Amnestie? Sám přece jezdí 200

Z Paroubka se definitivně stala neřízená střela, o které nikdo neví, kam dopadne a kde nadělá škody. Logice jeho rozhodování přestalo být rozumět.

U málo u zákonů vydala vláda a její úředníci tolik energie, jako u schvalování nového silničního zákona. A málokterá právní norma je vzhledem k poměrům na českých silnicích tak potřebná. Zákon se připravoval roky a nakonec musela koalice ČSSD, KDU a US přehlasovávat rozhodnutí pravicového senátu. Vláda dokonce do zákona prosadila, že změny jsou možné až po roce zkušeností. Ostatně už první dny ukázaly, jaká revoluce do Česka dorazila: řidiči ubrali plyn, berou víc ohled na chodce a sami na sebe. Ta změna je překvapivě nápadná, potvrzuje to i policie. A v téhle chvíli přichází premiér s tím, že je třeba zákon zmírnit a než se tak stane, dá hříšníkům amnestii.

Co z toho plyne? Paroubek střílí od boku. Neradí se s právníky, kteří by mu vysvětlili to, co vyšlo hned další den v novinách: že nemůže slibovat amnestii na přestupky, které ještě nebyly spáchané. Nehledě na dopad na kázeň řidičů a motivaci policie nový zákon vymáhat.

Důležitá je i to, že do kritiky silničního zákona se pustil člověk, který ve svém služebním autě díky majáčku prakticky neustále porušuje předpisy. Dobře ví, že lidem bude tento fakt čím dál víc vadit: pokud jsou řadoví řidiči přísně trestáni za sebemenší přestupek, proč by si měl člen vlády jezdit po silnicích dvě stě? Navíc v éře mobilů a notebooků, kdy ministři mohou lehce úřadovat v autě jedoucím podle předpisů.

Debata o silničním zákonu by se tedy měla přehoupnout do debaty o výhodách mocných a jejich beztrestnosti při jízdě autem. To se dřív či později stane, lidé jsou všude na světě čím dál méně ochotní tolerovat papalášské manýry, tak proč ne v Česku. Paroubek to dobře ví a tak dnes brání především sám sebe.

Roli u něj ale také hraje populismus. V neděli před kamerami, kdy vedl své řeči o amnestii, měl pocit, že to od něj chtějí všichni slyšet. Noviny byly plné nářků nad přísností zákona. Od víkendu se ale mnohé změnilo nejen na silnicích. Taky noviny najednou vypočítávají, kolik ubylo nehod a mrtvých. Je tedy otázka, na jaké straně veřejné mínění vlastně je. Proti zákonu, nebo pro něj?

Mnoho řidičů mohlo jezdit rychle jen proto, že tak jezdili všichni ostatní. Na silnicích funguje stádní reflex, především méně sebejistí řidiči se automaticky přizpůsobují ostatním. Není tedy problém jet v obci padesát, pokud všichni ostatní jedou padesát, to víme z Německa. Navíc každý ví, že rychlá jízda je riskantní a mnoho času stejně neušetří.