětšovat se.
…
Klaus Kastner píše, že sever Evropy chce potrestat jih a naopak, ale nikdo nepíše o tom, kdo je zodpovědný za to, že se eurozóna jako produkt spustila v neotestované a nedodělané formě. Autor upozorňuje, že Delorsova komise chtěla původně místo paktu stability a růstu pakt ekonomické koordinace, který byl daleko těsnější než dnešní tzv. fiskální kompakt. Tento pakt měl monitorovat kapitálové toky, obchodní nerovnováhy a regionální divergence a měl vyvolávat koordinaci politik k odstranění nerovnováh. Někdo to však hodil pod stůl a šel do rizika.
…
V rámci krize eurozóny bývá zdůrazňována role Německa, často se ovšem zapomíná, že nejsilnějším odpůrcem jakékoli další integrace v eurozóně jsou Nizozemci. Caroline de Gruyter, bruselská dopisovatelka NRC Handelsblad, píše, že Nizozemci měli problém už s Maastrichtskou smlouvou, kterou přijali jen velmi váhavě. Nizozemsko je sice členem EU, ale nikdy prý nechtělo být součástí pevně integrované konstrukce. Nizozemský předseda vlády Mark Rutte jednoznačně odmítl ambice Hermana Van Rompuye na vznik ekonomické unie.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].